VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

"Jdu do přírody," říkáme často. Málokdo tím však myslí vycházku do města. A přece! Příroda (vulgo též biodiverzita) bere lidská sídla útokem. Člověk ve svých sídlech vytváří nechtěně (ale někdy i úmyslně) vhodné biotopy a sídla pro mnohé druhy. Často jsou to druhy, které "ve volné přírodě" ubývají. Čítankovým příkladem je hnízdění vlaštovek ve chlévech či hnízdění sokolů na newyorských mrakodrapech.

Je zřejmé, že žádný z druhů, které jsou předmětech ochrany v soustavě Natura 2000, nevytvořil člověk. Člověk dokáže vytvořit různá plemena zvířat a odrůdy kulturních plodin, ale druhy vytvořit neumí. Co ale člověk umí, je vytváření biotopů. Nejen, že vytváří urbanizované biotopy, tedy města a vesnice. Vytváří dokonce nová společenstva druhů, která by jinak (čistě přírodními postupy) vůbec nevznikla. Některá z těchto společenstev jsou dokonce předmětem evropské ochrany. Takovým zase už přímo čítankovým příkladem jsou bělokarpatské orchidejové louky, které byly vytvořeny přeměnou lesních společenstev na unikátní luční společenstva se solitérními stromy.

Pro čtenáře Veroniky je popisování Natury 2000 nošením sov do Atén. Zdůrazním snad jen to, že Natura se vytváří na základě mapování, kterým se má zjistit, kde určité biotopy a druhy evropského významu jsou, a jejich nejhodnotnější části se pak stanou součástí této soustavy chráněných území. Vůbec nezáleží na tom, zda takové území leží ve městě, ve vojenském prostoru či soukromém lese. Z těchto důvodů a z důvodů uvedených v předchozích odstavcích vyplývá jediné: soustava Natura 2000 bude logicky i ve městech. Podívejme se na některé příklady:

Obora Hvězda v Praze

Vyskytují se zde vlhké pcháčové louky, které přecházejí do porostů vysokých ostřic. Ve východní části území se vyskytuje mokřadní olšina a porosty vrb. Významná lokalita druhu vrkoč útlý (Vertigo angustior). Tato lokalita je příkladem území, které bylo do soustavy navrženo prakticky na základě výskytu jednoho jediného druhu. Pokud je pro přežití populace taková lokalita zásadní, je to samozřejmě možné či dokonce nutné.

Pražské Radotínské údolí

Členitý lesní a skalnatý komplex v okolí soutoku Radotínského a Mlýnského potoka, na severozápadním okraji Pražské pahorkatiny. Na ostrůvkovitém skalním výchozu v porostu skalní stepi se vyskytuje kriticky ohrožený včelník rakouský (Dracocephalum austriacum). Je to jedna z osmi populací včelníku v Českém krasu (a jedna z devíti populací v České republice). Z naturových druhů tu roste též přástevník kostivalový. Většina z dalších asi 30 ohrožených druhů roste v těchto xerotermních trávnících. V údolní nivě ale vznikly kosením také zajímavé ovsíkové a blatouchové louky. V současné době jsou koseny jen občas a rychle zarůstají ruderálními druhy.

Kamenný vrch v Brně

Lokalita se nachází na západním okraji Brna mezi městskými částmi Nový Lískovec a Kohoutovice. Reprezentuje příklad pastvinných lad vzniklých uměle dlouhodobou pastvou dobytka v minulosti, která si dosud udržela svůj původní charakter. Lokalita je tvořena teplomilnými travinobylinnými společenstvy. Dominantní je v jarním období několikatisícová populace koniklece velkokvětého Pulsatila grandis (nejpočetnější brněnská populace). V minulosti zde bylo nalezeno několik exemplářů střevlíka druhu Carabus hungaricus. Ze zvláště chráněných živočichů v území hnízdí ťuhýk obecný (Lanius collurio). Ojediněle zde byla v době hnízdění pozorována i pěnice vlašská (Sylvia nisoria), nelze zcela vyloučit její občasné zahnízdění. Toto a následující území už vykazují výskyt více "naturových" druhů a také naturových stanovišť (biotopů).

Stránská skála v Brně

Území se nachází ve Šlapanické pahorkatině, na okraji Brna, mezi Slatinou a Líšní. Rozsáhlý komplex stepních trávníků, skalních výchozů a křovin s teplomilnými společenstvy rostlin a živočichů na okraji brněnské aglomerace, nápadně vystupující nad okolní krajinu. Dominujícím typem vegetace jsou subpanonské stepní úzkolisté trávníky a širokolisté teplomilné trávníky, na severních svazích pak pěchavové trávníky. Na lokalitě se vyskytuje řada chráněných a ohrožených druhů, mj. i koniklec velkokvětý (Pulsatila grandis). Z dalších druhů zde byl zaznamenán výskyt lomikamene trojprstého (Saxifraga tridactylites), kavylu Ivanova (Stipa joannis) a vstavače vojenského (Orchis militaris). Z entomofauny je třeba zmínit výskyt kudlanky (Mantis religiosa) a obou druhů otakárků (Iphiclides podalirius, Papilio machaon). Z obratlovců je zde např. pěnice vlašská (Sylvia nisoria), krutihlav obecný (Jynx torquilla) a podzemní prostory jsou zimovištěm netopýrů, včetně vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Nutno zmínit také existenci krasových jevů - nepřístupná Jezerní jeskyně, drobné dutiny, závrt. (Informace z www.Natura2000.cz)

Smysl Natury 2000 ve městě

Zkusme si odpovědět na tiše se vkrádající otázku: Má ochrana formou Natury 2000 nějaký smysl v tak přeměněných územích, jako jsou města? Vždyť města mají k zachování zbytků přírody celou řadu nástrojů. Jmenujme alespoň územní plány, územní systémy ekologické stability, registraci významných krajinných prvků atd. Je tedy třeba zavádět ještě evropský systém chráněných území? K odpovědi "ano" dospějeme, jakmile se podíváme na to, jak městské a národní systémy fungují či spíše nefungují. Příroda ve městě se zachovala vlastně jen tam, kde dosavadní technologie neumožňovaly z různých důvodů tato území zastavět. S vývojem techniky je ale možné zastavět úplně všecko, do posledního puntíku. A je jen otázka, zda se najde dostatečně silný investor, aby překonal administrativní překážky. Natura 2000 je překážka poněkud jiného druhu a velice těžko se překonává a někdy se vůbec překonat nedá. Řečeno pěkným obratem novořeči: A vo tom to je!

RNDr. Mojmír Vlašín - autor byl zástupcem nevládních organizací na obou jednáních Evropské komise, tzv. biogeografických seminářích