VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Problematika invazních druhů je v ichtyologii patrně poněkud komplikovanější nežli u jiných společenstev, a to proto, že výskyt a šíření jsou u ryb v daleko větší míře spojeny s přímou aktivní činností člověka, a jsou tudíž i těsněji spjaty s etickými i praktickými problémy. I přesto nejsou definice invazních ryb jednotné, dosti často je zaměňován termín "invazní" a "nepůvodní" anebo jsou jako "invazní" nesprávně označovány všechny taxony, jejichž areál výskytu se rozšiřuje.

Jako nepůvodní (alien, non-native, exotic, non-indigenous) je třeba označovat ty druhy, které se v určitém geografickém prostoru nevyskytují přirozeně, nevyskytovaly se zde ani nikdy předtím, a to i během celého neolitu (tedy asi během posledních 6 000 let), a jejich případné proniknutí do nového areálu bylo zprostředkováno přímo nebo nepřímo člověkem, přičemž není důležité, zda záměrně nebo neúmyslně.

Invazní (invasive) druhy se vyčleňují z nepůvodních druhů a je pro ně charakteristická kombinace několika vlastností:

• Pronikání do nových areálů mimo hranice původního rozšíření, případně do nových ekosystémů (nezáleží na tom, jde-li o ekosystémy přirozené, polopřirozené nebo umělé),
• zvyšování početnosti a vzrůstající podíl ve složení společenstva ryb,
• úspěšně probíhající nebo dovršená naturalizace, tj. vznik dostatečně početných, samovolně a přirozeně se rozmnožujících populací,
• začlenění do nového ekosystému s prokazatelně negativním ovlivněním jeho struktury nebo funkcí, vytěsňování některé z jeho složek a případný vznik ekonomických ztrát.

Invazivita se podle některých autorů může výjimečně týkat i taxonů původních a v tomto případě má často charakter přirozeného procesu v sukcesi ekosystému, přirozené dlouhodobé početní oscilace, anebo vzniká jako reakce při závažnějších narušeních ekosystémů generovaných člověkem.

Počet nepůvodních druhů ve fauně ryb České republiky (nejméně 33) je poměrně vysoký. Podstatná část tohoto počtu (28) byla dovezena (a introdukována) úmyslně s cílem využití v rybničních a faremních chovech, ve sportovním rybolovu, případně v akvaristice. Trvalý chov a dlouhodobá existence převážné většiny z introdukovaných druhů jsou však u nás závislé na uměle řízeném rozmnožování a odchovu v kontrolovaných podmínkách. V našich volných vodách tyto druhy nenalézají podmínky vyžadované k úspěšné přirozené reprodukci a dříve či později ze společenstva ryb mizí. Z hospodářského hlediska je tedy možno považovat za úspěšnou jen menší část (asi 8) z těchto uskutečněných introdukcí. Ve třech dalších případech proběhla úspěšná introdukce ryb sice rovněž na vrub aktivit člověka, ale neúmyslně (karas stříbřitý, koljuška tříostná a střevlička východní) a v jednom případě (hlavačka mramorovaná) okolnosti introdukce nejsou zcela jasné, ale patrně se na něm podílelo spontánní šíření z níže položených úseků původního výskytu v povodí Moravy a Dunaje. Jen v pěti případech došlo k plné naturalizaci a vzniku spontánně se rozmnožujících populací začleněných do společenstva ryb i do ekosystémů (karas stříbřitý, sumeček americký, střevlička východní, hlavačka mramorovaná a koljuška tříostná) a jen z těchto druhů se tedy mohou invazní druhy rekrutovat. Podívejme se tedy na tyto druhy poněkud blíže:

Karas stříbřitý

Do Evropy se karas stříbřitý dostal patrně s dovozem rostlinožravých ryb z Dálného východu. Ve vodách ČR se vyskytl poprvé v 70. letech 20. stol. A brzy se rozšířil prakticky po celém území státu, za přispění člověka i spontánně. Původní populace (gynogenetická, triploidní a jednopohlavní) výrazně ovlivnila složení ichtyocenóz a zapříčinila nepochybně i výraznou likvidaci populací karasa obecného. Od roku 1992 se v populacích k. stříbřitého počínají ve vyšším počtu objevovat i samci a vzrůstá počet diploidních jedinců, což je hodnoceno jako závěrečná fáze naturalizace. Vzhledem k agresivně expanznímu charakteru šíření karasa stříbřitého i škodlivým vlivům na ostatní druhy ryb je tento druh jednoznačně hodnocen jako invazní.

Hlavačka mramorovaná

V tomto případě není zcela jasné, má-li být označována za druh původní či nepůvodní. Oproti ostatním diskutovaným třem druhům jde totiž o druh původní nejen v naší zoogeografické oblasti, ale i v dunajském povodí. Dříve se také prokazatelně vyskytovala v tůních podél slovenského břehu Moravy a její výskyt na území ČR možná unikl pozornosti. Není vyloučeno, že současné šíření může být i projevem jakési dlouhodobé populační oscilace. Hlavačka je v současné době v progresivní fázi rozvoje svých populací na rozsáhlém území střední Evropy a zvyšování její početnosti i rozšiřování areálu o nová původně neobsazená území se nedějí na úkor jiných druhů, nejsou zatím známé ani jiné negativní dopady na ekosystém. Tento druh proto nelze považovat za invazní.

Střevlička východní

Do evropských i českých vod byla zavlečena neúmyslně s násadami asijských rostlinožravých ryb. V poměrně krátké době se rozšířila a obsadila velký areál. Její negativní vliv se projevuje spíše v umělých ekosystémech - rybničních chovech mj. redukcí zooplanktonu a zvýšením rozvoje fytoplanktonu, snížením biomasy zoobentosu, a tím úbytkem potravních zdrojů pro hospodářské druhy ryb, destabilizací hydrochemických poměrů. Její výskyt (byť masový) je téměř výlučně vázán na umělé biotopy, rybníky a rybniční stoky. V přírodních podmínkách volných vod je její výskyt jen sporadický a závislý na blízkosti vhodných rybničních soustav. Ke vzniku masivních populací ve volných vodách ani k prokazatelnému ovlivnění ostatních složek přirozených ekosystémů zde nedochází. Není proto hodnocena jako druh invazní.

Sumeček americký

V některých oblastech SR (zejména východní Slovensko) inklinuje ale v současné době k invazivitě sumeček americký Ictalurus nebulosus, případně i další introdukované druhy čeledi sumečkovitých, s prokazatelně negativním vlivem na ostatní druhy ryb. V podmínkách ČR sice již nedochází k rozšiřování více méně ostrůvkovitého výskytu sumečků, jejich populace se však vyznačují tendencí k přemnožování a v tom případě dochází k potlačování ostatních složek ichtyocenóz. U sumečků je na místě zvýšená ostražitost před nepovolenými a nekontrolovanými dovozy a vysazováním.

Koljuška tříostná

Tento druh se do volných vod ČR dostal z akvarijních chovů a její současný výskyt je jen sporadický a vázaný na dosti specifické biotopy. Koljuška nemá tendenci svůj areál rozšiřovat, ani nemá výraznější vliv na ostatní druhy, v žádném případě tedy nejde o druh invazní.

V sousedním Slovensku a Rakousku se spektrum expanzivně se šířících druhů v poslední době rozrostlo o několik druhů hlaváčů (Neogobius fluviatilis, N. kessleri, N. gymnotrachelus, N. melanostomus) a o asijského hlaváčovce Perccotus glenii. Další expanze těchto druhů hlavním tokem Dunaje a do jeho přítoků včetně říční sítě ČR není vyloučena a naše ichtyofauna tak může být v krátké budoucnosti obohacena i o tyto druhy nepůvodních ryb majících jistý potenciál stát se rybami invazními.

V podmínkách České republiky nedošlo zatím naštěstí v důsledku výskytu a expanze invazních druhů ryb k tak rozsáhlým ekologickým devastacím, jaké jsou známé z oblasti Spojených států, Afriky nebo Austrálie. To by však nemělo být důvodem k zanedbávání soustavné prevence ani k opomíjení závazných předpisů při dovozech a rybářském obhospodařování nepůvodních druhů ryb.

Ing. Milan Peňáz, DrSc. - Ústav biologie obratlovců AVČR, Brno