VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Tento komentář pro vás píšu ve funkci ministra životního prostředí a poslance naposledy. Tedy přinejmenším naposledy v tomto volebním období. Bude proto o něco delší, za což se předem omlouvám.

Myslím, že všichni, kdo pracují v oblasti ochrany přírody a životního prostředí, dobře vědí, o jak náročný a složitý obor se jedná. Vyžaduje nejen rozsáhlé odborné znalosti umožňující hledat správná řešení a vytrvalost při jejich prosazování, ale také odvahu vyjednávat o jejich přijatelnější kompromisní podobě. Zatímco odbornost lze získat studiem, ostatní dovednosti prověří až praxe.

Proto mě nepřekvapilo, že nejplodněji se mi dařilo spolupracovat s ekologickými aktivisty, kteří ve své roli působí dlouho a mají odpovídající zkušenosti. Jejich věcná a adresná kritika mi pomáhala odhalovat chyby v práci ministerstva, pokud možno včas je napravovat a především díky otevřené komunikaci chybám předcházet. Potvrdilo se, že moje sázka na otevření ministerstva široké spolupráci s ekologickými organizacemi a zapojení jejich zástupců do práce odborných komisí a do připomínkování návrhů zákonů byla krokem správným směrem.

Užitečná a efektivní byla i naše spolupráce v parlamentu. Svědčí o tom zejména skutečnost, že ekologické organizace dlouhodobě hodnotí KDU-ČSL jako nejzelenější parlamentní stranu a přes mé vytížení a nepřítomnost při některých hlasováních se také mně osobně dařilo držet se v pravidelných hodnoceních mezi "nejzelenějšími" poslanci.

Pokud jde o druhou stranu mince - podařilo se snad zasypat ty největší příkopy vyhloubené především v době působení mého předchůdce mezi MŽP a ekonomickými resorty. Ministr, který se ve vládě ocitne v izolaci a zůstává v ní jen do počtu, je podle mého názoru špatný ministr. Proto jsem se od počátku snažil prolomit bariéru neporozumění a překonat letité meziresortní nepřátelství. Nikdo asi nečekal, že lidé, kteří hájí v mnohém velmi odlišné zájmy, si po čtyřech letech úsilí najednou padnou do náruče. Dobrým výsledkem je však z mého pohledu už skutečnost, že se nyní vzájemně více respektují, dokáží spolu věcně jednat a dohodnuté kompromisy dodržet.

Návrh zákona na podporu obnovitelných zdrojů energie, který jsme předložili a nakonec i prosadili společně s ministrem Urbanem, svědčí o tom, že dohody lze dosáhnout i tam, kde by ji řada "skalních" aktivistů ani nezkoušela hledat. Kromě skutečně zásadní podpory rozvoji obnovitelných zdrojů energie se taková spolupráce povedla například s ministerstvem dopravy při prosazení Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy či s MZe při přípravě Akčního plánu rozvoje ekologického zemědělství.

V jiných případech jsme museli vyrazit do bitev. Ubránili jsme v nich územní limity těžby uhlí, účast veřejnosti na rozhodování i ekologickou legislativu před seškrtáním navrhovaným ministrem průmyslu. Většina naší práce ovšem spočívala v trpělivém a důsledném vyjednávání. Tak jsme prosadili ratifikaci Aarhuské úmluvy, vysoké recyklační cíle v Plánu odpadového hospodářství a Národní program podpory alternativních paliv v dopravě. Zavedli do našeho práva soustavu Natura 2000, vyhlásili novou chráněnou krajinnou oblast Český les, rozšířili CHKO Český ráj a dostali jej na seznam geoparků UNESCO, zprovoznili integrovaný registr znečišťování, dostali ČR do mezinárodní komise bránící lovu velryb, zakázali fosfáty v pracích prášcích, zabránili dovozu odpadů do českých spaloven, investicemi do nápravy zničené krajiny v řádu miliard korun jsme podpořili projekty protipovodňové ochrany, stovky milionů jsme investovali do ekologické výchovy a osvěty v krajích a obcích, ozelenili jsme provoz úřadu a tak podobně.

Proč všechno uvádím v množném čísle? Protože jsem se na tom ani zdaleka nepodílel sám. Čtyři roky života této práci věnoval tým nejbližších spolupracovníků a zaměstnanců ministerstva. Velkou pomoc poskytla řada spřízněných poslanců, senátorů i kolegů ministrů. Na uvedených výsledcích se, byť i jen nepřímo, podílely tisíce lidí - svou nezištnou prací, účastí na veřejných kampaních či podpisem petic. Ministři přicházejí a odcházejí, ale všichni tito lidé zůstávají. Bez nich žádný politik nezbytná opatření na ochranu přírody a životního prostředí neprosadí. Myslím, že uvedené konkrétní výsledky svědčí o úspěšnosti zvolené metody. Doufám proto, že i budoucí ministr životního prostředí se bude více starat o hledání spojenců, než o "vyrábění" odpůrců.

Práce zbývá rozhodně dost. Je nutné například přesvědčit šumavské starosty, že bezzásahový režim na části území národního parku neznamená uschnutí všech lesů, ale zvýšení jejich odolnosti proti přírodním faktorům, nezbytný krok k ochraně posledních zbytků vzácné přírody a pomoc šetrnému rozvoji cestovního ruchu. Je třeba působit také na náhle zelenou ČSSD (ale i další politické strany), aby přestala blokovat předložení ekologické daňové reformy. Návrh její koncepce jsme předložili už v roce 2004, ministra Sobotku, bez jehož souhlasu není předložení do vlády možné, jsme však v jeho odporu zviklat nedokázali.

Zbývá také dokončit velké ekologické investice do čištění vod a využití odpadů, podpořit další rozvoj obnovitelných zdrojů energie, nadále chránit severočeské obce před zbouráním, zlepšit stav krajiny, zvýšit její schopnost zadržovat vodu a ochránit občany před důsledky povodní a také třeba připravit cíle a priority pro předsednictví České republiky v Evropské unii.

U jednoho aktuálního úkolu bych se chtěl zastavit déle. Jde o dovoz odpadu, o němž jsem psal podrobněji v minulém příspěvku. O té doby se změnilo několik věcí. Podařil se nám průlom v jednáních s Německem a to uznalo přímou odpovědnost za likvidaci nelegálního odpadu v Libčevsi. Vzápětí byl odtud veškerý odpad odvezen - polovina rovnou do Saska-Anhaltska, druhá na zabezpečenou skládku, kde počká na rozhodnutí o způsobu likvidace. Česká inspekce životního prostředí udělila firmě BAU 24 nejvyšší možnou pokutu - deset milionů korun. Významně pokročilo také policejní vyšetřování a došlo k obvinění prvních pachatelů. Vyšetřováni ostatních případů nadále probíhá, ale precedent jejich řešení už je na světě.

Úspěchu jsme dosáhli také na setkání ministrů životního prostředí Visegrádské čtyřky. V úsilí o změnu návrhu evropské směrnice už máme na své straně sedm členských zemí EU, včetně vlivného Německa. V televizní Partii jsem se od poslance Pospíšila s překvapením dozvěděl, že dokonce už i ODS podporuje náš návrh umožňující členským zemím zakázat dovoz jakéhokoliv odpadu směřujícího do spaloven. Na budoucího ministra životního prostředí tedy čeká úkol dotáhnout slušně rozjetou kampaň do úspěšného konce a také dávat pozor na ministry vnitra a financí, aby pokračovali v důsledné kontrole přepravy odpadů a zase neusnuli - tentokrát třeba "na vavřínech". Rád bych mu také vzkázal, že ať už podnikne cokoliv, s velkým vděkem počítat nemůže.

V omezeném vidění některých lidí se totiž zodpovědným za nějaký problém nestává ten, kdo jej způsobil, ale ten, kdo se jej snaží řešit. Alespoň si to zřejmě myslí nominační komise ankety o Ropáka za loňský rok. Jako jeden z klíčových důvodů mé nominace uvedla "laxní přístup MŽP k žádostem o legální dovoz odpadů do ČR ke spalování". Na rozdíl od členů komise si myslím, že dovoz odpadů ke spálení by vůbec nebyl legální, proto jsem všechny žádosti o něj zamítl. První z nich dokonce už před dvěma roky.

Další údajný důvod by mohl úspěšně kandidovat na zelenou perlu. Nominace uváděla doslova, že jsem byl "laxní" také k "žádostem o ilegální dovozy odpadů". Asi nikoho soudného nepřekvapí, že se pašeráci se svým úmyslem dopředu nikomu nesvěřovali a tudíž mě o "povolení ilegálního dovozu odpadů" samozřejmě nikdo nežádal. Pro úplnost dodávám, že ministři Bublan a Sobotka za svou nečinnost při kontrole přepravy odpadů vůbec nominováni nebyli.

Podobně podivně vypadaly i další důvody. Komise mi vyčítala "nekompetentní rozhodování o bezpečnostní zprávě Spolchemie, a. s.", přestože o bezpečnostních zprávách rozhodují krajské úřady a nikoliv MŽP. Mohu prý také za "nevyhodnocení vlivů návrhu nové chemické politiky EU (tzv. REACH) na životní prostředí", přestože jsem naopak nechal zpracovat příslušnou dopadovou studii, která prokázala příznivý vliv přísnějších pravidel na zdraví občanů. Za "podíl při přípravě výstavby plavebního stupně Přelouč" jsem byl bezvýsledně nominován už před třemi lety. Anketa se ale má podle propozic Dětí Země týkat jen roku 2005.

Obávám se, že poněkud "laxní" přístup členů nominační komise může celé anketě velmi ublížit. V horším případě může i poškodit reputaci ekologických sdružení, která jsou s anketou spojována. A to by byla velká škoda. Anketa má svou tradici a význam a dobré jméno se snadno ztrácí, ale hůře získává.

Svou samotnou "účast" v anketě přitom považuji za logickou. Za čtyři roky v čele ministerstva životního prostředí člověk udělá mnoho rozhodnutí a při hledání konsensu se některá z nich členům komise, tvořené převážně ekologickými aktivisty, nemohou líbit. Kupříkladu Miloš Kužvart (ČSSD) se umístil ve finále hned dvakrát - jednou pátý a jednou rovněž třetí. Mám ale obavu, že do letošního hodnocení se vloudila předvolební atmosféra a rozhodování členů komise nebylo podložené ani objektivní.

Třetí místo v anketě Ropák roku mi asi příliš nepomůže v příštích sporech s lidmi jako je Milan Urban, Vlastimil Aubrecht nebo Jaroslav Foldyna. Potěšen jím jistě bude Josef Hojdar, Jiří Hanzlíček a řada dalších. Jako "argument" jej možná občas použije i někdo z politických konkurentů. Učinil tak už lídr Strany zelených na Vysočině Jiří Dědeček v Otázkách Václava Moravce speciál. Tomu dokonce bylo třetí místo málo a rovnou mi přisoudil druhou pozici. Rád bych ale jasně řekl, že i přesto v práci pro životní prostředí hodlám pokračovat. Pracujete-li v této oblasti, musíte si zkrátka zvyknout na chyby, nevděk i podpásové útoky.

Obavu mám jen o situaci v ekologickém hnutí. Vstup řady aktivistů do stranické politiky ji sice pomůže oživit i "ozelenit", samotné ekologické organizace ale zároveň vystavuje těžké zkoušce. Jejich práci považuji za cennější než práci politiků. Je ovšem přímo spojena s nezávislostí, s objektivitou a s dobrým jménem. Tyto vlastnosti si ekologické hnutí musí uchovat, chce-li ve své práci úspěšně pokračovat. Věřím, že se to podaří, a rád k tomu přispěji, ať už z jakéhokoliv místa. Šťastnou ruku u voleb a příjemné letní dny přeje

Libor Ambrozek