Vstup pro předplatitele: |
Na pně kolměji
slunce dopadá
Zvedá ke kamni kámen
Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů
Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami
Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst
Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat
Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu
(Jindřich Zogata)
Čeští myslivci požadují na státu, aby jim hradil škody způsobené volně žijícími rysy, kteří se podle zákonů přírody živí i srnčí zvěří (Myslivci chtějí odškodné, Rovnost 3. 10. 2005). Lidovým myslivcům prý vznikají ekonomické ztráty. Český stát tento požadavek neuznává.
Myslivcům se podařil schválením zákona o myslivosti husarský kousek. Prolomili totiž vlastnická práva zaručená ústavou, neboť prostřednictvím poslanců uvalili na soukromé pozemky věcné břemeno, když je prohlásili za pozemky honební. Případný argument, že se tak děje za úplatu, je vzhledem k výši nájemného směšný.
Předkladatel zákona, pravděpodobně z důvodů spekulativních, zařadil do textu zajímavou pasáž. Zvěř podle zákona není ničí. Není státu. není majitele pozemku, ač na jeho pozemku je existenčně závislá. Myslivcova je teprve tehdy, když je ulovena. Jaká ekonomická újma tedy myslivcům vzniká, když zvěř, dokud ji neuloví, stejně není jejich?
Myslivci pečují o přírodu, aby bylo co střílet a aby náklady na tuto zábavu pokryly úlovky. Myslivost vykonávaná na úrovni byla vždy nákladná a byla určena omezenému okruhu lidí. Pro majitele lesního pozemku, který provádí obnovu, je největším nepřítelem spárkatá zvěř. Ochrana výsadby před zvěří je nákladná. Mám rád rysy. Přirozenou cestou zabezpečí rovnováhu druhů v přírodě. Škoda, že nejsou v našem revíru.
Lubor Vítek