VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Není mnoho vodohospodářů, kteří se dovedou podívat na problémy s vodou z jiného pohledu, než je všeobecně znám. Jedním z takových přemýšlivých je Ing. Václav Matoušek, DrSc., z Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM v Praze. Ve studii Jak způsobuje hydraulicky nevhodné koryto vodního toku povodeň zveřejněné v příloze VTEI (str. 4-7) renomovaného časopisu Vodní hospodářství č. 2/2007, představuje příklad potoka Dubanky mezi Pardubicemi a Chrudimí.

U obce Rozhovice dne 30. 5. 2005 spadlo během asi 30 minut v podobě přívalového deště 20 mm srážek. Srážka zasáhla svažitou část povodí potoka Dubanky o ploše 1,12 km² osetou kukuřicí, řádky po svahu. Výsledkem bylo, že ačkoliv srážka nebyla až tak velká (četnost opakování jednou za 5 let), odteklo z povodí v krátké chvíli 96 % spadlé srážky s průtokem vody v kulminaci 12 m³s^-1. Tato voda obec zaplavila, zanesla ji splaveninami, potrhala komunikace, poškodila domy. Jako příčiny jsou uvedeny, a to je důležité, velká intenzita srážky, nepříznivá konfigurace terénu, osetí nevhodnou plodinou s řádky po svahu a také velké kapacitní hluboké koryto toku napřímené v luční nivě údolí. Právě tato okolnost způsobila okamžitý nárůst průtoku a rychlý odtok vody bez jakéhokoliv odporu a zasáknutí.

V další části studie Ing. Matoušek dokazuje, jak by tato srážka odtekla, pokud by šlo o koryto toku meandrujícího v zatravněné a keři a stromy částečně porostlé nivě, a výpočty dokládá, jak by tato událost vypadala, kdyby se voda rozlila do údolí před zkapacitněním koryta. Průtok by byl v absolutní velikosti o polovinu menší, tj. 6,4 m³s^-1, a pokud by se připojilo setí po vrstevnicích, tak by kulminace byla jen 4,5 m³s^-1. Objemově by z povodí neodteklo 96 % srážky, ale jen 60 %. Místo původních 4 % objemu srážky by v půdě zůstalo 40 %.

Tento příklad ukazuje, o co by nám všem mělo jít. Voda by neměla z krajiny rychle odtékat, neměla by se jen hromadit v nádržích, ale měla by být součástí koloběhu. Více vody zasáknuté do půdy znamená více vody v pramenech, více pramenů přináší více zeleně, větší výpar a větší vlhkost vzduchu indukuje více kondenzace ve formě rosy a místních srážek. A to je ta cesta pro vodohospodáře, jak zadržovat vodu v krajině přirozeným způsobem hodným 3. tisíciletí!

Pohled druhý

Po napsání předešlého textu se objevila v čísle 5/2007 již zmiňovaného časopisu Vodní hospodářství čtyřstránková diskuse k profilům tolik diskutovaných případných budoucích nádrží. Diskuse se zúčastnili čtyři profesionální vodohospodáři (V. Bečvář a L. Kašpárek, oba z VÚV TGM, P. Punčochář z MZe a O. Doležal z Úpravny vody Želivka) a dva odborníci ekologického ladění (V. Cílek a D. Pithardt, oba z různých pracovišť AV ČR). Nemá smysl komentovat tuto obsáhlou diskusi, která zřetelně ukazuje tradiční myšlení vodohospodářů zdůrazňujících nevyhnutelnost výstavby nových nádrží, kteří navíc neumějí nebo nemohou překročit rámec svého vzdělání, postavení či profese, a ekologů, kteří jsou multidisciplinaritě přivyklí. Zdánlivě početně nevýhodné postavení ekologů, kteří byli důstojnými oponenty špičkových odborníků na vodu, však posílil vodohospodář praktik O. Doležal, který 35 let s povodím Želivky žije a který se denně prakticky setkává se vším, co je stále minulým a ve velké většině i současným trendům ve vodním hospodářství svaté. Nemusím snad ani dodávat, že pod jeho názory se může podepsat kterýkoliv ekolog, nebo lépe řečeno kterýkoliv člověk s obyčejným selským rozumem, jak ostatně on sám i říká. Potřebujeme takové osvícené vodohospodáře, kteří vědí, co to znamená voda v půdě a v krajině, a co voda v nádrži či v sudu. Takové vodohospodáře, kteří ještě v roce 2007 neříkají, že pokud „budou mít za sebou ještě několik povodní (rozuměj dalších), tak protipovodňovou ochranu vyřeší ‚ajn cvaj‘“, jak v této diskusi také zaznělo. A to nejen z důvodu, že každá další povodeň bude jiná.

Ing. Ivo Dostál - Český hydrometeorologický ústav Brno