Vstup pro předplatitele: |
(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)
Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody
Posvátná úzkost
slovanského obětiště
Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy
Směrovka: Král smrků 300 m
Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim
(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987)
Jiří Poláček: Básnický rok. Masarykova univerzita, Brno 2016, 105 s.
Literární historik a kritik, ale také milovník přírody Jiří Poláček spolupracuje s Veronikou od jejích začátků. Připomeňme alespoň jeho několikaletý cyklus Galerie přírodní prózy. Neméně než próze se však docent Poláček věnuje i poezii. V nové edici Reflexe, zasvěcené populárně či esejisticky pojatým dílům pracovníků Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, vyšel jako první svazek jeho Básnický rok. Do dvanácti kapitol v něm uspořádal reflexe sedmdesáti českých básníků a básnířek na rozmanité děje a jevy v jednotlivých měsících. Nejen milostný máj je opěvován ve verších! A třebaže autor výběru pro zachování objektivity nemohl úplně opomenout převratné události politické, zcela převládají reflexe dějů přírodních. V knížce je čteme v rozpětí od 19. století do současnosti, od K. J. Erbena přes K. Tomana, S. K. Neumanna a další „čítankové“ bardy až po básníky současné mladší generace (nechybí mezi nimi ani čtenářům Veroniky známý Tomáš Lotocki). Škoda, že uváděné názvy básní nejsou od Poláčkova spojovacího komentáře diferencovány jiným typem písma, ne každý čtenář je dokáže správně oddělit.
Kromě prologu a dvanácti kapitol o jednotlivých měsících přidal autor do knížky vhodně Epilog aneb měsíce v pranostikách, neboť lidové pranostiky - jak píše - „namnoze jsou obrazné, obsahují četné rýmy a metafory, takže představují svébytnou poezii“. Typograficky vytříbeně upravenou publikaci doprovodil svými jemnými abstraktními kresbami brněnský malíř a výtvarný pedagog Petr Veselý.
Za přínosné považuji, že Básnický rok promyšleným výběrem zlomků veršů čtenáře láká k přečtení celých básní, k vyhledání nových či k návratu ke starým básnickým láskám. Třeba k Otokaru Březinovi, z něhož v Poláčkově výběru zaznívají první verše jeho Apostrofy podzimní:
„Dny jasné, říjnové, v nichž září azur čistý
a s větví bronzových se nítí rudé listy,
než sváty ostrým vanem podzimního dechu
se stkví jak vyráženy ze zlatého plechu!“
Jan Lacina