VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Muflon evropský (Ovis gmelini musimon) je jeden z našich nejhojnějších druhů lovné zvěře. Jeho chov má u nás dlouhou tradici a z mysliveckého hlediska je to naše nejjakostnější trofejová zvěř. Ze stovky nejsilnějších světových trofejí je 78 od nás, včetně té nejsilnější. Muflon je nejmenší z divoce žijících ovcí a zároveň jejich jediný zástupce na našem území. Muflon je silně společenské zvíře žijící převážně ve smíšených tlupách věrných svým stávaništím. Stádo vede vždy nejstarší muflonka. Preferovaným biotopem jsou listnaté či smíšené lesy na pahorkatinách. Dává přednost svahovým, místy kamenitým biotopům, kde si může obrušovat spárky. Špatně snáší tuhé zimy, vysoký sníh a zamokřená místa - je to přece zvíře teplého a suchého Středomoří! V kontextu nároků na životní prostředí je muflon velmi skromným druhem, s obzvláště silnou vazbou na svá stávaniště. Tráví většinu času v lesním prostředí, kde se pase na lesních mýtinách. Kde však má možnost, s oblibou vyráží i do polí, kde může způsobit nemalé škody. Občasné tuhé zimy muflon špatně snáší. Muflon je spásač, a proto je schopen trávit i méně kvalitní potravu, jako jsou trávy. Má-li ale možnost, vybírá si kvalitnější potravu. V zimě, když napadne sníh, okusuje dřeviny nad úrovní sněhové pokrývky a škodí také loupáním kůry.

První populace muflona u nás byla oborní, zmínka je z druhé poloviny 19. století, kdy byl muflon dovezen z Rakouska do obory Hluboká nad Vltavou. Byl nejdříve chován v mnoha dalších oborách a z nich introdukován do volnosti. U nás našel velmi vhodné podmínky, mnohdy dokonce lepší než ve své původní domovině. To se odráží na vysoké kvalitě zvěřiny i trofejí. Velký nárůst populace nastal po druhé světové válce. Současné počty jsou kolem 20 000 ks, což představuje 23 % evropské populace muflona. Současné početní stavy u nás však přinášejí problémy, protože všude tam, kde se vyskytují naši původní (autochtonní) srnec a jelen, stává se při sněhové pokrývce jejich potravním konkurentem. Negativní vliv má zvlášť na srnce, který se při pastvě této stádové a hlučné zvěři vyhýbá. Při vyšších stavech působí spolu s dalšími kopytníky snížení kvality lesních porostů okusem dřevin a omezuje přirozenou i umělou obnovu lesa. Koncentrací exkrementů působí změny v chemismu půdy a tím eliminaci některých druhů rostlin. Tento problém byl řešen na Pálavě, kde na vápencích ničil některé druhy chráněných rostlin. Rychle se pohybující stádo způsobovalo na svazích této chráněné oblasti porušování rostlinného krytu a uvolňování kamenů z podloží. Tím muflon přispíval ke vzniku eroze. V zájmu udržitelného rozvoje lesních ekosystémů bude ve volných honitbách tolerován jen za předpokladu, že další kopytníci budou výrazně regulováni a nebude tak docházet k negativním vlivům na obnovu lesních porostů ani ke škodám v zemědělství. Vzhledem k dlouhé tradici jeho chovu budou upřednostňovány jeho oborní chovy.

Protože má muflon statut jako nepůvodní, introdukovaný druh, bude eliminován z prvních zón národních parků, kde se také žádný druh zvěře nepřikrmuje. Toto je v kompetenci ochránců přírody, kteří již např. snižují jeho populace v Podyjí. Podobný osud čeká muflony i v ostatních národních parcích. Redukce muflona má být prováděna i v ochranných zónách národních parků, v rezervacích a na lokalitách Natura 2000.

Budeme se tak do budoucna těšit pohledem na tuto krásnou a bojovnou zvěř především v oborách, kde ji můžeme, často hezky zblízka, pozorovat u krmelců nebo na otevřených pastvinách. Naše lesy nám za to poděkují a zhluboka si oddechnou a odmění nás svou zdravou krásou.

Doc. RNDr. Marta Heroldová, CSc. - potravní ekologie, MENDELU Brno
RNDr. Miloslav Homolka, CSc. (1953) - potravní ekologie savců, Ústav biologie obratlovců AV ČR Brno