VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Los evropský je impozantní zvíře, pro svoji velikost i tvary je v naší přírodě exotickým zjevem. Většinu informací o losovi na internetu tvoří přepisovaná literární data, která jsou značně šablonovitá a neosobní. Pokud se člověk chce dozvědět o nějakém zvířeti něco víc, musí se za ním vypravit do jeho prostředí a chovat se tak trochu jako to zvíře. Díky této strategii se mi při výzkumu potravního chování losa v oblasti Lipna podařilo získat určitou představu o jeho přirozeném chování. Nejvíce mě přitom zaujalo, jak „promyšleně“ pečuje o svoji bezpečnost. K tomu uvedu následující pozorování.

Mladá losice (pohlaví i věk se dá u losa odhadnout podle trusu) v poklidu vstoupila do malého potoka, ale na druhém břehu její stopy již nepokračovaly. Sledoval jsem potok několik set metrů po proudu k mostku, kde by los měl z koryta vylézt, ale stopy tam nebyly. Zvíře nevystoupilo na břeh ani nikde ve směru proti proudu, kde byl tok přehrazen hustým keřem. Do potoka v jednom místě ústila úzká meliorační stružka, ale ta mě původně nijak nezaujala, protože nezamrzlá hladina tu byla nesouvislá a tak úzká, že by mě nenapadlo, že tudy projde los. Prošel. Po 50 metrech stružku opustil a pokračoval dál přibližně v původním směru pohybu. Podobné chování jsem v zimě zaznamenal ještě u samice s mládětem, která urazila potokem více než 200 metrů a také u trojice zvířat, která prošla potokem v naprostém utajení 2,5 km. V obou případech se zvířata před vstupem do potoka pohybovala rychlým klusem. Podobně se los zřejmě chová i v létě. Bahnité stružky k přerušení stopy využila losice s mládětem. Zvířata přitom odbočila ze směru chůze, aby po padesáti metrech zase pokračovala v původním směru. O jejich pohybu svědčily jen zablácené listy mokřadní vegetace.

Popsané chování je pudová antipredační adaptace, kdy se zvíře snaží ztížit šelmám svoje pronásledování i v krajině, kde žádné šelmy nejsou. Co je mu ale platné jakkoli dokonalé ochranné chování v civilizované krajině. Los, podobně jako velké šelmy, je v kulturní krajině nejvíce ohrožený její postupnou „civilizací“ a trvalou snahou o další rozvoj rekreačního využívání dosud málo dotčených koutů přírody. Jednou z příčin konce losa na Lipně může být uvažovaná obnova některých vesnic zrušených v pohraničním pásmu v 50. letech minulého století a zintenzivnění zemědělské činnosti, při které dojde ke zkulturnění podmáčených luk zarostlých jívou. Nebo plánovaný „rozvoj“ celé oblasti Lipna v zájmu prosperity regionu a uspokojení stále sílící poptávky po zpřístupnění dalších míst pro masovou rekreaci nebo…

Miloslav Homolka