VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V Bruselu asi museli dělat nějakou soutěž o nejhorší název pro evropskou soustavu chráněných území. A zřejmě to vyhrál název Natura 2000. Natura totiž evokuje bezolovnatý benzin, letopočet zase navozuje myšlenku, že jde o záležitost již šest let splněnou, a tím pádem historickou. Což je nesmysl stejný, jako kdyby se program na rozvoj vysokého školství jmenoval "Sokrates 469 před Kristem". O co horší název, o to lepší obsah. Soudě aspoň dle reakcí zapřísáhlých ničitelů přírody. Asi se Natura (jak se jí zkráceně říká) trefila do hus, které kejhají. Ve skutečnosti je tato evropská soustava chráněných území asi nejdůležitějším nástrojem ochrany přírodního prostředí a druhů, který EU má. Její první fáze (výběr území) bude stěží uzavřena před rokem 2010. Teprve potom přijde na řadu její hlavní funkce - tj . skutečná ochrana cenné evropské přírody.

Česká republika se k vyhlášení soustavy Natura 2000 zavázala v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Splnila (pozdě, ale přece) svoji povinnost sestavit oficiální návrh nejcennějších přírodních lokalit. Oblasti ochrany ptactva již byly z větší části vyhlášeny a záměr dalších území určených k ochraně druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť se intenzivně připravuje. Při navrhování a vyhlašování území Natura 2000 jsou zásadní vědecké argumenty týkající se výskytu druhů a biotopů, jejichž ochrana je v zájmu společenství. Vlastnictví pozemků, ať již jde o majetek soukromý, obecní či státní, nerozhoduje.

ZO ČSOP Veronica je zakládajícím členem pracovní skupiny Koalice nevládních organizací pro Naturu 2000, kde se spolu s dalšími organizacemi od samého počátku podílela na vytváření této soustavy. Vytvořili jsme pracovní verzi stínového seznamu Natura 2000, která byla poskytnuta širokému okruhu expertů k připomínkování. Smyslem této aktivity bylo poukázat na nejcennější lokality u nás a zároveň přimět vládu, aby tyto lokality neopomenula. Veronica také pracovala na projektu Phare Access - Zvyšování odborné a organizační způsobilosti pro budování a využívání soustavy Natura 2000. Cílem projektu byla propagace a podpora vytváření soustavy Natura 2000. Do Bruselu také odešla stížnost na dílčí nepřesnosti v naplňování "naturových" směrnic EU. Pracovní skupina ovšem čekala především na hlavní příležitost, v rámci které může vznést své připomínky, a tou je takzvaný biogeografický seminář. Tento seminář se ovšem na hony liší od toho, co si pod slovem seminář můžete představit. Nejde o nějakou vědeckou disputaci, ale jedná se o velmi seriózní a legislativně závazný proces připomínkování návrhu soustavy evropsky významných chráněných území. České republiky se týkaly dva takové semináře: panonský a kontinentální. První se konal v Sarródu v Maďarsku, druhý u nás v Darové nedaleko Plzně. Zatímco panonský se týkal necelých 5 % území státu a zahrnoval českou (přesněji moravskou) část panonské biogeografické oblasti, kontinentální zahrnoval 95 % území, a byl proto velmi důležitý. A občanská sdružení zde hrála důležitou úlohu. Probíral se zde druh po druhu a biotop po biotopu a u každého se zkoumalo, zda je navrženou soustavou území dostatečně chráněn. Jinými slovy, jestli stát navrhl všechna významná území k ochraně druhů a biotopů, zda vláda tak trochu nepodvádí a nesnaží se problematické lokality zamést pod koberec. A kupodivu: všechny vlády to zkoušejí. A kupodivu - většinou jim to neprojde. Jak myslíte, že tomu bylo u nás? Ano - tipujete dobře: zkusili, neprošli. Kromě bruselských úředníků, kteří si dobře hlídají svoje kompetence, mají na tom zásluhu občanská sdružení neboli NGO z pracovní skupiny.

Česká vláda i "nevládky" byly na seminář relativně dobře připraveny. Trochu hůře dopadla vláda, zastoupená Ministerstvem ŽP, v posuzování kontinentálních lokalit. Mimo jiné i proto, že na rozdíl od Panonie vycházelo ministerstvo životního prostřední pro kontinentální oblast z neúplných podkladů, z nedokončeného mapování, a tím se otevíral široký prostor k doplňování "zapomenutých" lokalit. Mělo to i objektivní příčiny - např. nedostatek času. Je třeba říci, že pracovníci ministerstva a jím řízených organizací po počátečním přezírání nevládních organizací uznali jejich nezastupitelnou úlohu a brali naše připomínky velmi vážně. Až na výjimky, které vás budou jistě zajímat.

Jedna část byla tvořena územími, na které měly organizace rozdílný názor, ačkoliv vycházely ze stejných informací. Jako příklad bych uvedl lokalitu Ždár-graráže pro netopýra brvitého (Myotis emarginatus). Původní návrh zněl na vyhlášení celého území zámku ve Žďáru nad Sázavou (beztak již pokrytého památkovou ochranou), ministerstvo usoudilo, že naturovou ochranou stačí pokrýt pouze jednu garáž, kde v dané chvíli kolonie netopýrů sídlí. Tím zmenšili původní návrh na 0,02 %. Tady vyhrálo ministerstvo. Druhá skupina byly lokality, kde sice existují relevantní údaje o výskytu druhů či biotopů, ale ministerstvo je přehlíží a lokalitu nenavrhuje k ochraně, protože vláda má jiné představy o využití tohoto území. Příkladem může být přehrada Nové Heřminovy, kde v oblasti Horní Opavy existuje významná a ochranu si vyžadující populace vranky a mihule. Zde vyhrály nevládky.

Třetí skupinu tvoří lokality, které v době vytváření prvního oficiálního návrhu nebyly známy a na jejich doplnění existuje široká shoda mezi odbornými institucemi, stáními orgány a nevládními organizacemi. Pokud byl na semináři druh nebo biotop označen "insuficient", což znamená nedostatečně pokrytý územní ochranou, nebude problém takové lokality do seznamu doplnit. Rozpory nastaly jen výjimečně u jednotlivých lokalit. Jako příklad může sloužit doplnění zhruba 20 lokalit pro kuňku ohnivou (Bombina bombina) na různých místech České republiky. V těchto případech vyhráli všichni.

Čtvrtou skupinu tvoří lokality pro druhy, kde nevládní organizace mají jiné informace než vláda. Ministerstvo věrohodnost těchto informací zpochybňuje a dále s nimi nepracuje. Nepodařilo se nám například přesvědčit přítomné zástupce evropské komise o tom, že vlk, rys a medvěd nejsou dostatečně zabezpečeni. Argumentovali jsme, že oblast tzv. Jablunkovského příhraničí (tj. především slezské Beskydy na rozhraní Slovenska, Polska a Česka) je natolik důležitá pro přežití velkých šelem, že je třeba ji do Natury zařadit. Uvedené šelmy byly uznány jako dostatečně chráněné a přes vysokou podporu ze strany polských nevládek se nepodařilo prosadit vůbec nic.

Jak to tedy celkově dopadlo? Ve skutečnosti zde kategorie prohrál nebo vyhrál neplatí. Dokonce se nedá ani říci, že vyhrála příroda. Dá se ale konstatovat, že pokud se soustava Natura 2000 doplní, tak jak bylo na seminářích rozhodnuto, může se podařit zbrzdit ubývání přírodní rozmanitosti na našem území i v ostatních zemích EU. A to není jen zbožné přání, ale jasný úkol ze summitu EU v Gothenburgu v roce 2001. Jak ho naplníme, záleží jen na nás. Je to šance, kterou můžeme využít po způsobu Josefa Švejka, nebo Karla IV.

RNDr. Mojmír Vlašín - člen pracovní skupiny koalice pro Naturu 2000, ZO ČSOP Veronica