Vstup pro předplatitele: |
Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst
V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo
Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti
(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991)
Název orchidej se v češtině objevuje teprve ve 20. století. Když Jan Svatopluk Presl kolem r. 1820 vytvářel českou botanickou terminologii, čeleď Orchidaceae pojmenoval vstavačovité. To podle bylinářských názvů většiny zástupců čeledi: vstavač hlavatý, vstavač kukačka, vstavač plamatý, vstavač širolistý, vstavač bezový atd. Bylinkáři vydávali tyto rostliny za afrodiziakum a vstavač byl vlastně název reklamní. Ale na rozdíl od viagry takové účinky ve skutečnosti nikdy neměly. K tomu falešnému využití vedla jen dvojice hlízek pod rostlinou, která připomínala mužské pohlavní žlázy. Na této podobnosti je založen také nářeční název vstavače muďatka (moudí = varlata).
Ostatní lidové názvy našich orchidejí, které byly východiskem odborné terminologie, byly jiné: střevíčník pantoflíček, kruštík, okrotice a podobně. Některé však mají něco společného - název kukačky: vstavač kukačka, pětiprstka žežulník. Záhadné je i to, že obdobná pojmenování nacházíme i v ruštině: kukuškin bašmačok neboli „kukaččí střevíček“, a kukuškiny sljozy „kukaččí slzy“, což je ruský název prstnatce plamatého. Střevíček či pantoflíček jsou jistě názvy odvozené od tvaru květu. Záhada je v té motivaci kukačkou, která figuruje od českých nářečí až po ruský Dálný východ. Kdo by o ní něco věděl, ať se ozve.
Dušan Šlosar