VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Na území ČR se nachází celkem 38 lanovek. Ty první vznikaly z ušlechtilých pohnutek usnadnit turistovi cestu za krásami hor. Dnes se však zdá, že hlavním motivem projektovaných lanových drah je rýžovat peníze z co největšího počtu lidí.

Lanovky kdysi a dnes

Žijí mezi námi ještě lidé, kteří pamatují naše hory bez lanovek a lyžařských vleků. Kdo chtěl na kopec za pěkným rozhledem, musel po svých, kdo se chtěl svézt na lyžích, musel si svah hezky poctivě vyšlapat. Stavbu prvních lanovek v podmínkách těchto "prehistorických" dob zřejmě vítal každý a jen málokdo si uvědomoval, jak moc dokáží lanovky za pár desítek let změnit charakter našich hor.

Světu lanovek u nás bezkonkurenčně vévodí Krkonoše. V roce 1950 byla uvedena do provozu nejstarší lanová dráha z Pece pod Sněžkou na Sněžku, od té doby zde vzniklo dalších šestnáct lanovek, z toho jenom v tomto tisíciletí úctyhodných šest. Za uvedené období zároveň mnohonásobně vzrostla přepravní kapacita. Tam, kde staré dvousedačkové lanovky kdysi s námahou vyvezly 250 osob za hodinu, dnes chrlí nejvýkonnější stroje i desetkrát více lidí.

Kde končí příroda a začíná turistický průmysl

Zatímco první lanovky s malou přepravní kapacitou do přírodního okolí až tak citelně nezasahovaly, o těch dnešních to rozhodně nelze říci. Největším problémem zdaleka nejsou jenom železné sloupy a vykácený pruh lesa, ale sekundární jevy, které vyvolává ohromná masa lidu koncentrovaná do jednoho místa.

Dnes se projektuje většina lanových drah pro zimní využití s návazným systémem sjezdových tratí. To znamená další vykácené pásy lesa v rozsahu mnohonásobně větším, než vyžaduje samotná linie stavby. To otevírá cestu větrným kalamitám a erozi půdy. Další logickou nezbytností je nová silnice a obří parkoviště pro stovky aut. K tomu hudební reproduktory a osvětlení pro noční lyžování. No a samozřejmě nelze zapomenout na butiky s pivem a klobásami, na desítky nových hotelů, hospod a zábavních podniků, které zajistí návštěvníkům nezbytné životní potřeby. Smrad z aut a tuny odpadků jsou další samozřejmostí.

Skipark třetího tisíciletí

Názorný příklad jak zničit přírodu a přeměnit ji na centrum konzumního turismu představuje zatím nerealizovaný projekt na výstavbu superobřího lyžařského skiparku na území vojenského újezdu Boletice v jižních Čechách, který je z poloviny součástí CHKO Šumava. Vojáci totiž před časem oznámili, že uvažují o opuštění tohoto území, které podle biologů patří k nejcennějším u nás.

V liduprázdném kraji, kde se zabydleli kriticky ohrožení živočichové a rostliny (rys, tetřev, vydra, ledňáček, perlorodka, alpské kosatce, prha chlumní atd.), má během pěti let od zahájení prací vzniknout za 1,8 miliardy Kč pavučina 18 propojených sjezdovek o celkové délce 27 km! K tomu lyžařská houpačka, lanovkový park se 6 čtyřsedačkovými dráhami a 4 další lyžařské vleky o celkové kapacitě 16 000 osob...!!!

Diskuse kolem projektu však zmrazila několik týdnů stará zpráva z Ministerstva obrany ČR, která říká, že do roku 2007 vojáci v Boleticích určitě zůstanou a sezonně otevřou pouze okrajové části vojenského újezdu pro účely tzv. měkké turistiky.

Megalomani od Šumavy po Beskydy

Ani jinde však nezůstávají projektanti pozadu. V Čeladné pod Beskydami chtějí prosadit lyžařský areál na severovýchodních svazích Velké Stolové a Kněhyně, jejíž vrchol je chráněn v nejpřísnější (a tedy nejcennější) kategorii "národní přírodní rezervace". Občas se mluví i o druhé nejvyšší beskydské hoře Smrku (1 276 m), která je rovněž zákonem chráněna. Projekt hovoří o čtyřech lanovkách a třech lyžařských vlecích, nejdelší sjezdovka má mít 2 300 m. Celý areál by pojmul 5 000 návštěvníků!

Něco podobného se za půl miliardy plánuje i na severních svazích Smrku v CHKO Jizerské hory. Zde jsou kromě ochranářů proti i lesáci: ti totiž severní svah nejvyšší hory české části Jizerských hor za nemalé peníze již více než dvacet let úspěšně zalesňují. Plánovaný skiareál by tvořily čtyři sjezdovky a čtyři lanovky s celkovou kapacitou až 4 000 osob za hodinu.

Třetí diskutovanou "lanovkovou lokalitou" je hora Smrčina na česko-rakouské hranici, kde se na odvráceném svahu našich jižních sousedů rozkládá známý skipark Hochfit. Lanovce a sjezdovkám, které mají propojit rakouský areál s českým územím, však stojí v cestě 1. zóna šumavského národního parku se smíšeným pralesem - po Boubínu asi nejcennějším na Šumavě.

Všelék na nezaměstnanost

Všechny projekty na výstavbu lanovek od Šumavy po Beskydy mají jeden společný jmenovatel - propagují je regionální politici, starostové a místní vlivní podnikatelé. Jejich tradičním spojencem bývá prezident Klaus - známý lyžař a příznivec lanovek. Všichni vždy slibují stovky nových pracovních míst a spásu pro region zmítaný nezaměstnaností. Tyto argumenty se dobře poslouchají a hlavně před volbami mohou politikům přihrát nemálo tolik potřebných hlasů. Méně už bývá slyšet, že provoz skiparků je pouze sezonní záležitostí, že výstavba je lukrativní zakázkou hlavně pro stavební a konstruktérské firmy a že existují i jiné možnosti, jak obcím zajistit dlouhodobější rozvoj. Příkladem mohou být Jindřichovice pod Smrkem (www.jindrichovice.cz), kde již dříve vsadili na trvale udržitelný rozvoj, obnovitelné zdroje a vzdělání a do boje za blízké lanovky a sjezdovky na Smrku (viz výše) se obec nemá potřebu zapojovat.

Jaké hory vlastně chceme?

Spory kolem lanovek vzbuzují otázku, jaké hory vlastně v České republice chceme mít. Dáme-li zelenou lanovkám a skiparkům třetího tisíciletí, pak se nám horské oblasti brzy definitivně přemění na jedno veliké sportoviště zastavěné hotely, hospodami, sezonními byty a podřízené nemilosrdným zákonům byznysu. K této podobě úspěšně kráčejí především Krkonoše. Druhou variantou je uchovat horské oblasti jako klidnou neurbanizovanou zónu, kde vedle lidí může koexistovat i původní flóra a fauna a tradiční regionální kultura nepřeválcovaná tuctovým kýčem těžkého turistického průmyslu.

Průvodním znakem všech nynějších sporů o lanovky je zřetelná bezkoncepčnost a nesystematičnost, která v ČR vůči ochraně přírody a krajiny panuje. Bylo by ku prospěchu obou stran - ochranářů i lanovkářů - kdyby bylo jasné, podle jakých pravidel se hraje a zda dáváme (alespoň na chráněných územích) přednost skutečné a principiální ochraně přírody, anebo byznysu. Určitě bychom byli ušetřeni spousty sporů, emocí a zklamaných nadějí.

Naší korupcí prolezlé politické scéně však patrně vyhovuje současný neurčitý stav ministerských výjimek a pokoutních politických dohod, kdy je možné tu přihrát něco jedné straně a tu zase straně druhé podle aktuálních politických potřeb. Tak to u nás prostě zatím chodí - ke škodě českých hor i nás všech.

Na Sněžku pěšky nebo lanovkou?

Již více než deset let se diskutuje bez zřejmých výsledků o osudu lanovky na nejvyšší českou horu Sněžku, která se postupně proměňuje ve starobylý technický unikát.

Podnikatelé i místní zastupitelé z Pece si bez lanovky nemohou turistický ruch ve své obci představit a podporují výstavbu dráhy nové až na vrchol. Správa NP chce naopak nechat nynější letitou lanovku dožít a podpořit novou lanovku pouze na Růžohorky, odkud by měl jít již každý po svých. Ochranáři především nechtějí připustit zemní stavební práce nad horní hranicí lesa, kde se nachází unikátní ekosystém severské tundry, která je hlavním důvodem zařazení Krkonoš na seznam mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO. Podle statistik vyjde z české strany na Sněžku 60 % návštěvníků pěšky a 75 % sejde pěšky dolů. Chodníky na Sněžku byly v poslední době velmi kvalitně a za nemalé peníze rekonstruovány.

Mgr. Martin Janoška - fotograf a nezávislý publicista

Rekordy českých lanovek

Nejstarší: Pec pod Sněžkou - Sněžka: od roku 1950

Nejmladší: Branná (Jeseníky, 2004), Vítkovice - Aldrov (Krkonoše, 2004), Černá hora - Prolěž (Krkonoše, 2004)

Nejdelší: Bohosudov - Kněžiště: 2 348 m (1 úsek), Pec pod Sněžkou - Sněžka: 3 527 m (2 úseky)

Nejkratší: ZOO Praha: 106 m

Největší přepravní kapacita: Vítkovice - ALdrov: 2 411 osob/h (Krkonoše)

Nejmenší přepravní kapacita: Krasetín - Kleť: 220 osob/h (Blanský les)