VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Devastace podkrušnohorské krajiny a osídlení v Severočeské hnědouhelné pánvi (SHP) je - pod názvem měsíční krajina - známa v celé Evropě. Do těžební jámy od zámku Jezeří na svahu Krušných hor už s údivem shlížel i princ Charles a královna Beatrix. Těžba hnědého uhlí postupně přecházela na lomový a později velkolomový způsob se stále rozsáhlejšími dolovými poli a vnějšími výsypkami. Devastace z pánve se přelila i do okolní krajiny - především Radovesickou výsypkou u Bíliny, v údolí Českého středohoří. Při opačném okraji pánve dospěl lom ČSA koncem osmdesátých let ve střední, mostecké části pánve k úpatí Krušných hor pod zámek Jezeří. Ve snaze zabezpečit stabilitu krušnohorského svahu, k němuž těsně přiléhá výchoz uhelné sloje, byl vykácen les a poté odtěženy a stupňovitě upraveny partie svahu nad úpatím. Měl být zlikvidován i skalní ostroh se zámkem a arboretum pod ním, při úpatí svahu. Jak ukazují následné sesuvy, poslední z června 2005 u arboreta, nejsou rizika zásahů do svahu odvrácena.

Po pádu totalitního režimu svitla naděje na lepší osud pánevní krajiny a osídlení. V roce 1991 byl vládním usnesením a výnosem ministerstva kultury stanoven ochranný pilíř arboreta, čímž byl zachráněn i zámek Jezeří. Lomu ČSA ale nepřekáží nic, aby postupoval stejným způsobem i za pilířem arboreta a nechával za sebou trvale odkryté skalní stěny. Zlikvidoval by zbylý pás krajiny mezi svahem a rozsáhle devastovanými plochami, zabírající napříč celou pánev. Těžba by pokračovala přes Černice a Horní Jiřetín podél okrajů litvínovské aglomerace. Usnesení vlády k územním ekologickým limitům těžby v SHP přitom stanovilo již v roce 1991 pevné hranice povrchové těžby.

Hlavní principy vymezení limitů z hlediska perspektiv krajiny

Limity byly vymezeny s ohledem na podmínky následné rehabilitace pánevní krajiny a její zařazení do širšího krajinného kontextu. Významnou roli v podpoře rehabilitace a v krajinném obrazu pánve představuje nenarušený krušnohorský svah s úpatím. Oporu pro budoucí revitalizaci pánevní krajiny vytváří více či méně rozsáhlá rezidua krajiny a přírody uvnitř pánve, vodní toky v původních trasách se zbytky břehových porostů a luk. Nelze podceňovat ani plochy s pozměněnou vegetační složkou, ale s původním statigrafickým uložením, s rostlými půdami, samovolně vznikající mokřady na terénních poklesech po hlubinné těžbě. To vše jsou opěrné body pro následnou rekultivaci a přerušují obrovský rozsah dolových polí.

Podél mostecké části pánve představuje strmý, členitý svah Krušných hor zvláště cennou, málo ovlivněnou partii krajiny se zachovalými bukovými porosty. Je zde vymezeno nadregionální biocentrum a genová základna buku, přesahující až pod úpatí svahu. V úpatní zóně se dochovaly zbytky dubohabrových lesíků a travinných společenstev včetně mokřadních slatinných a slanomilných, které byly kdysi okrajovou partií postupně zazemňovaného Komořanského jezera. Celá krajinná enkláva představuje životaschopný celek a rezervu pro renaturalizaci rozsáhlých ploch přilehlého přetěženého území.

V chomutovské části pánve ochraňuje vymezená linie těžby zbytky původní sítě vodních toků včetně přilehlých mokřadů a širšího předpolí Chomutova. Zároveň zajišťuje nerušenou existenci maloplošného chráněného území Střezovské rokle a zbytky osídlení po okrajích lomu, které budou svou historickou pamětí krajinu kotvit a odkud bude krajina v budoucnu udržována. Těžba zde může v rámci vymezených hranic pokračovat téměř 40 let.

Snahy o zrušení limitů

Limity se staly ihned po svém vyhlášení předmětem kritiky a odporu. Především šlo o pokračování lomu ČSA pod Krušnými horami, kde má těžba dle limitů skončit za deset let.

Již v roce 1995 VÚHU (výzkumný ústav, jehož akcie dnes společně vlastní obě důlní společnosti v pánvi) zpracoval - za prostředky programu PHARE - studii disponibilních zásob uhlí v území chráněném limity. Krajské zadání konceptu územního plánu pro ústecký kraj nařizuje - navzdory vládnímu usnesení - zpracovat i variantu jejich překročení. Odboráři Mostecké uhelné společnosti požadují na vládě zrušení limitů, které ohrožují údajně 4 000 pracovnich míst.

Závěrečné srovnání

Od stanovení limitů uběhlo 15 let. Za tu dobu mohly být udělány kroky k přípravě restrukturalizace a k zaměření pánevního území na budoucnost. V souvislosti s děním za hranicemi ČR se nabízí jeden příklad:

V SHP se vymezují disponibilní zásoby uhlí pro postup lomů do území, které je chráněno limity. K tomu se využívají prostředky z unijních fondů. Způsob těžby, ničící krajinu a osídlení, se má fixovat na dlouhou dobu, podlamovat podmínky pro obnovu a bránit proměně regionu.

V západní Evropě, v Porýní, se využívá podpora unijních fondů na útlum těžby a hutnictví, regeneraci krajiny a na celkovou proměnu území. V tomto pětimilionovém regionu se v období let 1960 až 2005 snížil počet horníků ze 480 000 na 30 000, počet hutníků z 300 000 na 50 000. Na odstávky a rekvalifikace se čerpaly prostředky ze strukturálních fondů EU. Vznikly tam uznávané vysoké školy, stavby navržené světovými architekty, rovněž spolufinancované EU, probíhají kulturní akce s mezinárodní účastí, asanuje se krajina. Turisté z Japonska prý dávají přednost tomuto regionu před prohlížením Braniborské brány.

Zisky z těžby a z navazující energetiky i pracovní příležitosti pro jednu generaci nemohou všechny trvalé ztráty na osídlení a krajině v SHP ospravedlnit. Dodržení limitů umožňuje přechod území pánve do nové etapy vývoje. Porúří by mělo být vzorem, jak se zaměřit na budoucnost, hledat novou náplň pro území, uchovat hodnoty území a zužitkovat je. A navíc - využívat přitom bohulibým způsobem prostředky z unijních fondů. Ty máme pro příští období přiděleny v tak hojné míře, že si odpovědní činitelé začínají dělat starosti o jejich čerpání.

Osud limitů je nejistý a pokud budou zrušeny, zůstane tíha odporu proti mamutí společnosti Mostecká uhelná na bedrech obyvatel Černic a Horního Jiřetína. Ti statečně odolávají a stvrdili plebiscitem, že nehodlají opustit své domovy. Nebojují jen za sebe, ale za krajinu, osídlení a perspektivy obyvatelstva celé pánve. V obecnější úrovni proti pokračování technokratismu, lhostejnosti a neschopnosti dohlédnout za horizont dneška.

Ing. Marie Lafarová pracovala ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury Praha na problematice vytváření podmínek pro rehabilitaci krajiny SHP včetně podkladů pro vymezení limitů.