VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Vstával brzy. Při mém ránu už míval ruce od barev, nebo někde pobíhal s touhou něco vyřešit. Den za dnem. Malá dobrodružství. Modrá, tyrkys, zelená… Z jednoho obrazu přecházel hned v druhý. Tu a tam, pořád znovu. Skvrny se měnily v květy, tváře, postavy. Ruce nesoucí tichá sdělení. Vznikaly mnohé akvarely, plátna, tisky a velkoformátové pastelové kresby, ve kterých se stále navracel k bujným vizím z výletů do pralesa a ayahuascového světa anakondy. Tak se v peruánské Amazonii rodily obrazy k výstavě Tkvění připravované pro Galerii České pojišťovny v Praze (14. 12. 2007 - 27. 1. 2008).

K mému studijnímu pobytu na Universidad Nacional Intercultural de la Amazonía (UNIA) v Peru mi dopomohl právě Otto Placht, který zde působí jako hostující profesor od roku 2006. Spolu s fotografkou, typografkou a milovnicí tradiční medicíny Janou Horáčkovou se ve výuce snaží převážně domorodým studentům ukázat práci s kresbou, malbou a serigrafií. Jana se věnuje i shromažďování materiálů k vytvoření dílny pro výrobu ručního papíru z palmového listí. Společně se zde v nezdolné byrokratické pavučině pokoušejí nalézat cestu k místním lidem probouzením zájmu o tradice indiánských kmenů a alternativy v zacházení s okolní přírodou (jejich aktivity můžete nalézt na www.amazonica.cz).

Představu žitého prostoru s kulturním programem pod názvem Amazeon Otto promýšlí již několik let. Má mít podobu plovoucího voru jako rezidenčního domu na hladině jezera u městečka Yarinacocha, kde se UNIA nachází. Mělo by tu vzniknout centrum pro spojení výtvarného umění s divadlem a tancem, komunikaci nativního umění se současným, auditorium pro setkávání etnobotaniků a antropologů, sbírky kulturních tradic peruánských domorodých kmenů a zázemí pro přijetí všech lidí, kteří se zajímají o osud deštného pralesa. V nákresech pro Amazeon se Otto inspiruje rituální stavbou pro šamanské ceremonie - kruhovou malocou (dřevěná stavba se střechou z palmového listí), kterou obohacuje svou fantazií a funkčními prvky. V současné době se pro realizaci tohoto projektu snaží najít fi nanční podporu.

Do těchto krajin se Otto vydává již přes šestnáct let. Opakovaně se sem navrací, v překonání civilizační vanitas, pro dotek divoké romantiky, která se proplétá historií jako mýtus zapomenutého a neprožitého. S nadějí, že stále ještě existují místa a řády, které v některých z nás probouzejí pocit bytostně známého a potřebného. Intuice nám šeptá souřadnice, které by nás mohly učinit svobodnými ve smyslu soužití. Hledáme sebe, zkoušíme, narážíme. Stáváme se nomády. V katalogu k jeho stejnojmenné výstavě pro Galerii Klatovy/Klenová z roku 2001 čteme Ottova slova:

Peru se vynořilo z džungle jako obraz nového světa
Pestrobarevný obraz chaosu bolesti a kosmického jasu
Tajemný obraz pulsujícího života
Obraz rovníkového života bez ročních období
Bez času, bez řádu

Z jeho touhy něčemu pomoci a nalézt sebe prostřednictvím místa se nevytratila racionalita a naděje. Díky dlouholetým zkušenostem se mu dostalo přímého vhledu. Uvědomil si, že každé společenství nese důsledky své vlády, která je vesměs již všude postavena na tržní politice, a ekologické otázky jsou přehlíženy ve prospěch individuálních pokladen. A tak projekty na záchranu zelených plic světa narážejí na rozhodnutí a psané zákony z Limy. Těžební společnosti jsou vládou v určitém smyslu podporovány. Otto říká: „Celá novodobá peruánská společnost se vyvinula vlastně z potomků nejdravějších dobyvatelů, kteří chtěli Peru ovládnout. Ti se smíchali s indiány a vznikla společnost velmi zvláštního charakteru, v níž se mísí silná divokost s bezohledností. Žije v ní samozřejmě spousta fajn lidí a mnozí z nich si uvědomují i stinné stránky modernizace, nemůžou se ale pokroku vzdát, protože na něm všichni vydělávají.“

Svůj přístup k otázkám soužití a vztahu k přírodě prohluboval během intenzivního pobytu mezi indiány kmene Shipibo, který žije v okolí Pucallpy, hlavního města departementu Ucayali. Sem přišel v roce 1993 po setkání s peruánským šamanem a vizionářským malířem Pablem Amaringem (1943 - 16. 11. 2009), který v Pucallpě provozoval uměleckou školu. Později se Otto usadil v nedaleké vesnici kmene Shipibů v San Franciscu, kde se oženil, zplodil své děti, postavil dům, obhospodařoval svůj kus země a maloval. Jednou mi řekl: „Nejraději tu mám období dešťů, to zastavuje kácení pralesa.“

Ke komu mluvit?
Do dálky
Na koho hledět?
Ke hvězdám
O kom snít?
Pro světlo z temnoty

Otto Placht (*1962 v Praze)
žije a pracuje střídavě v Praze a peruánské Amazonii.

1982-1988 studium na pražské Akademii výtvarných umění (AVU)
1990-1993 odborný asistent AVU Praha, ateliér monumentální tvorby
jaro 1993 hostující profesor Escuela de pintura amazonica USKO-AYAR, Pucallpa, Peru
1994, 1995 hostující profesor Miami Dade Comunity College, Miami, Florida, USA
2006-doposud hostující profesor UNIA (Universidad Nacional Intercultural de la Amazonía), Yarinacocha, Peru

MgA. Tereza Sochorová (1982) v rámci studia na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně absolvovala mnohé zahraniční stáže - mj. ve Francii a Peru. Žije a pracuje v Brně.