VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Na západě středních Čech, na rozhraní s Ústeckým krajem, se nachází trochu zvláštní území geomorfologického celku Džbán se svébytnou krajinou, která se poněkud liší od svého okolí. Přírodní park Džbán byl vyhlášen na území okresů Rakovník, Louny a Kladno v letech 1994-1996. Zaujímá rozlohu cca 416 km². Území Džbánu je přírodní oázou uprostřed bezlesých rovin. Jen na jihovýchodě s ním sousedí rozlehlá lesní plocha Křivoklátska, která má však poněkud odlišný charakter. Džbán tvoří jakýsi zelený ostrov v okolní intenzivně obhospodařované krajině. Jedná se o velice malebnou, harmonickou krajinu, která, ačkoli se nachází nedaleko hlavního města Prahy, si zachovala svůj krajinný ráz a nebyla výrazně poškozena negativními zásahy lidské činnosti.

Džbán je tvořen vyzdviženou opukovou tabulí, která se uklání od jihu k severu a od Rakovníka se jeví jako nižší horské pásmo, ačkoli se jedná o pahorkatinu, plochou a místy členitou vrchovinu a zvlněnou plošinu (centrum Džbánu tvoří Ročovská vrchovina). Vrcholky sotva přesahují 600 m n.m. Převážná část území leží v nadmořské výšce cca 400 m. Vrcholová křídová tabule Džbánu je díky erozi rozřezána na mnohých místech výraznými, často hlubokými údolími. Pro Džbán jsou typické četné plošiny, úzké vrchy a hřbety a svědecké hory. Na východě postupně přechází Džbán v rozsáhlé roviny Kladenska. Přechody od údolí do plošin velmi často chybějí a vytvářejí se zde prudké útesové zlomy různé výšky. Hloubka některých údolí dosahuje 100-150 m, takže krajina zde má podhorský až horský ráz. Vlivem sesuvů dochází k odlamování okrajů opukové tabule v příkrých stěnách, které lemují okraje některých plošin. Typické kolmé, světlé opukové stěny svítí do krajiny, jsou vidět již zdaleka a výrazně zpestřují zdejší krajinu. Říká se jim "bílé stráně". Dalším důležitým prvkem reliéfu Džbánu jsou četné erozní rýhy, strže a rokle. Místy vznikly i malé kaňony, jako např. u Kladna a Ročova.

Opukové stavby

Geologický podklad Džbánu tvoří usazeniny druhohorního křídového moře. Místy dosahují mocnosti 30-60 m. Místní sedimenty jsou nazývány opukami a tvoří je jemnozrnné pískovce, jílovce a slínovce. Mořský původ opuk dokládají četné zkameněliny měkkýšů, které je možné najít např. ve starých selských lůmcích. U obce Pochválov se nachází největší odkryv "bělohorských opuk" v Čechách. Je zde odhalená vysoká, strmá, kolmá stěna v Pochválovské stráni, která byla vyhlášena národní přírodní rezervací a je zároveň základem nadregionálního biocentra územního systému ekologické stability krajiny. Opuky se na Džbáně od pradávna zpracovávají na velice zajímavý stavební a nyní i obkladový materiál. Na mnohých místech jsou patrné četné staré selské lůmky, ze kterých byl brán materiál na výstavbu zdejších vesnic. Architektura místních obcí je zcela pozoruhodná právě díky opukovým chalupám, statkům, kostelům a dalším stavbám. Světlé opukové stavby jsou často neomítnuté a spolu se zelení v četných zahradách vytvářejí zajímavý rámec ve zdejší krajině. Pro stavby na Džbánu jsou charakteristické poměrně velké kvádry opuky, které jsou navíc ještě velmi světlé (bílé až lehce nažloutlé), což je odlišuje od opukových staveb v jiných částech republiky. Stavby tak působí velice příjemně až optimisticky. Zajímavé jsou zejména staré zemědělské statky např. ve Hředlích nebo kostel sv. Markéty v Kroučové, kostel v Horním Ročově atd.

Potoky a rybníky

Srážky jsou v celé oblasti celkem vyrovnané, avšak relativně nízké (490-510 mm). Nižší srážky jsou způsobeny srážkovým stínem Krušných hor, který vytváří rozsáhlou zádržovou kulisu a ochuzuje zdejší oblast cca o 20 % srážek. Teploty jsou zde poměrně vysoké (8,3-8,9 °C), takže lze oblast charakterizovat jako velmi suchou a poměrně teplou. Severnější část Džbánu patří již do teplé oblasti.

Lesnatý Džbán je pramennou oblastí uprostřed bezlesého Slánska, Žatecka a Lounska. Mohutný džbánský hřeben (plošina) ve směru Hříškov-Řevničov je přirozenou rozvodnicí Vltavy, Berounky a Ohře. Na Džbáně pramení celá řada potoků. Na mnohých z nich byly vybudovány rybníky a místy dokonce celé kaskády rybníků. Nejvýznamnější jsou zejména Lodenické rybníky na Rakovnicku (Bucký, Punčocha, Mlýnský, Pilský, Červený, Lodenický rybník).

Lesy pokrývají Džbán ze 65-70 %. V minulosti lesy pokrývaly, až na malé výjimky, celou plochu Džbánu. Přestože osídlení okrajů Džbánu je prehistorické, jeho jádro nebylo nikdy souvisle odlesněno. Dnešní lesy mají na mnohých místech pozměněnou druhovou skladbu ve prospěch smrku, borovice lesní a černé. Na mnohých místech se však zachovaly přirozené smíšené porosty, významné jsou zejména rozsáhlé bučiny. Původní porosty se udržely zejména na méně přístupných místech, hlavně na srázech pod okraji jednotlivých plošin a skal. Džbánsko je výrazně lesním územím doubravního stupně. Členitý terén Džbánu vytváří mikroklimatické podmínky pro celou řadu vzácných druhů rostlin a živočichů. Vedle teplomilných druhů zde díky velké geomorfologické členitosti území rostou v těsné blízkosti druhy podhorské až horské. Nalézt můžeme i glaciální relikty (pozůstatky doby ledové). Řada vzácných druhů je vázána na opukové stráně a také na slatiny a rašeliny. Stepní a teplomilná květena je typická pro bezlesou oblast Džbánu. Velice cenné jsou mnohé stráně s jižní expozicí, z nichž řada byla vyhlášena za zvláště chráněná území nebo registrována za významné krajinné prvky. Na Džbáně roste např. střevíčník pantoflíček, vstavač nachový, kruštík širolistý, okrotice bílá a růžová, lýkovec jedovatý, třemdava bílá, tolita lékařská, lecha jarní a černá, medovník meduňkolistý, náprstník žlutý, kýchavice černá, zimostrázek alpský, medvědice léčivá, lilie zlatohlavá, pěchava vápnomilná, bělozářka větevnatá, chrpa Triumfettiho, růže galská, rosnatka okrouhlolistá, tučnice obecná, vachta trojlistá a další.

Krasci a cikády

Fauna Džbánu není příliš prozkoumána, lze však předpokládat výskyt celé řady vzácných druhů, zejména obojživelníků a bezobratlých. Z nálezů cikády chlumní nebo teplomilných pavouků (stepníka rudého) lze očekávat bohaté cenózy teplomilného hmyzu a členovců vůbec. Nachází se zde několik druhů sarančat, čmeláků, mravenců, ostnohřbetka křovinná a pěnodějka. Z brouků lze namátkou jmenovat střevlíky, krasce, tesaříky, nosatce, hrobaříka obecného, světlušku menší a další. Z motýlů jsou to např. babočky, okáči, soumračníci, běláskové, žluťásek řešetlákový, ohniváček celíkový, perleťovec malý, martináček bukový atd. Hojné jsou i vřetenušky. Z měkkýšů jsou hojní především plži, např. hlemýžď zahradní, vlhovka, vřetenatka, soudkovka, řasnatka, zuboústka, plzák, slimáci apod. Bohatá je zejména avifauna. Na Džbáně bylo pozorováno hnízdění více než 60 druhů ptáků.

V údolích Džbánu se vyskytují červené permokarbonské půdy, na kterých se daří úspěšně pěstovat chmel. Kontury chmelnic na "červenicích" jsou typické pro zdejší údolí a dotvářejí svérázný krajinný ráz zdejší oblasti. Pro údolí jsou dále charakteristické i pole a louky, pastviny, mimořádně cenné jsou staré sady, teplé travnaté zčásti zarostlé stráně, ale i mokřady a slatiny. Nalezneme zde i mimolesní zeleň a celou řadu památných stromů. U Mšeckých Žehrovic roste údajně nejkrásnější buk v Čechách.

Český Stonehenge

Krajinu Džbánu dotvářejí menší sídla s četnými kulturními památkami (zámky Smečno, Líčkov, Domoušice, Mšec, celá řada kostelů, kapliček, zvoniček a soch). Jednotlivě se zachovaly i prvky cenné selské a zemědělské architektury. Mezi pravěké památky patří dodnes záhadné kamenné řady u Kounova. Jde o jakýsi český Stonehenge. V lese na vrchu plošiny Rovina se nachází 14 řad kamenů (nejdelší 450 m), které měly v pravěku pravděpodobně astronomický význam. V blízkosti řad leží halštatsko-laténské hradiště s mohutným dvojitým valem. Pozůstatky laténské (keltské) kultury lze nalézt i na mnoha dalších místech Džbánu. Nejznámější je sídliště u Mšeckých Žehrovic, proslavené nálezem opukové plastiky keltského héroa. Na Rakovnicko zřejmě Kelty lákala železná ruda a švartna (nadložní vrstva kounovské nebo slánské uhelné sloje). Z té Keltové vyráběli pověstné černé švartnové náramky, se kterými obchodovali. Na Dřevíči stávalo pravěké sídliště lidí bylanské kultury ze starší doby železné a později i slovanské hradiště. Z doby hradištní je i tzv. ostrožní hradiště u Libušína z 9.-11. století (nyní zde stojí původně gotický kostel sv. Jiří z 13.-14. století). Ve středověku bylo na Džbáně vybudováno několik hradů a větší počet tvrzí. Význam mají zejména hradní zříceniny Pravda a Džbán. Zřejmě střežily pradávnou významnou obchodní stezku, která vedla od severu k jihu. Soutěska "Ve vratech" na této stezce, pod hradem Džbán, oddělovala území Čechů a Lučanů.

Jedinečnost území

Přírodním parkem Džbán probíhá ve směru západ-východ nadregionální územní systém ekologické stability krajiny, byla zde vyhlášena celá řada zvláště chráněných území, registrována řada významných krajinných prvků a vyhlášeno mnoho památných stromů. Je zde navrženo několik evropsky významných lokalit. Některá místa však na vyhlášení ještě čekají. Návštěvníci Džbánu se mohou se zdejšími zajímavostmi seznámit na dvou naučných stezkách (Novostrašecko a Kounovské kamenné řady). Někteří odborníci, jako např. RNDr. Skalický z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, navrhovali vyhlásit Džbán za chráněnou krajinnou oblast. Doufejme, že se danou velmi zajímavou oblast podaří uchránit i pro další generace. Nové stavby a činnosti umísťované do krajiny jsou velice pečlivě zvažovány. Je regulována výstavba nových chat, téměř nejsou povolovány žádné nové stavby do krajiny bez návaznosti na zastavěné území. Aby nedošlo k narušení krajinného rázu, byl na úpatí kopce Vošková postaven stožár sítě GSM ve tvaru borovice. Z plošin Džbánu jsou krásné pohledy na České středohoří, Slánsko, na Říp a také na Rakovnicko. Zatím se jedná o zajímavou oblast, která nebyla příliš objevena veřejností.

RNDr. Alena Škoudlínová - vedoucí odboru životního prostředí. Městský úřad Rakovník