Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Záhadné orchideje


Dušan Šlosar, č. 1/2010, str. 7

Název orchidej se v češtině objevuje teprve ve 20. století. Když Jan Svatopluk Presl kolem r. 1820 vytvářel českou botanickou terminologii, čeleď Orchidaceae pojmenoval vstavačovité. To podle bylinářských názvů většiny zástupců čeledi: vstavač hlavatý, vstavač kukačka, vstavač plamatý, vstavač širolistý, vstavač bezový atd. Bylinkáři vydávali tyto rostliny za afrodiziakum a vstavač byl vlastně název reklamní. Ale na rozdíl od viagry takové účinky ve skutečnosti nikdy neměly. K tomu falešnému využití vedla jen dvojice hlízek pod rostlinou, která připomínala mužské pohlavní žlázy. Na této podobnosti je založen také nářeční název vstavače muďatka (moudí = varlata).

Ostatní lidové názvy našich orchidejí, které byly východiskem odborné terminologie, byly jiné: střevíčník pantoflíček, kruštík, okrotice a podobně. Některé však mají něco společného - název kukačky: vstavač kukačka, pětiprstka žežulník. Záhadné je i to, že obdobná pojmenování nacházíme i v ruštině: kukuškin bašmačok neboli „kukaččí střevíček“, a kukuškiny sljozy „kukaččí slzy“, což je ruský název prstnatce plamatého. Střevíček či pantoflíček jsou jistě názvy odvozené od tvaru květu. Záhada je v té motivaci kukačkou, která figuruje od českých nářečí až po ruský Dálný východ. Kdo by o ní něco věděl, ať se ozve.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu