VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Níže červeně opravena (6×) doba kvetení. Autor i redakce se omlouvají.

Když se koncem 70. let v knihovně Květů (č. 40/1979) objevila krátká zpráva, že bude vbrzku i u nás dostupný kříženec černého rybízu a angreštu, vyvolalo to mezi zahrádkáři velké očekávání. A nebylo divu, protože kdo by si nepřál pěstovat bujně rostoucí keře s plody velikosti středních angreštů ve svazečcích 3-5 kusů kvalitou podobných černému rybízu, ale bez jeho někomu nepříjemné chuti a aromatu, s úrodností 5 kg na keř a navíc netrpících chorobami a škůdci rodičovských druhů. Zdálo se to až neuvěřitelné, ale všechno z toho bylo a je pravda. Jen o tom, že se velmi snadno množí dřevitými řízky, se tehdy nepsalo asi z obchodních důvodů. Prvním prodejcem nebyla žádná státní organizace, ale amatérský pěstitel, který měl pro tento malý, ale patentovaný zázrak u nás výhradní právo množení a rozšiřování. A i já jsem na začátku 80. let měl to štěstí a napůl ilegálně sehnal pár vzácných řízků za nemalý peníz a opravdu jsem nikdy nelitoval. Ale obraťme se k historii.

Oba rodičovské druhy jsou náchylné na různé choroby a trpí řadou škůdců, proto se šlechtitelé snažili vypěstovat hybridy, které by byly odolnější. Tyto pokusy probíhaly od začátku 20. století ve Švédsku, od roku 1922 v Německu (dr. Erwin Bauer) a určitě i jinde. A věnoval se tomu i Mičurin. Jeho křížence zmiňuje ve své publikaci Mičurinovo tajemství o plodech severu náš zahradník Jan Böhm z Blatné (o něm více Veronica 3/2014), kde je v 1. vydání z roku 1939 popsán pod jménem Sorybíz s plody kulatými tmavě hnědé barvy a příjemné chuti a je tam i fotografie. Ve 2. vydání z roku 1940 už je jen krátká zmínka o hybridu Rybistka s plody hnědočervenými vhodnými k jakémukoliv zpracování, ale tím veškeré stopy mizí. Skutečným úspěchem po mnoha desetiletích skončila šlechtění v roce 1970 v tehdejším západním Německu, kde dr. Rudolf Bauer vyšlechtil kvalitního křížence, kterého nazval podle německých názvů rodičovských druhů Josta (Johannisbeere - černý rybíz matka × Stachelbeere - angrešt otec), patentovaný byl v roce 1977 a od té doby se šířil mezi pěstitele. Úspěšná byla i švédská šlechtění, kde v roce 1979 (patent 1980) vznikla díky F. Nilssonovi Kroma. A v roce 1980 se ze šlechtění H. Murawského tentokrát ve východním Německu objevila Jocheline (patent 1983) a Jochina. A pak už v rychlém sledu následovaly další kříženci Jogranda (R. Bauer 1985) a od téhož je pak od roku 1989 Jostine a zatím jeho nejlepší odrůda Jolona (2007). Mezitím se v Maďarsku v roce 2001 objevil hybrid Rikö. A ze švýcarských šlechtění se uvádí Jostaberry swis red, Jostaberry original swis black, Blauen black Lostaberry. Šlechtění probíhala nejméně od 60. let i v USA, kde v Oregonu vznikly hybridy řady Orus, z nichž nejúspěšnější je Orus 8 a známé jsou také hybridy Red Josta a Trials. V názvosloví se zároveň situace asi kvůli obchodním názvům trochu zamotala, např. vyskytují se ještě názvy jako Jolonda, k níž se mi nepodařilo dohledat žádné bližší informace. Hybridů pod společným názvem Jostabeery, ale i Rigatze, Joglbeere, Casseile je tedy už poměrně mnoho, takže se trochu blíže seznámíme s některými z nich:

 JOSTA, nejčastěji pěstovaná odrůda bujného růstu, dorůstá 1,5-2 m výšky, kvete koncem dubna, plody jsou tvaru angreštu, 1,5 × 1,8 cm velké, černé, lysé, ve střapcích po 3-5 kusech, aromatické s chutí připomínající hrozny a borůvky dohromady a neopadávají. Zrají od půli července. Za syrova po rozmixování s medem a držením v ledničce jsme s nimi úspěšně napodobovali borůvky, neboť černý rybíz a Jostu naše děti odmítaly.

 KROMA (synonymum Nigrolarie, Crom), bujný růst, kvete později než angrešt, plody jsou kulaté rybízového tvaru, černé, lysé a chutí připomínají spíše angrešt, opadávají. Dozrávají v poslední dekádě července.

 JOCHELINE je ještě vzrůstnější než Josta, kvete v druhé půli dubna, plody angreštového typu, purpurově černé barvy, vůní i chuťově se blíží spíše černému rybízu. Zrají od půli července.

 JOCHINA je podobná ve všem Jocheline, plody nejčastěji po 3 ve střapci, voní po angreštu, ale chutí jsou spíše k černému rybízu.

 JOGRANDA (syn. Jostaki, Jostagranda), vzrůstný keř rozložitého vzrůstu, výhony jsou lehce sklonité, proto potřebují oporu. Kvete začátkem května, lehce ochmýřené aromatické plody jsou angreštového typu, temně fialové, větší než u Josty a často ve střapcích po 5 kusech. Je velmi úrodná.

 JOSTINE, podobná Jostě, robustní vzpřímený růst, kvete začátkem května, plody jsou středně velké až velké, tmavě purpurové až černé, chuti spíše kyselejší. Zraje krátce po Jograndě a je také velmi úrodná.

 RIKÖ, růst střední, kvete v prvé půli května a zraje později. Plody jsou rybízového tvaru, černé barvy, mírně aromatické a kyselejší chuti. Dozrávají postupně, což prodlužuje dobu jejich sklizně.

 JOLONA (syn. Jonova), nejkvalitnější Bauerův hybrid, s velkými velmi chutnými plody tmavě červené barvy a vysokým obsahem vitaminu C, kvetoucí začátkem května.

 ORUS 8 roste pomaleji než Josta a má i menší vzrůst do 1 m výšky a 1,5 m šířky, výhony mají občas trny, plody jsou menší, tmavě purpurově červené, podobné naší odrůdě angreštu Králíčkův červený, jsou velmi sladké s tužší slupkou, jsou velmi vhodné pro konzervaci. Velmi plodný. Není odolný vůči skvrnitosti listů. Hybrid ORUS 10 má ještě lepší chuťové vlastnosti.

 RED JOSTA, vzhledově podobná, plody černočervené rybízového typu, plody sladší než černý rybíz, velmi úrodná.

Z uvedených odrůd jsou u nás k dispozici zatím, pokud je mi známo, jen Josta, Jocheline a Jogranda, ale lze předpokládat, že rozmanitost nabídky se brzo změní.

Pěstování všech těchto kříženců je nenáročné, v naprosté většině jde o beztrnné bujně rostoucí keře dorůstající výšek a šířek kolem 1,5 m i více, které nejlépe rostou a plodí na slunném až polostinném stanovišti. Rostou na půdách všech typů, ale mokro ani velké sucho jim neprospívá a jsou vděčné za mulčování. Řez je podobný jako u rodičovských druhů, tedy prosvětlovací, a zkracujeme převislé výhony. Nejlépe je vhodné ponechat 5-6 středně silných výhonů (ty totiž plodí nejvíce) v tříletém cyklu. Kvetou a plodí na jednoletém i víceletém dřevě. Ačkoliv jsou částečně samosprašné, je vhodnější pro lepší opylení, a tím i větší úrodu, pěstovat nejméně dva jedince a nemusí být stejné odrůdy. Hodnotné plody jsou vhodné k veškerému užití. Množení je velmi snadné z dřevitých řízků, sami každoročně větvičkami získanými po předjarním řezu značkujeme řádky výsevů a v naprosté většině bez jakýchkoliv úprav a péče zakoření. A že jsou odolné proti padlí, skvrnitosti listů i roztočům, bylo již řečeno, takže co si může pěstitel více přát.

Zpracováno z vlastních zkušeností a z informací z literatury a internetu.