Čtení na tyto dny

Sad

Zapomínám verše jako jabloň lístky,
zapomínám básně jako jabloň květy,
zapomínám své roky jako jabloň jara,
zapomínám bolest.

Mezi stromy projíždí
sadař na vozíku
taženém malým zahradnickým traktorem,
co řve jak revolver
a drtí
pneumatikami
jako tankovými pásy

spadané květy, spadané listí, zem…

(František Schildberger)

 

Doporučujeme ke čtení

Zpracovávám rád každé zadání, protože nejsou nezajímavá témata…

Pavel Dvorský, č. 1/2025, str. 23, pro předplatitele

Kšefty nám bezostyšně ničí přírodu a krajinu

Hynek Skořepa, č. 1/2025, str. 32

Jurkovičovy válečné hřbitovy

Václav Štěpánek, č. 1/2025, str. 7, pro předplatitele

Ptačí lokalita Ústřední hřbitov v Brně

Karel Hudec († 10. 11. 2017), č. 1/2025, str. 14, pro předplatitele

Třikrát pár slov k Tragikomedii ochrany přírody Tomáše Grima

č. 1/2025, str. 36

Miesta stretnutí

Denisa Halajová, č. 1/2025, str. 16, pro předplatitele

Staré cintoríny ako súčasť historických štruktúr krajiny

Mikuláš Huba, č. 1/2025, str. 2, pro předplatitele

Tragikomedie ochrany přírody

Tomáš Grim, č. 4/2024, s. 2-5

Třikrát pár slov k Tragikomedii ochrany přírody Tomáše Grima

č. 1/2025, str. 36

Dostat pořádný kartáč není na škodu

Pavel Pechoušek, Vilém Jurek, č. 4/2024, s. 10-12

Reportáž opožděná o třicet pět let

Václav Štěpánek, č. 4/2024, s. 34-37

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33

Strašáci Rudolfa Šmída


Jitka Francová, č. 1/2010, str. 16

Již více než patnáct let sleduje a zaznamenává fotograf Rudolf Šmíd proměny a příběhy strašáků. Autorovi se stalo to, co známe ze života fotografických či filmových dokumentaristů, obzvláště těch časosběrných - sblížil se s dokumentovanými rok po roce natolik, až se stali jeho vnitřními bytostmi podobně jako jeho rodina či přátelé. Zřejmě i vlivem své „vedlejší“ sociologické profese si však zároveň zachovává profesionální odstup, a ačkoli je rád navštěvuje, stýská se mu po nich a po bouřkách a vichřicích přemýšlí, kolik jich padlo k zemi, do života jim nezasahuje.

Rudolf Šmíd je mistr imaginární zkratky. A tak strašáci v jeho portrétech ožívají v objevených identitách i pro nás. To kouzlo oživení jako by otevíralo v člověku zaskládané dětské vědomí a rozzařovalo znovu tvář prvotním úžasem. V jeho časosběrném dokumentu se prolíná svět i čas hmatatelný smyslově a intuitivně. Tento rozpor realističnosti a imaginarity v sobě nese v tomto případě i samotné médium fotografie. Jsme zvyklí, že fotografie stvrzuje viděné, což zde znamená stejně zajímavý paradox jako užití pojmu dokument. Pokud bychom se dívali jen realisticky popisně, nikdy bychom živého strašáka neobjevili, do našeho dívání musíme vnést i naši vlastní představivost. O radost a úžas z rozpoznání strašáka tak není připraven ani divák, ačkoli není jeho objevitelem, ale jen pochopil.

Autorův dlouhodobý zájem o strašáky už můžeme považovat za posedlost, bez které se tvorba většinou neobejde, protože nenechá člověka ustrnout, žene ho, osvobozuje a proměňuje. Posedlost Rudolfa Šmída blahodárně doplňuje pěší chůze. Až budete procházet krajinou, nezapomeňte, že v ní žijí strašáci, a až nějakého potkáte, dejte mu prosím vědět.


PhDr. Rudolf Šmíd (1956) - sociolog a fotograf na volné noze. Externě přednáší vizuální sociologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2005 založil novou vědní disciplínu - terriculologii (lat. terriculus/ la, strašák). rudolfsmid(zavináč)volny.cz


Jitka Francová
historička umění

 

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu