VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Z území České republiky je známo 3 385 druhů motýlů, z toho je necelých 40 nepůvodních a 11 invazních. Většinou jde o drobné nebo velmi drobné druhy, které mohou být snadněji zavlečeny s nejrůznějšími přepravovanými materiály než druhy velké a během následné invaze se šíří převážně anemochorně (větrem). Některé z nich jsou transportovány pasivně ve stadiu dospělců v kontejnerech, nákladních autech, vlacích a jiných dopravních prostředcích (klíněnka lipová, k. akátová), minující druhy kuklící se v listech mohou být přenášeny s opadlými listy hostitelských dřevin (většina klíněnek) nebo s mladými stromky v případě neopadavých dřevin (molovka zeravová, m. jalovcová, klíněnka hlohyňová). Aktivní přelety se uskutečňují obvykle na vzdálenosti stovek metrů až kilometrů a hrají roli při zahušťování populace v území obsazeném výše jmenovanými způsoby. Čtyři invazní druhy motýlů pocházejí ze Severní Ameriky, další dvě dvojice pravděpodobně z východní a Přední Asie, jeden druh je západoevropského a další alpského původu. Původ posledního, jedenáctého druhu není jasný.

V průběhu 20. století se na našem území nejdříve objevila klíněnka platanová (Phyllonorycter platani). Její invaze probíhala poměrně pomalu. poprvé byla nalezena v Lednickém parku kolem roku 1920 a během následujících dvou nebo tří desetiletí osídlila platany v parcích a městech po celém území. Teprve počátkem devadesátých let dosáhla jižní Skandinávie a Anglie. Její housenka se vyvíjí v listech různých druhů platanů. Pravděpodobně pochází z Přední Asie, ale není vyloučen ani severoamerický původ. Je totiž téměř od počátku století známa i ze Severní Ameriky a není jasné, odkud kam byla zavlečena. V roce 1937 byl u nás poprvé zjištěn pouzdrovníček tavolníkový (Coleophora spiraeella), rychle osídlil parkové výsadby tavolníků, později byl nalezen i v přirozených porostech např. ve Slovenském ráji a Slovenském krasu. Jako nový druh byl popsán v roce 1916 z Horního Rakouska již z vysazených tavolníků a jeho původ není znám.

V poválečném období začalo invazních druhů přibývat. Kolem roku 1940 byl do okolí Budapešti zavlečen ze Severní Ameriky přástevníček americký (Hyphantria cunea), který se během několika let stal významným škůdcem některých druhů stromů (moruše, javory jasanolisté, ovocné stromy) v Maďarsku, Jugoslávii, Rumunsku a na jižním Slovensku. K nám pronikl v roce 1950 na sever zhruba po Brno a Vyškov, jednotlivé nálezy pocházejí i ze severnějších oblastí. Později opět ustoupil a od té doby se nepravidelně objevuje v periodách teplých a suchých let, naposled v období 2001-2005. Počátkem 70. let byl patrně do Nizozemí zavlečen další severoamerický druh, molovka zeravová (Argyresthia thuiella). U nás byla nalezena v roce 1988. Její housenka vyžírá jehlice a letorosty thují, při silnějším výskytu působí hnědnutí napadených míst a estetické znehodnocení. Početněji se vyskytovala pouze v prvních letech invaze, dnes je spíše vzácná. Vzpřímenka akátová (Parectopa robiniella) se v Evropě poprvé objevila v severní Itálii již kolem roku 1970, u nás v roce 1989 na jižní Moravě. Její housenka vyžírá charakteristické laločnaté miny na svrchní straně listů akátu. Většinou se vyskytuje jednotlivě.

Šest invazních druhů, tj. více než polovina, se na našem území objevilo až po roce 1990. V roce 1992 byl u nás zjištěn další z druhů vázaných potravně na trnovník akát, klíněnka akátová (Phyllonorycter robiniella). Ta byla velmi pravděpodobně dopravena ze Severní Ameriky letecky, poprvé v Evropě byla zaregistrována v roce 1983 nedaleko basilejského letiště. Housenka vytváří ploché bílé miny na spodní straně listů akátu. Dospělci přezimují, v té době se ukrývají do různých škvír, také např. do dřevěných kontejnerů, se kterými mohou být transportováni na různě velké vzdálenosti. Proto bylo zřejmě invazní šíření tohoto druhu v Evropě velmi nepravidelné, provázené vznikem nových značně vzdálených ohnisek šíření. V roce 1993 následovala obecně známá klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella), která patrně pochází z východní Asie a nevyžaduje další komentář. V roce 1995 byla nalezena nejdříve v Praze a v následujících letech i v Brně a dalších městech klíněnka hlohyňová (Phyllonorycter leucographella). Housenka minuje listy hlohyně šarlatové, ale vývoj může probíhat i na některých dalších růžovitých dřevinách, jabloni, jeřábu, kdouloni, skalníku a hlohu. Primární hostitelská rostlina je neopadavý keř, s jehož sazenicemi se housenky klíněnky snadno šíří a tak také byla velmi pravděpodobně zavlečena z Přední Asie do Evropy. Její početnost je výrazně tlumena autochtonními druhy parazitoidů a početnější byla jen několik let na počátku invaze.

Poměrně zajímavá je z hlediska šíření molovka jalovcová (Argyresthia trifasciata). Původně se vyskytovala ve vyšších polohách Alp, kde se vyvíjí na jalovci chvojce. V posledních desítiletích 20. století sestoupila do nižších poloh, kde přešla na okrasné jalovce amerického a východoasijského původu. U nás byla poprvé zjištěna v roce 1995 a dosud se místy v okrasných výsadbách vyskytuje početně. Housenka vyžírá letorosty a působí jejich zasychání. Při silném napadení působí mírné estetické znehodnocení, ale na zdravotní stav dřevin nemá vliv. Poněkud zvláštním případem je i píďalička západní (Eupithecia pulchellata), která zvětšuje svůj areál východním směrem samovolně poté, co byla na řadě míst introdukována její hostitelská rostlina náprstník červený. Z našeho území je uvedena poprvé z Jizerských hor v roce 1997. Konečně prozatím posledním invazním motýlem u nás je klíněnka lipová (Phyllonorycter issikii). Její přirozený areál zaujímá severní japonské ostrovy, Koreu a ruský Dálný východ, odkud byla nejspíš v sedmdesátých nebo počátkem osmdesátých let 20. století zavlečena do evropské části Ruska. Tam byla již poměrně početně zjištěna v roce 1985 v Moskvě a krátce nato v dalších ruských a ukrajinských městech. Šířila se poměrně rychle severně od Karpatského oblouku na západ. Ve východním Polsku byla zaregistrována v roce 1996, okolí Katovic dosáhla v roce 1999 a v roce 2000 již byla nalezena na řadě míst našeho území. In vaze postupuje na západ, ale již ne tak velkou rychlostí.