VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Název "cyanobakterie" zavedený pro sinice vědeckými kruhy během posledních let zdomácněl už i mezi veřejností (alespoň brněnskou). Tento odborně správný název zároveň zní výhružněji než klasické označení "sinice" a vystihuje podstatu těchto organismů: jsou to bakterie a jako takové jsou velmi adaptabilní a schopné přežívat pro ně nepříznivé podmínky. A proto se s nimi jen těžko bojuje.

Ekologii, výskyt, začlenění do biocenóz mají cyanobakterie - sinice podobnou jako řasy (které se zdají být vůči člověku méně "nepřátelské"). Proto nadále zůstávají předmětem algologického (bádání o řasách, řasy = algae) a hydrobiologického výzkumu, což je podstatné i pro praxi - boj s nimi. Není možné a musí se stát obecně známým, že nelze potlačovat jedinou složku ekosystému bez dopadu na složky ostatní, potažmo i na nás jako "uživatele" (pitná voda, konzumace rybího masa, rekreace).

Na jejich obhajobu je třeba připomenout, že cyanobakterie - sinice nejsou jen ty nepříjemné shluky zvané vodní květy obtěžující nás v letním období v rekreačních nádržích. Jsou to nejstarší fotosyntetizující organismy (přítomností chlorofylu se sinice vydělují od ostatních bakterií), díky nimž se zrodila současná kyslíkatá atmosféra umožňující život dalším organismům (včetně nás). Osídlují rozmanitá prostředí včetně skal i čerstvě odledněných ploch, půdní druhy se podílejí na jejím zúrodnění. Na druhé straně si cyanobakterie umějí poradit se svými konkurenty na stanovištích: řada z nich vylučuje látky, které potlačují růst jiných organismů či na ně přímo působí toxicky (a to se děje nejen v přehradách a rybnících).

Aktuální problematice cyanobakterií se ve dnech 24.-25. května 2006 věnovala konference "Cyanobakterie 2006" uspořádaná Centrem pro cyanobakterie a jejich toxiny (CCT - společné pracoviště Botanického ústavu AV ČR, Výzkumného centra Masarykovy univerzity RECETOX a Asociace Flos Aquae) v hotelu Santon nad brněnskou přehradou.

Nejrozšířenější sinice

Největší pozornost byla věnována sinicovým toxinům, a to zejména microcystinu produkovanému planktonními sinicemi rodu Microcystis (nejrozšířenější a nejhojnější sinice, tvořící práškovitý vodní květ). Microcystin je pouze jedním z řady sinicových toxinů (k dnešku jich známe již několik desítek), ale vzhledem k účinkům na teplokrevné organismy i obecnému výskytu v přírodních vodách se dostal už i do oficiální normy nejen pro vody s vodárenským využitím, ale i pro "vody koupací". Ve shodě s pravidly EU je i u nás sledována koncentrace microcystinu jak v surové vodě (před vodárenskou úpravou), tak ve vodě jdoucí do vodovodní sítě (vyhláška 252/2004 Sb.). Mikroskopická analýza oživení nádrží je nadále součástí práce provozních laboratoří (zjištění, jsou-li ve vodě přítomny sinice, resp. o jaké druhy se jedná, jsou-li to druhy potenciálně toxické či nikoliv). K nejmodernějším metodám in situ přímo na nádržích patří stanovení pomocí fluorometrické sondy, kdy se zjišťuje přítomnost a množství různých skupin sinic a řas na základě měření koncentrace fotosyntetických pigmentů specifických pro různé skupiny. Výhodou je možnost zaznamenávání dat z různých hloubek a míst nádrže přímo na místě, plošnému rozšíření této metody zatím brání vysoká pořizovací cena přístroje.

Hodnocení rizik ze sinic a cyanotoxinů v přírodních koupacích vodách v ČR je podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) založeno na přímém sledování výskytu sinic ve vodě (mikroskopické rozbory). Pokud jsou překročeny hygienické limity, veřejnost je informována prostřednictvím internetu a sdělovacích prostředků. Od letošní rekreační sezony se mají týdně aktualizovaná data objevovat na Portálu veřejné správy ČR.

Projekt Cyanonet

Zásahy proti sinicovým vodním květům se staly v posledním desetiletí předmětem výzkumů směřujících k terénním aplikacím. Zároveň se příležitosti nabízet "zaručené prostředky" na odstranění sinic chopila řada firem, využívajících omezené znalosti a důvěru provozovatelů nádrží, a jejich metody se mnohdy nacházejí na hranici ilegality. Používány jsou jak metody téměř historické (aplikace solí mědi a stříbra zakázané pro toxicitu na další složky vodního prostředí), tak i sofistikované (komerční limnolog může na základě predikce životního cyklu v nádrži zásah načasovat do doby, kdy by stejně došlo k poklesu četnosti sinic, a výsledek prohlásit za vlastní). Proto vznikl projekt CYANONET, v jehož rámci dostalo Národní centrum pro cyanobakterie a jejich toxiny se sídlem v Brně úkol vytvořit základ celosvětové databáze metod a prostředků směřujících k omezení masového rozvoje sinic. Takto mají být zároveň vyloučeni z projektů obnovy neseriózní zájemci nabízející neověřené metody s nejasnými efekty a neznámými vedlejšími účinky. Databáze má být spuštěna do konce roku 2006.

K tomu, aby mohly být jednotlivé nádrže "léčeny" od sinicových vodních květů, je třeba mít metabolismus nádrže podrobně prostudovaný včetně okolních vlivů, které se na zátěži živinami podílejí. Úspěšnému zásahu na Máchově jezeře, při němž byla využita metoda srážení fosforu a organických partikulí ve vodním sloupci, předcházelo dva a půl roku příprav. Takovýto zásah je perspektivní v nádržích s minimálním přísunem fosforu z povodí (jako je lesní rybník Máchovo jezero), při rozsáhlém osídleném a zemědělsky využívaném povodí by byl efekt velmi krátkodobý a drahý zásah prakticky zbytečný.

Brněnská přehrada

A nakonec k tomu, co zajímá nejvíce obyvatele Brna: cyanobakterie a brněnská přehrada. V rámci akčního plánu projektu "Čistá Svratka" byla vytvořena batymetrická mapa dna brněnské nádrže zachycující mocnost a rozložení sedimentů podél nádrže, ověřena jejich nezávadnost z hlediska jejich toxicity - potažmo obsahu těžkých kovů a radioaktivity (dvě tradující se hrozby, kvůli nimž bylo shledáváno riskantním či přímo nemožným odstranění sedimentů z více než půl století zanášené nádrže). Na základě zjištění, v jaké hloubce sedimentů sinice žijí mimo vegetační sezonu a odkud a za jakých podmínek startují do vodního sloupce, předložili hydrobiologové návrh, odkud a v jaké míře by bylo vhodné přednostně odstranit sedimenty (nebo je překrýt inertním materiálem). "Pohotovostní zdroj" sinicových buněk pro jaro a reinvazi po případném náhlém vymizení populace je lokalizován v mělkých částech přehrady, např. v Rokli, naopak nejlépe sinice přezimují a největší zásobu pro příští sezonu vytvářejí v hloubce 12 metrů. Propracován byl návrh sanace povodí (čištění a dočišťování odpadních vod, bezfosfátová strategie, úprava zemědělsky využívaných ploch) i časově reálnějšího vybudování mělčích přednádrží nad vlastní přehradou, které budou zachycovat sedimenty a odkud je bude možné - při zanesení - snáze a levněji odstraňovat.

Každý plánovaný zásah musí předem projít vodoprávním řízením, o které žádá provozovatel nádrže. Návrhy řešení ze strany vědců má město Brno a Jihomoravský kraj k dispozici a časový horizont je otázkou finančních prostředků, resp. priorit.

RNDr. Olga Skácelová, Ph.D. - MZM Brno