VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Mechanismus určený k zajištění ochrany systému sítě Natura 2000 před škodlivými lidskými činnostmi, zejména stavebními plány a projekty, se nazývá „odpovídající posouzení“ (v češtině někdy rovněž „náležité posouzení“).

Odpovídající posouzení se řídí článkem 6 směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen „směrnice o stanovištích“). Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) dále specifikoval jeho pravidla nad rámec směrnice o stanovištích ve svých rozhodnutích.

Směrnice o stanovištích vyžaduje, aby byly před povolením posouzeny dopady jakéhokoliv plánu nebo projektu, který by mohl mít významný vliv na lokalitu zahrnutou v síti Natura 2000. Přitom plány a projekty jsou pojmy, které by měly být vykládány široce; může se jednat o stavební plány nebo jiné zásahy, které by mohly narušit celistvost lokality.

Odpovídající posouzení má 3 fáze:

Fáze prověřování

Prvním krokem je zjistit, zda může projekt nepříznivě působit na lokalitu, tedy zda je třeba „úplné“ odpovídající posouzení (tzv. prověřování). Pouhá pravděpodobnost negativních účinků je dostačující. Proto, aby odpovídající posouzení nebylo provedeno, musí být naprosto jistě prokázáno, že činnost nebude mít žádné významné dopady na lokalitu, ne naopak.

Fáze posuzování dopadů

Je-li potřeba v závislosti na výsledku „prověřování“ provést kompletní odpovídající posouzení, musí být identifikovány všechny vlivy na celistvost lokality. Celistvost lokality lze definovat jako soudržnost ekologické složky a její funkce. Při posuzování dopadů na celistvost lokality musí být vzata v úvahu široká škála faktorů. Posouzení se musí dívat na projekt „v kombinaci s jinými plány či projekty“, tj. je třeba posoudit kumulativní dopady.

Dopad na cíle ochrany lokality jsou stanoveny na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků v této oblasti. Pokud se vyskytnou nějaké nepříznivé dopady, provádí se posouzení možností zmírnění takovýchto dopadů. Zmírňující opatření jsou opatření, která jsou zaměřena na minimalizování nebo dokonce úplné potlačení negativní dopadů plánu nebo projektu v průběhu jeho realizace nebo po jeho skončení.

V případě, že by plán nebo projekt mohl poškodit integritu území i přes všechna zmírňující opatření, platí zásada, že nemůže být povolen.

Fáze posuzování alternativních řešení

V případě, že by plán nebo projekt mohl poškodit integritu území, hledají se alternativní a bezpečnější řešení pro dosažení obdobného účelu. V této fázi jiné než environmentální okolnosti (např. ekonomické - alternativní řešení je mnohem nákladnější) nemohou převážit nad ekologickými aspekty (potřeba zachovat celistvost lokality). Pokud je nalezeno alternativní řešení, které celistvost lokality nenaruší, pak se použije alternativní řešení.

Odpovídající posouzení a princip prevence

Nejsou-li nalezeny žádné lepší alternativy, může být plán nebo projekt povolen pouze výjimečně a pouze v případech naléhavého převažujícího veřejného zájmu. Projekty, které nejsou v převažujícím veřejném zájmu, nemohou být povoleny. V případě, že plán nebo projekt získá mimořádně výjimku, je třeba přijmout kompenzační opatření na škody způsobené realizací projektu.

Odpovídající posouzení je založeno na principu prevence. V praxi to znamená, že pokud nemůže být vyloučeno, že plán nebo projekt bude mít významný negativní účinek na lokalitu (zůstává pouze vědecká pochybnost), pak se významný negativní účinek na lokalitu předpokládá. Z logiky věci vyplývá, že takovému plánu nebo projektu nesmí být povolení vydáno.

Síť právních organizací zabývajících se právem životního prostředí Justice and Environment spolu s Frank Bold vydali příručku Odpovídající posouzení. Krátký průvodce pravidly a judikaturou, která je ke stažení na http://bit.ly/2jzMMYW.

Z materiálů Frank Bold a Justice and Environment
připravila Eliška Bartošová