Čtení na tyto dny

Pobřeží

Slunce již hvězdy noční
roztříští v příboji
Noc stáhla se pryč chvatně
se všemi závoji
Bílá břicha ryb svítí
mrtvá jak touha má
rybářkám do jejich sítí
jen nechtíc
veplouvá…

(František Schildberger) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Pavel Hnilička: Sídelní kaše


Jarmila Kocourková, č. 2/2006, s. 27

Pavel Hnilička: Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů. ERA, Brno, 2006

Všichni jsme to zažili. Vyjeli jsme si za město a tam, namísto žírného pole, kolonie nových rodinných domků. Často za plotem, ojediněle lze vidět psa, který plot obíhá, výjimečně - ale ne u nás - s vlastní vrátnicí. Nikdy je nezakryjí stromy, protože z nich padá listí. K holiči, k doktorovi, do práce a pro kvasnice je nutno vyjíždět do blízkého města nebo městečka. Tyto shluky rodinných domů (dále RD) se nazývají různě: satelitní městečka, suburbie, kolonie, také urban sprawl, což v překladu znamená sídelní kaše. "Sídelní kaše" je také název nedávno vyšlé knihy P. Hniličky. Je překladem jeho práce, kterou napsal během svého pobytu na škole architektury v Curychu.

Domnívám se, že touto knihou se autorovi podařilo přesunout do středu našeho zorného pole problém, jehož závažnost jsme patrně podcenili, totiž, že to, co občas zahlédneme z oken auta nebo vlaku na okraji města nejsou jen shluky podivných RD jako možné nedopatření územního plánu, ale symptomy choroby, která je u nás sice v počátcích, ale zato se rychle šíří prostředím, které za branami města postrádá názor na další rozvoj.

Podle autora je třeba hledat prapůvod tohoto jevu v ideích a koncepcích 19. a 20. století. Tyto myšlenkové proudy byly reakcí na zhoršené životní podmínky města v éře průmyslové revoluce. Prosazovaly prostorovou rozlehlost měst, nízkou hustotu zástavby - to vše v zájmu ozdravění prostředí - a konečně zónování, jímž by mělo být důsledně separováno bydlení od ostatních funkcí města. Významní urbanisté té doby, jako např. Le Corbusier, mj. zavrhovali ulici i náměstí, do té doby nejtypičtější znaky města.

Snížení hustoty zástavby a zónování bylo ve 2. pol. 20. stol. podrobeno kritice, ale k obecné nápravě nedošlo, ba naopak. Na významu nabyl RD a jeho vlastnictví se stalo životním snem velké části populace. V očích vlastníka RD převažovaly a dodnes převažují jeho výhody (tj. právní jistoty, pocity nezávislosti a osobní svobody, návaznost zahrady apod.) nad nevýhodami, které jsou zjevnější v nových koloniích (tj. prodlužující se dojížďka za prací a veškerým vybavením, izolovanost a nesoběstačnost ve smyslu kulturním a společenském apod.).

Pocity obyvatele předměstských kolonií jsou ovšem malým problémem ve srovnání s těmi, které realizací lokality vznikají v přilehlém městě. Každý z jeho obyvatel musí totiž doplácet na realizaci přístupových cest a infrastruktury, městská parkoviště ani dimenze dosavadního vybavení nestačí apod. Představa, že noví obyvatelé přispějí daněmi do obecní pokladny, se ukazuje lichá, protože jejich firmy sídlí jinde. A je tu další problém. Pokud podobných lokalit na obvodu města bude stále přibývat - zatím se tak děje podél hlavních komunikací - vznikne území, které není ani městem, ani vesnicí, ani volnou krajinou. Ztratí se regionální rozdíly i rozdíly mezi státy. Nikde vížka kostela, boží muka, strom.

Příslušná komise EU k tomu již v roce 1990 sdělila: "Rozvoj předměstí je vnímán jako hrozba dosud fungujících měst a spokojeného života v nich. Vzhledem k absenci veřejného života, nízkému počtu kulturních aktivit, vizuální jednotvárnosti a časovým ztrátám při dojíždění je periferie vnímána jako neúspěch."

Údaje o závislosti dojížďky autem na hustotě obyvatelstva přejímá autor ze zahraničních studií. Platí, že auto je nezbytné, pokud bydlíme v kolonii o hustotě 30-40 obyv./ha, protože hromadnou dopravu lze zavést až při hustotě vyšší než 50 obyv./ha. Hustoty, jak jinak, jsou jedním z hlavních témat práce, a tak se dozvídáme - mimo popsaných způsobů jejího výpočtu - zajímavé údaje, např., že řadová výstavba RD v Holandsku vykazuje hodnotu 250-300 (pro srovnání Paříž 700 nebo pražské Vinohrady 324), kdežto současné kolonie alarmujících 10-30 obyv./ha. Hustota obyvatel ve známé památkově chráněné vesnici Plástovice (70 obyv./ha), ale i jinde, zjevně usměrnila autorovu pozornost k vesnické zástavbě obecně. Konstatuje, že vesnice, za daleko vyšších hustot než mají současné kolonie RD, poskytuje navíc osobité prostředí, náves jako centrum se základním vybavením a často stavěné "hákové" (úhlové) lidové domy, jejichž řazením vzniká taková intimita prostředí, o níž se obyvatelům volně stojících RD ani nesní. Vesnice je inspirativní i v jiném ohledu. Mnohé z nich totiž dodnes těží z jasného zakládacího schématu, dnes bychom řekli zastavovacího plánu, který nakreslil úředník někdy v průběhu 19. stol.

Závěrečné kapitoly knihy, které by šlo označit svodným názvem "a jak dál", jsou hledáním východisek z dané situace. Přitom autor i čtenář jsou si vědomi, že náprava nespočívá jen v navržení lepšího "zastavováku", ale především v docílení změny myšlení. Z těchto závěrečných kapitol si dovolím citovat některá doporučení:

  • Hustota zástavby předměstských lokalit RD by měla narůst ze současných 10-30 obyv. na 80-100 obyv./ha. To znamená zahuštění.
  • Předměstské lokality potřebují vlastní centrum; při tom mít na mysli, že ze samostatně stojících RD nelze vytvořit ani ulici ani náměstí.
  • Jest se zamyslet nad právní ochranou stavebníků samostatně stojících RD, která dnes vede k tomu, že se domy od sebe vzdalují, aniž by to jejich obytnosti přineslo výhody.
  • Za hlavní ekologické kritérium se nepovažuje použití slámy nebo hlíny apod., ale životnost stavby a požadavek, aby se po 20-30 letech nestala sociálně nepřijatelnou.
  • Místem pro bydlení není jen byt, ale i veřejný venkovní prostor.
  • Zastavovací plán musí vykazovat o řád vyšší životnost, než je životnost domů.

Každý, kdo knihu přečetl, tuší, že problém v ní popsaný se netýká jen měst, ale stejnou měrou i volné krajiny. Je naléhavý zejména v této době, kdy přestalo platit heslo o hroudách, které nesmějí přijít nazmar. V boji proti "sídelní kaši" nebude stačit munice v podobě systémů ekologické stability, chráněných území přírody, Natury apod., ale bude třeba komplexního názoru na území za branami města v zájmu jeho optimálního rozvoje. V době, kdy se dá všechno obejít a kdy také závaznost územích plánů začíná trouchnivět, si pojem krajinný plán netroufám ani zašeptat.

Jarmila Kocourková

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu