Čtení na tyto dny

Nov

Džbán luny na střepy
rozbil se o vrch gruně,
Měsíc jej neslepí,
pro lásku půlnoc stůně.

Pec slunce nad lesy
již vypaluje hlínu
na nový džbán a zavěsí
jej brzy nad krajinu

(Jindřich Zogata)

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Strašáci Rudolfa Šmída


Jitka Francová, č. 1/2010, str. 16

Již více než patnáct let sleduje a zaznamenává fotograf Rudolf Šmíd proměny a příběhy strašáků. Autorovi se stalo to, co známe ze života fotografických či filmových dokumentaristů, obzvláště těch časosběrných - sblížil se s dokumentovanými rok po roce natolik, až se stali jeho vnitřními bytostmi podobně jako jeho rodina či přátelé. Zřejmě i vlivem své „vedlejší“ sociologické profese si však zároveň zachovává profesionální odstup, a ačkoli je rád navštěvuje, stýská se mu po nich a po bouřkách a vichřicích přemýšlí, kolik jich padlo k zemi, do života jim nezasahuje.

Rudolf Šmíd je mistr imaginární zkratky. A tak strašáci v jeho portrétech ožívají v objevených identitách i pro nás. To kouzlo oživení jako by otevíralo v člověku zaskládané dětské vědomí a rozzařovalo znovu tvář prvotním úžasem. V jeho časosběrném dokumentu se prolíná svět i čas hmatatelný smyslově a intuitivně. Tento rozpor realističnosti a imaginarity v sobě nese v tomto případě i samotné médium fotografie. Jsme zvyklí, že fotografie stvrzuje viděné, což zde znamená stejně zajímavý paradox jako užití pojmu dokument. Pokud bychom se dívali jen realisticky popisně, nikdy bychom živého strašáka neobjevili, do našeho dívání musíme vnést i naši vlastní představivost. O radost a úžas z rozpoznání strašáka tak není připraven ani divák, ačkoli není jeho objevitelem, ale jen pochopil.

Autorův dlouhodobý zájem o strašáky už můžeme považovat za posedlost, bez které se tvorba většinou neobejde, protože nenechá člověka ustrnout, žene ho, osvobozuje a proměňuje. Posedlost Rudolfa Šmída blahodárně doplňuje pěší chůze. Až budete procházet krajinou, nezapomeňte, že v ní žijí strašáci, a až nějakého potkáte, dejte mu prosím vědět.


PhDr. Rudolf Šmíd (1956) - sociolog a fotograf na volné noze. Externě přednáší vizuální sociologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2005 založil novou vědní disciplínu - terriculologii (lat. terriculus/ la, strašák). rudolfsmid(zavináč)volny.cz


Jitka Francová
historička umění

 

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu