VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Řeka Svratka vytváří u Víru nejhlubší údolní zářez na Českomoravské vrchovině. Výškové rozdíly tu dosahují až horských parametrů - více než 300 metrů. Podobné najdeme ještě pod Nedvědicí u Doubravníku a Prudké. V údolí Svratky i jeho širším okolí tak vznikly hlavně zásluhou členitého reliéfu mimořádně působivé krajinné scenerie, které byly hlavním motivem k vyhlášení rozsáhlého přírodního parku Svratecká hornatina. K jeho turistické atraktivitě a přírodní pestrosti přispívá i množství skalních útvarů, suťovisek a kamenných moří na příkrých údolních svazích Svratky a jejích přítoků.

Skály v okolí Víru jsou obecně dvojího typu. Na jedné straně jsou to izolovaná vrcholová skaliska, vypreparovaná na kopcích jako výsledek periglaciálního zvětrávání, odnosu a denudace. Takové skály jsou lépe vyvinuté, větší a mnohem známější v nedalekých Žďárských vrších, ale ani v okolí Víru nejsou vzácností. Jenom se o nich tolik neví, protože jsou většinou skryté v lesích mimo turistické trasy. Najdeme je např. na vrcholku Zubštejna (688 m), kde jsou ozdobeny zříceninami starobylého hradu, na sousední Povrchnici (660 m), po "vírsku" na Kači, která spadá horskými srázy do údolí Svratky přímo ve Víru, na Karasínském kopci (Zadní skála - 712 m), na Ostražce (676 m) nad Vírskou přehradou nebo na Dubovici (640 m) východně od Víru. Skály jsou to často dost rozsáhlé, ale rozpukané a rozpadající se mnohdy na ostré hřbítky a mrazové sruby, obklopené kamennými moři hranáčů.

Ve Víru jsou ale typičtější a také viditelnější skály druhého typu - údolní skaliska odhalená a vypreparovaná jako výsledek intenzivní hloubkové i boční eroze Svratky. Vyskytují se střídavě na levé i na pravé straně řeky, vždy v nárazovém břehu, kde někdy vyrůstají přímo z vody. Nikdy ale nejsou proti sobě současně na obou březích. Skály jsou tvořeny tvrdšími rulovými partiemi mezi převládajícím měkčím svorem. V hornině je významná železitá příměs, která způsobuje její červenavé zabarvení. V minulosti se tu na více místech těžila a v hamrech v údolí Svratky mezi Štěpánovem a Vírem zpracovávala železná ruda.

Ve Víru jsou některé skály přímo v obci a mají tradiční místní názvy. Před více než 100 lety, na přelomu 19. a 20. století přispěly svou atraktivitou k rozvoji turistiky ve Víru. Její počátky a první rozmach jsou spojeny se jménem Františka Šťastného, majitele restaurace a zakladatele turistiky ve Víru. Pan Šťastný neúnavně propagoval krásy vírského údolí a sám také vyznačoval první turistické cesty v okolí Víru. Kopcům a skalám u Víru dával také české vlastenecké názvy jako Daliborka, Horymírka, Povrchnice, Hraběcí stolec.

Nejslavnější Daliborka

Nejvyšší a nejslavnější vírskou skálou je nesporně Klubačica (Daliborka). Vypíná se na levém břehu řeky pod fabrikou. Úzká vrcholová plošina se nachází bezmála 100 metrů nad řekou, nahoře je opatřena bezpečnostním zábradlím. Na pamětní desce zasazené do skály je nápis: "Zábradlí toto zbudovala r. 1911 stolová společnost svobodná obec Dalibor z Brna. Vírský Klub grandů s nadací OSF Praha obnovili v r. 2000. Vítej na Klubačici!"

Z Klubačice se naskýtá krásný pohled na řeku a na Vír, i když z ní zdaleka nepřehlédneme celou obec. Vidíme jenom horní část Víru okolo mostu, dříve samostatnou Hrdou Ves v údolí Bystřičky, část kolem kina a obecního úřadu a bohužel také plechové střechy továrních hal vírské fabriky v místech, kde stával na Svratce Horní Hamerský mlýn, z něhož pochází můj rod. Nejkrásnější je ale pohled na samotnou řeku a zelené lesy na protějších stráních Kače a Karasínského kopce. Svislá, téměř nepřístupná východní stěna Klubačice poskytuje pěkný horolezecký terén, ale není mi známo, že by byl někdy lezecky využívaný. Ještě ve 30. letech 20. století zde hnízdil sokol stěhovavý, již tehdy přísně chráněný. Když ochranáři před 70 lety dokumentovali jeho hnízdo, našli v něm plno kroužků z poštovních holubů. V kuloáru na východ od Klubačice jsou rozšířeny mohutné skalní sutě a osypy. Dál na jihovýchod podél řeky se postupně snižuje defilé červenavých skal a sutí, zakončené před vírským mostem nejmenší Posranou skalkou. Ta se tyčí do výšky 10 metrů hned nad silnicí, první na ráně při cestě z Víru do fabriky. Je tedy nasnadě, čemu vděčí za své jadrné lidové pojmenování.

Klubačica a celé skalní defilé na levém břehu řeky pod fabrikou je nyní chráněna jako přírodní památka s názvem Vírská skalka. To je jistě dobře, jenom ta zdrobnělina v názvu je vzhledem k mohutnosti skalního tvaru poněkud zavádějící. Lépe by se tu vyjímal krásný místní název Klubačica. Je vidět. že při vyhlašování se místních nikdo neptal, jak se to tu vlastně jmenuje. Celý útvar je porostlý světlým skalním a suťovým lesem s reliktní zakrslou borovicí, břízou, osikou, jeřábem, dubem, habrem, najdou se tu i ojedinělé jalovce, ale i jilmy nebo mohutné smrky v suti pod skalami. V červnu se skalní partie rozzáří žlutými kalichy náprstníku velkokvětého, později v létě tu dominují divizny a zvonky. Na vrchol Klubačice vede z Víru úzká pěšinka s červenou značkou.

Pěkné skály a nevyužívané, tudíž ani nepojmenované lezecké terény jsou i na pravém břehu řeky naproti fabrice. Zvedají se od řeky do výšky 30-40 m, ale vlivem severní expozice příkrého údolního svahu jsou dostatečně vlhké, a proto zastíněné vysokým smrkovým lesem. V těchto skalách začíná tunelová štola vírského vodovodu, kterou se vede voda do úpravny ve Švařci.

Vířina a Horymírka

Další známou vírskou skálou je Vířina, podle níž údajně vesnice dostala své jméno. Ale mohlo tomu být i naopak a Vířina byla prostě pojmenována podle Víru. Najdeme ji přímo v obci a přitom v lese, na pravém neregulovaném břehu řeky pod Ledničkami, kde je v zimě kluziště a v létě tenisový kurt. Nevysoká, ale pěkná hladká skála se zvedá svislou stěnou rovnou z říční tůně. Ta tůň, i přes hluboký stín milovaná rybami i kachnami, zůstala právě díky skále jako jediná na celém vírském úseku Svratky i po regulaci. Vířina má nahoře rovnou plošinku na ležení, dole, blízko nad vodou, se ve skále nachází malá rozsedlinová jeskyně. Vířina je oblíbeným místem dětských her a známou štací sportovních rybářů.

Skála zvaná Horymírka střeží konec Víru ve směru na Rovečné. Zvedá se do výšky několika desítek metrů nikoliv nad Svratkou, ale nad nevelkým Rovečínským potokem. Nahoře je opatřena zábradlím a porostlá borovým lesem. Její vlastenecký název vymyslel opět zakladatel vírské turistiky pan František Šťastný. O něco výše proti proudu Rovečínského potoka leží Andulčin kámen.

Původ jeho názvu mi bohužel zůstal utajen, snad nešťastná láska. Na sklonku 2. světové války byl ale svědkem dramatické události, když v jeho okolí partyzáni nachystali léčku a postříleli, celkem zbytečně, nejméně šest četníků.

Hraběcí stolec se nachází v údolí Svratky pod Vírem a pod vyrovnávací nádrží, na levém břehu nad mohutným meandrem řeky. V nárazovém břehu se vytvořilo celé skalní defilé se skalními hřbítky, žlaby a sutěmi. Na vyhlídku vedla kdysi značená cesta, nyní je dost obtížné ji najít. Na vrcholku najdeme dnes jen zbytky kamenné zídky, ale odměnou za namáhavý výstup bude nádherný výhled do údolí Svratky. Je tu klid a divoká nerušená příroda.

Dál po toku, v širším údolí Svratky nad Koroužným, v místech, kde se již neregulovaný tok řeky pozvolna ztiší v hluboké tůni, se vpravo zvedá z vody známá skála Hastrmánka. Pod ní je starý rozbořený jez, na němž se řeka větví do několika proudů. Krásné a vyhledávané místo pro rybáře svádí ke koupání, ale voda je tu vlivem Vírské přehrady studená. A pozor na hastrmana!

Na kole za poznáním

Na opačné straně, od Víru proti proudu řeky, se nad vodami přehradního jezera tyčí Kobylí skála, hovorově Kobylina. Je to vysoká. hrdá a členitá skála, která je obtížněji dostupná. Je z ní krásný výhled na zákruty Vírské nádrže. V minulosti shlížela na cestu hlubokým údolím Svratky z Víru do Chudobína, který před více než 50 lety zatopila přehrada. Dnes vyrůstá Kobylina přímo z vody. Krutá pověst, která se k této skále váže, až nápadně připomíná legendu uváděnou na hradě Lichnice v Železných horách. Tři bratři, ucházející se o srdce pyšné princezny, museli postupně na skálu vjet na koních a na úzkém nejvyšším místě se otočit. První dva se zřítili a povedlo se to až třetímu, který vzápětí pomstil smrt svých bratrů.

Na příkrých srázech nad přehradou se směrem k Dalečínu zvedají ještě jiné skály a skalky, sutě a kamenná moře, další se objevují při poklesu hladiny. Působivý je zejména dlouhý skalní výběžek na levém břehu s mohutnou borovicí, blízko nad zatopeným Chudobínem. Nejlepší výhled je na něj z pravobřežní komunikace, která je nyní po delších dohadech zpřístupněna veřejnosti. Vede po ní cyklostezka a také trasa zbrusu nové naučné vodohospodářské stezky z Dalečína přes Vír do Švařce. Pod Dalečínem přehradní jezero končí, údolí řeky se definitivně rozšiřuje a s tím také končí, až na výjimky, skály nad Svratkou.

Doc. RNDr. Zdeněk Lipský, CSc. - Přírodovědecká fakulta UK Praha