VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Nejen původní dánská (1998), ale zejména pak anglická verze (2001) knihy Bjørna Lomborga "The Skeptical Environmentalist" se stala rukavicí hozenou do tváře environmentalistickým hnutím na celém světě. Nyní (2006) tuto rukavici poskytly českým "ekologům" pod názvem "Skeptický ekolog. Jaký je skutečný stav světa" nakladatelství Dokořán a Liberální institut v Praze. Pomoc při vydání knihy poskytli Centrum pro ekonomiku a politiku a energetická skupina Czech Coal, odbornou spolupráci Stanislav Mihulka a Luboš Pick. První z nich spolu s Martinem Konvičkou napsali k českému vydání i "doslov ekologa k českému vydání" ("Proč by si měl každý ochránce přírody přečíst Lomborga"), doslov ekonoma napsali Josef Šíma a Tereza Urbanová. Překlad rozsáhlé knihy (588 stran) i její technická úprava jsou příkladné, snad jen doporučená cena 598 Kč poněkud brání v nákupu individuálním zájemcům.

Zajímavá v souvislosti s úvahami nad obsahem knihy je jistě i informace o autorovi: narozen 1965, docent statistiky na katedře politologie univerzity v Århusu. Podle svých slov původně sympatizant s Greenpeace hledal argumenty pro podporu ekologických postojů. Přitom však zjišťoval pravý opak toho, co tvrdí početní zastánci "Litánie", vycházející z trvalého nářku nad světem, spějícím k ekologické katastrofě: potravin je ve světě stále více a jsou levnější, počet hladovějících obyvatel se snížil, kvalita života vzrůstá, délka života se zdvojnásobila, lesů neubývá, kyselé deště neměly vliv na odumírání lesů, mediálně známé ekologické katastrofy (Exxon, válka v Perském zálivu) neměly trvalé následky na ekosystémy, pesticidy nemají vliv na výskyt rakoviny, nehrozí nedostatek energie ani surovin (včetně neobnovitelných zdrojů), zlepšuje se stav ovzduší i vod atd. atd. Kniha je doprovázena velkým množstvím grafů a citací (2 930 poznámek, resp. odkazů. 75 stran bibliografie!).

Soudě nejen podle úvodů, sepsaných autorem k různým vydáním, kniha vzbudila velké diskuse až emoce, ze strany "ekologů" zejména negativní, končící až inzultacemi autora. Český překlad vede stejně tak k "Bitvě o skeptického ekologa" (Ivan Brezina v Mladé frontě Dnes 3. 6. 06). Přesněji snad řečeno, k vyjadřování postojů k této knize, a to i v denním tisku. Nemá proto asi cenu rozmnožovat písmena ve stejném duchu, ale co s "Lomborgem" a jím prezentovanými daty? Jsou skutečně všechny obavy "ekologů" - populační exploze, nedostatek potravin a vody, obavy z imisí, pesticidů, genových modifikací, důsledků klimatických změn, kácení deštných pralesů atd. - neopodstatněné a dány jen touhou "ekologů" se zviditelnit a získat grant? Nebo "je všeho dost a bude ještě víc"? A je současná ochrana přírody u nás záležitostí "společenské kontrakultury, vidící v divoké přírodě ideál, kontrapunkt nenáviděné technické civilizace, věcí výsledné koalice ochranářů přírody, ochranářů prostředí a zpravidla levicových romantiků", jak píší v doslovu k 1. českému vydání M. Konvička a S. Mihulka? Oba krajní přístupy v pohledu na stav a perspektivy životního prostředí člověka jsou možná nejlépe zřetelné v recenzi Jana Kellera (Lidové noviny 1. 7. 06) a v poznámce k této recenzi od Terezy Urbanové z Centra pro studium životního prostředí Liberálního institutu a Katedry ekonomiky životního prostředí VŠE v Praze (Lidové noviny 18. 7.).

Osobně, nepovažuje se za ochranářského či ekologického fundamentalistu, bych asi ocenil Lomborgův ucelený pohled na životní prostředí a jeho jednotlivé stránky a konkrétnost: v jednotlivých kapitolách formuloval přesně problémy a hledal pokud možno statistické řešení trendů v souběhu s ekonomickým hodnocením. Zda ovšem došel a vůbec zda mohl jako jedinec dojít - při vší úctě k obrovskému počtu citovaných pramenů - v tak všestranné a rozsáhlé tematice vždy k správným závěrům, nejsem si jistý. Svědčí o tom i reakce čtenářů - neodborníků (např. zkušenosti z našich hor s "neexistujícími" kyselými dešti). Ono i mezi vědeckými prameny včetně citace "kapacit" je rozdíl a některé údaje a zejména podklady k nim, než je pouze citovat, by asi bylo vhodné ověřit.

Četba knihy je v každém případě zajímavá. Nicméně i nejkritičtější exaktní hodnocení jakéhokoliv faktoru globální environmentální problematiky a posuzování jeho trendu není možné odtrhnout od sociálně-politických aspektů stejně jako od aspektů ekonomických, někde i estetických, aspektů lokálních stejně jako regionálních, pohledů nejen statisticky průměrných, ale i zcela individuálních. Vždyť celková plocha všech zvláště chráněných území v ČR nepředstavuje ani procento rozlohy zeměkoule, takže jejich ekonomicky výnosným zastavěním by se z globálního hlediska zřejmě nic nestalo. Nebo se snad mám utěšovat při pohledu na potok po opadnutí větší vody ozdobený v břehovém porostu pet-lahvemi a igelitovými sáčky argumentem, že veškerý tuhý odpad z USA za 20. století se dá vměstnat do výšky 30 m na necelých 23 čtverečních kilometrů? Možná právě pro rozpor globálního a nižšího pohledu budou zřejmě vždy fungovat "zlí muži", neberoucí ohled na primárně ekonomická a graficky podložená globální řešení a chránící jeden strom nebo své přesvědčení vlastními těly. Budou i nadále existovat hromadné sdělovací prostředky, ze své podstaty dramatizující úhyn jednoho medvěda. A je otázka. zda by bez těchto lidí a publicity se řešily ekologické problémy tak, jak se řešily a řeší. Známe to z období, kdy u nás oficiálně ekologické problémy neexistovaly, a tak se občas nedalo v severních Čechách dýchat. Společenská zřízení nepovažující životní prostředí za nějaký problém existují i nadále a budou existovat. V demokratických společenských zřízeních i nadále budou "podnikatelé" a politici, zajišťující bez jakéhokoliv ohledu na životní prostředí ("na broučky a kytičky") "pracovní příležitosti pro člověka" a tím blíže nespecifikovaný "blahobyt", mnohdy především vlastní. Vždyť ohled na životní prostředí a vývoj každého ekologicky šetrného výrobku znamená náklady, a tím většinou nižší bezprostřední zisk. A tak se zamlžují a budou se zamlžovat nedostatky a havárie při podnikání skutečně ohrožující i životy obyvatel na menším či větším území. Obávám se, že právě takovým dá kniha - především dle jejich mínění - do ruky zbraně proti "ekologům": vždyť globálně jde vše k lepšímu. Možná mají pravdu, uvítám možnost stát se optimistou, ze něhož řeší životní prostředí ekonomické instituce.

V každém případě vyhranění stanovisek z jedné i druhé strany, k němuž kniha vede, je vítané. Kniha naznačuje i cestu k lepšímu poznání objektivní skutečnosti: definovat a posoudit jednotlivé problémy na fórech nejlepších odborníků. Ne že by se i nejobjektivnější odborníci vždy shodli - viz u nás Šumava. A zejména v předpovědích déledobých trendů je asi naprostá shoda odborníků a objektivní předpověď vůbec iluzorní - je možné srovnat například dnešní ceny ropy a jejich trend předpovídaný v knize. Ovšem, jak píše paní Urbanová, "Diskuse vyžaduje jisté úsilí. Jednodušší je snažit se závěry knihy smést se stolu a živit ve veřejnosti staré mýty. Takový přístup zvolil Jan Keller." V zásadě však v životním prostředí by mělo jít o maximálně objektivní hodnocení. A tedy aby se nejen neživily mýty staré, ale ani nevytvářely nové.

Karel Hudec