Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Skládky mezi zahradami


Jiří Roupec, č. 5/2006, s. 31

Zahrádkáři jsou jaksi automaticky řazeni k lidem s kladným vztahem k přírodě. Vyplývá to z podstaty jejich záliby. Pečují sice o nevelké kousky země, ale o to s větší láskou a pečlivostí. Čtenář se teď možná ptá: Proč připomínat něco, co je všem známo? Pak mu svitne jiná otázka: Nebo to tak není?

Tak jako máloco je jen černé nebo bílé, tak ani zahrádkáři nejsou všichni stejní, stejně pečliví a se stejnou mírou lásky k přírodě, a o některých bych řekl, že je jim příroda zcela ukradená.

Takto jsem zahrádkáře začal dělit při výletech za město. Kdo si taky tak rád vyšlápne, ví, že chce-li se dostat do volné přírody, musí prvně projít zahrádkářskými koloniemi, obkličujícími město už téměř kolem dokola. Výletník se ani nemusí zaplést do pavučiny jejich plotů, stačí jen tudy procházet, aby si o zahrádkách a zahrádkářích učinil obrázek.

Jistěže, je dost takových, které popírají vznesenou pochybnost. Jsou upravené v celku i na jednotlivých záhonech a také úroda svědčí o tom, že majitel má zkušenost a umí. Jinde nejde ani tak o pěstitelský zisk, ale jen o příjemné místo pro odpočinek. Takové zahrádce obvykle dominuje pečlivě sestřižený trávník, cestičky vysypané oblázky, zahradní krb, stylová chatka s venkovním posezením. Nic proti takovým.

Na mušku bych si ale často rád vzal ty zahrádkáře, kteří svoji parcelu mění, nejspíš nevědomky, v odpudivé území, na němž se sice možná cosi urodí, ale na první pohled je to spíš skládka všeho, co už doma dosloužilo nebo překáží - vany, necky, sudy, džbery, škopky, lavory (vím, že zahrádka potřebuje pít), pásy koberců a linolea (prý tak na pěšinkách neroste tráva), polorozpadlé skříňky, botníky, kredence (hrnce, gumáky, rozmáčené krabice se ale stejně válejí kolem), tabule skla, plechu, umakartu (čert ví, k čemu původně měly být), hromádky cihel, dlaždic, kamenů, hranolů, prken (asi až toho bude víc, začne se stavět), zatím stačí nahnutá chatka (jen aby nepřišel silný vítr), mezi tím různá plašicí hejblata z pet-lahví... Tak bych mohl pokračovat ještě dlouho a zdaleka bych nepopsal vše, co je na takových zahrádkách vystaveno.

Leckdo z potrefených může namítnout, co je mi do toho, a že na své zahrádce si může dělat, co chce. Možná, nemám nic proti osobnímu gustu, svobodě podnikání, ani proti soukromému vlastnictví, ale dost mě naštvává, jak lidi dokáží návrší, údolí, stráně zaneplešit, a ještě bychom je měli mít za ctitele přírody. Tak to tedy ne!

Jiří Roupec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu