VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Tořiče jsou i v rámci čeledi orchidejí považovány za kytky mimořádně výjimečné, nejen svým vzhledem a vzácností výskytu, ale i řadou podivuhodností provázejících jejich existenci. Podobnost květů a jejich nesnadná rozpoznatelnost vyvolává u botaniků velký zájem, který vede k popisu nových druhů a podruhů, i když mnohdy sporné hodnoty. Nebudeme-li počítat několik momentálních výstřelků, můžeme uvažovat asi 62 druhů tohoto rodu, pro zpestření a zdůvodnění množství dalších drobných odchylek od standardních druhů pak slouží i desítky poddruhů.

Obrovská specializace tořičů dospěla evolucí tak daleko, že je možno hovořit o vytvoření sexuálních atrap. Přestože na rostlinách tořičů obvykle není nalézán větší počet opylených semeníků, tento složitý systém opylování po celou dlouhou dobu ontogenetického vývoje zajišťuje nejen přežívání, ale i bohatý rozvoj tohoto rodu.

Průběh opylování

Opylování tořičů, jejichž květy imitují samičky určitých druhů hmyzu, nemá ve světové flóře příliš mnoho analogií. Strategie je ale výhodná jen pro rostlinu. Samečci příslušného druhu hmyzu jsou přilákáni, aby splnili „přání tořiče“, a sami tím nic nezískávají.

Na lokalitě s výskytem tořičů (u nás nejčastěji teplá, slunečná a květnatá stráň u okraje řídkého lesíku s bazickým podkladem) během května či počátkem června poletují samečci opylovačů (pro každý druh tořičů jde o jiný druh hmyzu). Jejich vylíhnutí a vylétnutí je načasované na dobu kvetení jejich druhu tořiče, samičky vyletují až o několik týdnů později. Samečci jsou zdálky přilákáni pachovými látkami, které imitují feromony samiček opylovačů, a usedají na pysk tořiče, který se morfologicky velmi podobá živé samičce. I laik na takovém pysku může vypozorovat zadeček a po stranách chlupaté nožky. Dobře patrná je i hlava s tykadly z vnitřních okvětních lístků a někdy i oči. Nejdůležitější z takového květního samičího fantomu je ale naznačená chlupatá hruď s kresbou a na konci zadečku kladélko vytvořené přívěskem pysku.

Kresba má nejen odlišné zbarvení podle jednotlivých druhů, ale často odráží krátkovlnné záření, na které nejvíce reagují složené oči toho kterého hmyzího opylovače. K dokonalému navedení na pysk pak ještě slouží trichomy - chloupky, které samečka navádějí tak, že při provádění pseudokopulačních pohybů naráží hlavou (u některých druhů zadečkem) přímo na lepivé terčíky brylek (polinií), což jsou útvary slepených pylových zrn z celého prašného váčku. Přilepením jedné či obou brylek na hlavu opylovače je připraveno přenesení velkého množství pylu.

Samečci některých druhů se během svých pohybů dotýkají zadečkem přívěsku na spodním okraji pysku. Patrně to zvyšuje jejich vzrušení a vede k dalšímu provádění pohybů, během nichž může dojít k jistějšímu odejmutí a přilepení brylek nebo naopak k lepšímu opylení blizny dalšího květu. K tomu je zapotřebí ohnutí stopeček brylek o 90° směrem dolů, aby se brylky dotýkaly přímo blizny dalšího květu.

Vzhled květenství

Květenství tořičů je většinou složeno ze 2-8 jednostranných květů, z nichž zpravidla bývá několik současně rozkvetlých. Okvětní lístky mívají různou barvu od světle zelené přes bílou a růžovou až po tmavě rudofi alovou. Vnitřní okvětní lístky bývají podstatně drobnější, ale výrazněji barevné. Pysk bez ostruhy je plošně mnohem větší než ostatní okvětní lístky a po celé ploše, někdy více při okrajích přitiskle a hustě chlupatý. Většinou se vyskytuje v různých tónech hnědé, ale může být i světle žlutý nebo temně rudočerný. Kresba na pysku bývá světlá. U některých tořičů je i zajímavé modrofi alové až jasně modré zbarvení tzv. zrcátka. Pro tuto u orchidejí dosti nezvyklou barvu dáváme takovému tořiči přídomek „modrá orchidej“.

Limity šíření dané opylováním

Tořiče se rády dlouhodobě drží na přirozených stanovištích, jen občas a na kratší dobu osidlují příhodná sekundární stanoviště poblíž původního místa. I přes jejich ochranu v řadě případů dochází k zeslabování nebo i mizení některých populací. Stejně jako o tořiče se musíme zasadit o ochranu jejich specifických opylovačů. Znamená to udržet funkční i některá malá území, kde se těmto druhům daří, a mít pod dozorem použití veškeré chemizace, která může napáchat neviditelné, ale nevratné škody.

MVDr. Rudolf Dundr (1944) - inspektor Krajské veterinární správy pro Ústecký kraj, člen ČSOP a Orchidea klubu, vstavačovité studuje a chrání zejména v severních Čechách v pozemkovém spolku Milý. r.dundr(zavináč)tiscali.cz