|
Vstup pro předplatitele: |
— dnes 25. listopadu 1979 —
neříkat už nadále stromům stromy,
nýbrž nazývat je jmény:
pravými, smyšlenými, přezdívkou,
nikdy ne nadávkou:
Nazdar, jeřábe před oknem,
dočkáš se letos zase kvíčal?
Čao, kočičí jabloni na dvorku!
Sníš, hruško, o budoucích rydlech?
Smrky se jmenují
Nicolas, Henri, René.
Keř pámelník volá
po komolení,
i slovo se dá rozšlapat.
Jilmy, vydržte.
(Ludvík Kundera)
Název orchidej se v češtině objevuje teprve ve 20. století. Když Jan Svatopluk Presl kolem r. 1820 vytvářel českou botanickou terminologii, čeleď Orchidaceae pojmenoval vstavačovité. To podle bylinářských názvů většiny zástupců čeledi: vstavač hlavatý, vstavač kukačka, vstavač plamatý, vstavač širolistý, vstavač bezový atd. Bylinkáři vydávali tyto rostliny za afrodiziakum a vstavač byl vlastně název reklamní. Ale na rozdíl od viagry takové účinky ve skutečnosti nikdy neměly. K tomu falešnému využití vedla jen dvojice hlízek pod rostlinou, která připomínala mužské pohlavní žlázy. Na této podobnosti je založen také nářeční název vstavače muďatka (moudí = varlata).
Ostatní lidové názvy našich orchidejí, které byly východiskem odborné terminologie, byly jiné: střevíčník pantoflíček, kruštík, okrotice a podobně. Některé však mají něco společného - název kukačky: vstavač kukačka, pětiprstka žežulník. Záhadné je i to, že obdobná pojmenování nacházíme i v ruštině: kukuškin bašmačok neboli „kukaččí střevíček“, a kukuškiny sljozy „kukaččí slzy“, což je ruský název prstnatce plamatého. Střevíček či pantoflíček jsou jistě názvy odvozené od tvaru květu. Záhada je v té motivaci kukačkou, která figuruje od českých nářečí až po ruský Dálný východ. Kdo by o ní něco věděl, ať se ozve.
Dušan Šlosar