VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Již v polovině loňského roku jsme se na redakční radě domluvili, že první letošní číslo zaměříme na téma Rekultivace devastovaných území. Netušili jsme, že premiér nám nadělí vánoční "dárek" v podobě úvah o prolomení těžebních limitů. K domluveným příspěvkům jsme proto zařadili reportáž z Mostecka i rozhovor s pány Vladimírem Buřtem, zastupitelem ObÚ Horní Jiřetín a Petrem Pakostou, místostarostou obce Hora Svaté Kateřiny.

Na počátku roku přinesla média zprávu, že vláda zatím nebude jednat o zrušení územních limitů pro těžbu uhlí a zvažuje přenechání rozhodovací kompetence Ústeckému kraji. Potěšila vás tato informace?

Vladimír Buřt (VlaB): Ano, potěšila. Znamená pro nás, že premiér, poté co prosazoval zrušení limitů, zjistil, že informace, které obdržel, byly jednostranné, a nepochybuji o tom, že se začal o naši problematiku blíže zajímat. Proto uI něj došlo k přehodnocení situace.

Můžete chronologicky popsat dosavadní vývoj dění okolo vašeho města a zejména postup vůči záměrům těžařů?

VlaB: V roce 2003 jsme se od dvou organizací dozvěděli, že existují tendence usilovat o prolomení limitů. Na základě zmíněného upozornění jsme zahájili širší aktivity. Začala naše korespondence s vládou, poslanci i ostatními zastupiteli, aby se postarali o zachování limitů. Též jsme oslovili ministry dopisem a věnovali jim odbornou publikaci s připomínkou o Libkovicích, aby si připomenuli nešťastný osud této obce. Následující rok jsme již přistoupili k protestním mítinkům a demonstracím. Požádali jsme o podporu z ostatních obcí i měst našeho kraje. V Horním Jiřetíně se několikrát sešlo i pár stovek lidí, byly to takové zajímavé informativně-manifestační večery. Minulý rok se u nás konal tábor Hnutí Duha, se symbolickou vozovou hradbou na okraji obce (jámy), dále pochod Jiřetínských do Libkovic. Teď se vše soustřeďuje na to, abychom oslovili zástupce kraje a projednali situaci s nimi.

Ze strany Mostecké uhelné společnosti (MUS) zaznívají slova o různých lukrativních nabídkách - obdrželi jste nějakou?

VlaB: Žádnou konkrétní nabídku neznám.

Někteří občané přesto uvažují o odchodu. Představují opravdu pouze zanedbatelné procento?

VlaB: Referendum bylo plně objektivní, zúčastnilo se 75 % oprávněných voličů. Z 25 %, kteří se nezúčastnili referenda, je možná polovina pro bourání a prodej majetků, ale ani to nemohu odhadnout a potvrdit. Podle posledních zpráv se uvádí šedesát sedm občanů, kteří podepsali výzvu pana Laichnera, jenž chce za každou cenu prodat svůj majetek a vydělat peníze. Troufám si tedy tvrdit, že takový počet je ve dvoutisícové obci skutečně zanedbatelný.

Jak občané Horního Jiřetína a Černic zvládají dlouhé období nejistoty, jak se na nich podepisuje?

VlaB: Lidé, když sledují dění okolo svého domova v televizi, se často i rozpláčou. Mnozí Z nich měnili své bydliště díky těžbě i třikrát! Už jen fakt, že jste pod tlakem, zda přijdete o dům a pokud ano, tak nevíte, kam opět půjdete. A to všechno jen kvůli čtveřici osob, která vlastní MUS. Zde nejde o zaměstnanost, ale o bohatství čtyř lidí.

Petr Pakosta (PP): Rakušané, Švýcaři, Italové - ti všichni svítí světlem z našich 106 obcí...

Povrchovou těžbu doprovází řada negativních jevů - jámy, výsypky. Existuje zákon o rekultivaci, snaží se MUS dostatečným způsobem tento zákon naplnit, postupuje tak, jak by měla? Nebo uplatňuje princip "aby se vlk nažral a koza zůstala celá"?

VlaB: Pojem rekultivace nemám rád. To, co oni vyzdvihují, jsou dvě nebo tři záležitosti: autodrom, hipodrom a kousek vinic, které vypichují, fotí a ukazují celému světu jako příklad rekultivací. Toto všechno nejsou věci, které by normálního průměrného člověka zajímaly a přinesly by kraji zlepšení životního prostředí. Jsou to zařízení, možná to nevyzní nejlépe - pro smetánku. Pro člověka s průměrným příjmem a průměrnou rodinou nejsou přínosné. Co se týče běžných rekultivací, kdy se naveze ornice, kterou rozhrnou tři buldozery, a nasází se dle provázku břízy, je obludnost. Pár se jich uchytí. Nepochybuji o skutečnosti, že MUS, jakožto soukromý subjekt, bude vždy na rekultivacích šetřit, bude do nich investovat pouze minimum, aby se skutečně "vlk nažral a koza zůstala celá". Tento "superpodnikatel" není nastaven směrem, aby investoval finanční prostředky do něčeho, jako je úprava přírody.

PP: Dříve prováděl rekultivace jiný subjekt než MUS s tím, že MUS cca 1,5 % ze zisku odevzdávala na rekultivace. Ale MUS nyní tuto smlouvu zrušila a veškeré rekultivace provádí sama, tudíž ji nemá kdo kontrolovat. Současně je příjemcem státních příspěvků na rekultivace, které nejprve do státní kasy sama odevzdává - což představuje další kuriozitu. Neplatí pozemkové daně, poněvadž je osvobozena od daně z nemovitosti ze svých pozemků, ale přitom platí pouhých 18 000 000 Kč za celou sloj, kterou těží, tedy profituje absolutně ze všeho. Před časem prof. Surý se svým kolegou tu měli následující zájem: rekultivované plochy se měly zušlechťovat tím, že by se i mimo remízky (nutno podotknout, že zajícům i bažantům se v nich daří) proměnily v pastviny s chovem ovcí a koz. Zmíněný projekt byl nastaven tak, aby zde bývalí horníci s rodinami nalezli uplatnění. Jednalo by se o minifarmy, žádné gigantické komplexy, čímž by jich mohlo být bezpočet. Krajina by opět ožila, jelikož v ní musí být i člověk, nejen stromečky. Projekt je připraven, měl být realizován pod zámkem Jezeří, včetně biokoridoru a přemostění vodního přivaděče. Mohl zmírnit nezaměstnanost, jelikož zaměstnání by lidé získali i při doprovodných aktivitách. Mostečtí politici jej pochopitelně odmítli. Rekultivace nespočívá pouze v zalesnění, krajina by měla žít.

VlaB: Dle mého názoru - nejkrásnější rekultivace je samovolná rekultivace. Právě hornojiřetínská výsypka, která by prolomením limitů zanikla, je výsypka stará bezmála padesát let - nyní plná života a svým způsobem velmi pěkná. Dá se poznat, co dokázala příroda za půl století.

PP: Ona není nasypaná na povrchovým dole, je to tzv. vnější výsypka, v původních terénech, kde probíhala hlubinná těžba. Představuje jiný typ, se specifickými režimy, např. hydrologickým. Při povrchové těžbě vyvstává i následující problém: bez užitku dochází k ničení řady ostatních, vysoce kvalitních surovin, jako jsou velice kvalitní keramické a cihlářské jíly v nadloží sloje. MUS by musela selektivně těžit, což by pro ni byla další zbytečná práce navíc. Je tu přitom od roku 1991 založena deponie cihlářských jílů, byla tu dokonce moderní cihelna, která shořela a následně neproběhla její oprava. Lobbing těžařů se tu plně rozvinul už za minulého režimu. Další problém tvoří nekontrolované ukládání odpadu na výsypky - např. sem vozí do výsypek popílek z mělnické elektrárny. Kontrola je prakticky nemožná.

Nedaleko od vás se úspěšně realizovaly plány výstavby větrných elektráren, využívajících alternativní zdroje...

PP: V současné době realizuje pan Červinka z Brna na Nové Vsi v Horách sedm větrných elektráren. Celkově by mělo stát v Krušných horách větrných elektráren kolem pěti stovek.

VlaB: Chápu, že po estetické stránce nemusí být větrná elektrárna nádhera, ale hrozně mne dokáže nadzvednout, když si lidé někde odhlasují, že nechtějí mít větrnou elektrárnu za barákem. Já bych byl pro to, aby se všichni, kdo sdílí tento názor, přijeli podívat na Jezeří. Z oken tohoto zámku by viděli, jak vypadá výroba elektřiny v praxi, jakými následky to odnesly severozápadní Čechy. A odnášejí to stále. Možná by si uvědomili, že podstatná část jimi spotřebované energie pochází z této velkoplošné devastace, která snad ani nemá v Evropě obdoby. Možná by na ně zabral argument - pokud nebudete chtít za domem stožár a současně se vám nelíbí devastace, tak holt nebudete svítit.

PP: Ještě bych rád doplnil - likvidací Horního Jiřetína a Černic by pro nás v horách zanikla jediná přístupová komunikace a spojnice s Mosteckem. Museli bychom se asi připojit k Německu. Už třeba kvůli příjezdu sanitky. Dnes máme do Litvínova 20 km, do Mostu 30 km. Jsme v Česku a měli bychom býti spojeni s regionem, k němuž patříme.

Za rozhovor poděkoval Jakub Hloušek