Vstup pro předplatitele: |
krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny
tak téměř bez pohybu hyne epocha
krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání
(Miroslav Sedláček)
Vstával brzy. Při mém ránu už míval ruce od barev, nebo někde pobíhal s touhou něco vyřešit. Den za dnem. Malá dobrodružství. Modrá, tyrkys, zelená… Z jednoho obrazu přecházel hned v druhý. Tu a tam, pořád znovu. Skvrny se měnily v květy, tváře, postavy. Ruce nesoucí tichá sdělení. Vznikaly mnohé akvarely, plátna, tisky a velkoformátové pastelové kresby, ve kterých se stále navracel k bujným vizím z výletů do pralesa a ayahuascového světa anakondy. Tak se v peruánské Amazonii rodily obrazy k výstavě Tkvění připravované pro Galerii České pojišťovny v Praze (14. 12. 2007 - 27. 1. 2008).
K mému studijnímu pobytu na Universidad Nacional Intercultural de la Amazonía (UNIA) v Peru mi dopomohl právě Otto Placht, který zde působí jako hostující profesor od roku 2006. Spolu s fotografkou, typografkou a milovnicí tradiční medicíny Janou Horáčkovou se ve výuce snaží převážně domorodým studentům ukázat práci s kresbou, malbou a serigrafií. Jana se věnuje i shromažďování materiálů k vytvoření dílny pro výrobu ručního papíru z palmového listí. Společně se zde v nezdolné byrokratické pavučině pokoušejí nalézat cestu k místním lidem probouzením zájmu o tradice indiánských kmenů a alternativy v zacházení s okolní přírodou (jejich aktivity můžete nalézt na www.amazonica.cz).
Představu žitého prostoru s kulturním programem pod názvem Amazeon Otto promýšlí již několik let. Má mít podobu plovoucího voru jako rezidenčního domu na hladině jezera u městečka Yarinacocha, kde se UNIA nachází. Mělo by tu vzniknout centrum pro spojení výtvarného umění s divadlem a tancem, komunikaci nativního umění se současným, auditorium pro setkávání etnobotaniků a antropologů, sbírky kulturních tradic peruánských domorodých kmenů a zázemí pro přijetí všech lidí, kteří se zajímají o osud deštného pralesa. V nákresech pro Amazeon se Otto inspiruje rituální stavbou pro šamanské ceremonie - kruhovou malocou (dřevěná stavba se střechou z palmového listí), kterou obohacuje svou fantazií a funkčními prvky. V současné době se pro realizaci tohoto projektu snaží najít fi nanční podporu.
Do těchto krajin se Otto vydává již přes šestnáct let. Opakovaně se sem navrací, v překonání civilizační vanitas, pro dotek divoké romantiky, která se proplétá historií jako mýtus zapomenutého a neprožitého. S nadějí, že stále ještě existují místa a řády, které v některých z nás probouzejí pocit bytostně známého a potřebného. Intuice nám šeptá souřadnice, které by nás mohly učinit svobodnými ve smyslu soužití. Hledáme sebe, zkoušíme, narážíme. Stáváme se nomády. V katalogu k jeho stejnojmenné výstavě pro Galerii Klatovy/Klenová z roku 2001 čteme Ottova slova:
Peru se vynořilo z džungle jako obraz nového světa
Pestrobarevný obraz chaosu bolesti a kosmického jasu
Tajemný obraz pulsujícího života
Obraz rovníkového života bez ročních období
Bez času, bez řádu
Z jeho touhy něčemu pomoci a nalézt sebe prostřednictvím místa se nevytratila racionalita a naděje. Díky dlouholetým zkušenostem se mu dostalo přímého vhledu. Uvědomil si, že každé společenství nese důsledky své vlády, která je vesměs již všude postavena na tržní politice, a ekologické otázky jsou přehlíženy ve prospěch individuálních pokladen. A tak projekty na záchranu zelených plic světa narážejí na rozhodnutí a psané zákony z Limy. Těžební společnosti jsou vládou v určitém smyslu podporovány. Otto říká: „Celá novodobá peruánská společnost se vyvinula vlastně z potomků nejdravějších dobyvatelů, kteří chtěli Peru ovládnout. Ti se smíchali s indiány a vznikla společnost velmi zvláštního charakteru, v níž se mísí silná divokost s bezohledností. Žije v ní samozřejmě spousta fajn lidí a mnozí z nich si uvědomují i stinné stránky modernizace, nemůžou se ale pokroku vzdát, protože na něm všichni vydělávají.“
Svůj přístup k otázkám soužití a vztahu k přírodě prohluboval během intenzivního pobytu mezi indiány kmene Shipibo, který žije v okolí Pucallpy, hlavního města departementu Ucayali. Sem přišel v roce 1993 po setkání s peruánským šamanem a vizionářským malířem Pablem Amaringem (1943 - 16. 11. 2009), který v Pucallpě provozoval uměleckou školu. Později se Otto usadil v nedaleké vesnici kmene Shipibů v San Franciscu, kde se oženil, zplodil své děti, postavil dům, obhospodařoval svůj kus země a maloval. Jednou mi řekl: „Nejraději tu mám období dešťů, to zastavuje kácení pralesa.“
Ke komu mluvit?
Do dálky
Na koho hledět?
Ke hvězdám
O kom snít?
Pro světlo z temnoty
Otto Placht (*1962 v Praze)
žije a pracuje střídavě v Praze a peruánské Amazonii.
1982-1988 studium na pražské Akademii výtvarných umění (AVU)
1990-1993 odborný asistent AVU Praha, ateliér monumentální tvorby
jaro 1993 hostující profesor Escuela de pintura amazonica USKO-AYAR, Pucallpa, Peru
1994, 1995 hostující profesor Miami Dade Comunity College, Miami, Florida, USA
2006-doposud hostující profesor UNIA (Universidad Nacional Intercultural de la Amazonía), Yarinacocha, Peru
MgA. Tereza Sochorová (1982) v rámci studia na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně absolvovala mnohé zahraniční stáže - mj. ve Francii a Peru. Žije a pracuje v Brně.