|
Vstup pro předplatitele: |
Je dobře na jaře
když rozkvetou skládky
rozžhaví
se rané kopřivy
a vypláznou lopuchové listy
A já opřen
o polední kravín
na vysvícené slámě
žvýkám hrách a kroupy
s listy pampelišek
A zas už cítím
jak se mi jaro v ústech proměňuje
nabírá do krup
a ve volnoběhu ticha
tvrdne do hlíny
na rozježděném dvoře
(Zdeněk Volf)
Před 30 lety jsem rekonstruoval Strážnický luh v době Velké Moravy podle zákresu lignifikovaných stromů v práci "Strážnický luh ve druhé polovině 1. tisíciletí n.l." (Lesnictví 1978, s. 1019-1038). Zmíněné stromy se objevily při mimořádně nízkém stavu vodní hladiny Moravy v roce 1976. Většina zachycených stromů naznačovala, že stromy byly vyvráceny v důsledku hniloby kmene nad úrovní pařezu. Pouze jeden strom, jasan s výčetním průměrem 50 cm, neodpovídal řečenému. Jeho oddenek byl kuželovitě ukončen, jak ukazuje připojená fotografie. Popsaný jev jsem tehdy nedokázal vysvětlit. To se mi podařilo až letos.
V posledních letech osídlili Strážnický luh bobři. Jejich činnost se projevuje především podél ramene Moravy - Vešek. Bobři likvidují svými zuby nejen vrbu, ale i jiné listnáče. V opuštěné štěpnici jim padly za oběť i jabloně. Vyhlédnutý strom začnou ohryzávat, kroužkovat zespodu, takže na konci jejich činnosti má padlý strom oddenek kuželovitě zakončen. A tím je záhada vysvětlena. Jasan likvidovaný bobrem byl aluviálními nánosy lignifikován a po tisíci letech uvolněn říční erozí.
Získaný snímek je nesporným důkazem, že ve Strážnickém luhu se v době velkomoravské bobři vyskytovali. Jejich vyhubení a nová invaze je již jiná historie.
Zdeněk Prudič