Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Co se děje v luzích řeky Dyfi


Mojmír Vlašín, č. 4/2006, s. 28

Ne, to není pravopisná chyba. Nechci psát o řece Dyji na jižní Moravě, ale o řece Dyfi ve středním Walesu v Británii. Díky programu Leader+ se mi podařilo dostat se se skupinou polských a českých ochránců přírody a podobných živlů do oblasti řeky Dyfi. Ústí řeky je národní přírodní rezervací, jsou zde živá rašeliniště vrchovištního typu. Vrstva rašeliny dosahuje místy až 9 metrů a odolala v historii všem pokusům o vysušení nebo vytěžení. Pobřežní mokřady a rašeliniště jsou také Ramsarskou lokalitou chráněnou podle mezinárodní úmluvy o mokřadech. Širší území kolem ústí řeky bylo vyhlášeno biosférickou rezervací. Pokud budete pokračovat proti proudu této řeky až k pramenům, dostanete se do národního parku Snowdonia s vrcholy v nadmořských výškách okolo 1 200 metrů. Potud se celá situace skutečně podobá oblastem kolem řeky Dyje. Celá oblast je hojně navštěvována turisty, kteří oceňují právě to, co místní vnímají jako určitý nedostatek, totiž určitou zaostalost oblasti, prakticky žádný průmysl (posledních několik lomů na břidlici nedávno zkrachovalo), tradiční zemědělství zahrnující volný chov ovcí a krav, špatný nebo také žádný signál mobilních operátorů, žádné lanovky a dálnice.

V údolí řeky Dyfi byla ustavena akční skupina evropského grantového programu Leader+ v roce 2002. Tato skupina je podporována místní vládou (Welsh assemblage), a podporují ji také místní. K našemu velkému podivu také místní farmáři podporují myšlenku rozšířit ochranu přírody z ústí řeky na podstatnou část údolí. Proč? Protože poznali, že agro-envi programy jim umožňují přežít v tvrdých konkurenčních podmínkách. Byli jsme hosty na jedné horské farmě uprostřed národního parku Snowdonia a po ochutnání místních specialit a výborného indického čaje (který si místní kazí přidáváním mléka) se debata stočila na zemědělství v horských podmínkách. Hedd Pugh (tak se ten farmář jmenoval) na rozloze kolem tisíc hektarů chová asi 1 300 ovcí a 17 krav. Farmář soudil, že pokud by chtěl obstát v konkurenci, musel by chovat tolik dobytka (kolem dvou tisíc), že by si chtě nechtě ničil vlastní pozemky. V národním parku díky specifickým dotacím může hospodařit tak, jak si opravdu přeje. Neobjevil jsem žádný strach z ochránců přírody a restrikcí národního parku.

Nedaleko místní "střediskové obce" s názvem Machynlleth bylo vybudováno centrum trvale udržitelného rozvoje. Trochu to připomíná Hostětín, větrná a solární energie, separace odpadů, důraz na ekologické zahradnictví a zemědělství. Měli jsme zde možnost diskutovat s místními farmáři, finančníky, ochránci přírody. A tady se ukázala zásadní odlišnost mezi situací ve Walesu a u nás: místní lidé nepřipouštějí myšlenku, že by jejich oblast byla zničena, a to ani pod záminkou, že se jim povede lépe a ještě lépe. Nechtějí být chudými příbuznými, ale ani obětí "nezadržitelného" rozvoje.

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu