VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Pavlovské vrchy byly, a dodnes jsou, jednou z nejzajímavějších oblastí našeho státu. A není divu - vždyť jsou „vzorkem“ krajiny, jaká již dnes v rámci hospodářsky využívané vysoce úrodné černozemní oblasti nikde neexistuje. Nejde však jen o statický vzorek, tak říkajíc „muzeální kus“. Je to krajina živá, která nám skýtá nepřeberné možnosti sledovat působení člověka na přírodu a naopak, přírody na člověka. Mohutné vápencové bradlo zvedající se nad úrodnou jihomoravskou nížinu poutalo pozornost lidí již od pravěku a staří Římané je ve svých zprávách poeticky nazývali Mons Veneris - Venušina hora - bezpochyby proto, že jim jejich obrys na obzoru připomínal postavu ležící ženy.

A zatímco naši dávní předkové v Pálavě viděli snad jen orientační bod, překážku stavící se jim při pochodu do cesty nebo vhodné místo pro založení sídlišť a mnohem později strategické místo, které skýtalo výborný rozhled do krajiny, začala vábit naše současníky - přírodovědce její živá příroda. Byly napsány četné práce o geologické stavbě tohoto zajímavého útvaru, o jeho vzniku, o teplomilné květeně a zvířeně, která sem pronikala z teplé panonské oblasti a jejíž některé druhy tu dosáhly své nejsevernější hranice rozšíření. Vznikly však i práce snažící se vysvětlit vývoj současných rostlinných a živočišných společenstev. Avšak mnohé teorie byly založeny na hypotézách, pro které nebylo hmatatelných důkazů. Teprve při archeologických výzkumech sídlišť lidí z mladší doby kamenné byly objeveny mj. i zbytky rostlin a hlavně živočichů, které poněkud poodhrnuly roušku zahalující minulost tohoto území. Do této doby se někteří odborníci domnívali, že se teplobytné druhy rostlin a živočichů zde zachovaly ze starších období čtvrtohor, anebo dokonce třetihor. Zatím však zmíněné nálezy dokazují, že v mladším úseku poslední ledové doby (würmu) v této, dnes nejteplejší oblasti Moravy panovaly podmínky srovnatelné s podmínkami ve vrcholových oblastech Belanských Tater. Poměrně přesný obrázek o vývoji Pavlovských vrchů v holocénu (mladších čtvrtohorách) však byl získán na základě studia fosilního materiálu jedné velice známé a při tom nenápadné skupiny živočichů - měkkýšů, lidově nazývaných šneci. Tato zvířátka se vyznačují jen velmi zvolným pohybem, jsou těsně vázána na stanoviště, na kterém žijí. Známe tak určité druhy typické po teplé, otevřené háje, jiné pro horské lesy. Někteří si libují na výhřevných vápencových skalách, jiní zase vyhledávají vlhké lužní porosty a další zase žijí v různých typech vod. Navíc se jejich ulitky mohou uchovat ve vápnitém prostředí celá tisíciletí. A právě těchto vlastností bylo využito pro rekonstrukci změn přírody Pálavy od konce ledových dob. (Metodu takovýchto rekonstrukcí zdokonalil a rozvinul na vysoké úrovni dr. Vojen Ložek, DrSc.)

Materiál fosilních měkkýšů byl získán ze sond vykopaných v Soutěsce a z profilu nárazového břehu řeky Dyje u Pavlova. Jsou to místa, kde se v průběhu věků hromadil materiál od sutí až po různé zeminy. Ze vzorků odebraných z jednotlivých vrstev pak byly po jejich rozplavení získány zachovalé ulitky měkkýšů a pak na základě zhodnocení tohoto materiálu zbývalo zajímavé dějiny přečíst.

Nejstarším obdobím zachyceným v profilech je pozdní glaciál, tj. období asi před 12 000 lety. Tehdy se zde rozprostírala kamenitá, chladná bezlesá step, nad kterou vynikalo bradlo Pavlovských vrchů. Svědčí o tom měkkýši otevřené krajiny. V té době se tu proháněla stáda koní a sobů, žila tu i drobná subarktická fauna.

V následujícím období - praeboreálu a boreálu (8 300 - 7 000 let př.n.l.) se klima postupně oteplovalo a nastupovala společenstva dubového lesa a lísky. Koncem této doby se objevují zejména smíšené doubravy s hojným jilmem a lípou. Na Pavlovských vrších se objevily lesostepní formace hlavně na jejich jižních svazích. Svědčí o tom nástup měkkýšů charakteristických pro otevřené teplomilné háje (hlemýžď zahradní, vlahovka rudá apod.). Mimo ně jsou tu druhy charakteristické pro suchá stepní stanoviště (žitovka obilná, trojzubka stepní, kuželovka skalní). V nížině pod bradlem Pálavy se objevují vlhkomilné lesní druhy naznačující existenci vlhkých lužních porostů (řasnatka břichatá, síměnka nejmenší a vrkoč mnohozubý). Z této doby již máme doklady o tom, že se zde začínal usazovat člověk, který však žil ještě jako lovec a neovlivňoval přímo krajinu. Podnebí se však stále oteplovalo a hlavně zvlhčovalo a dostavilo se klimatické optimum (atlantikum 6 000 - 4 000 let př.n.l.), které je příznivé pro rozvoj lesa, což dokládají typické druhy (vřetenovka hladká, řasnatka lesní, vrásenka orlojovitá apod.). V naší oblasti však došlo k výraznému zlomu ve vývoji krajiny a také lesních porostů. Tento zlom tu způsobil první zemědělec, který zakládal pole, pastviny a přitom zasahoval do lesních porostů. Fauna lesních měkkýšů se tu proto plně nerozvinula a chybí jinak běžné lesní druhy jako je trojlaločka pyskatá, zuboústka apod., zato se tu objevují suchomilné druhy (žitovka obilná) a moderní přistěhovalci otevřené krajiny (skelnička zemní, páskovka žíhaná). Svědčí to o intenzívním obdělávání krajiny pod Pálavou.

Od tohoto okamžiku je zřejmý stále se zvyšující kultivační vliv člověka na krajinu. V epiatlantiku (4 000 až 1 300 let př.n.l.) došlo k silnému umělému zestepnění, které dokumentuje další pokles populací lesních plžů a vzestup populací moderních stepních prvků (skelnička zemní a páskovka žíhaná).

V následujícím subboreálu a subatlantiku (600 let př.n.l.) výrazné změny na Pálavě a v jejím okolí pokračovaly. Odlesnění způsobilo zvýšení suchosti klimatu, vznikala rozsáhlá stepní lada, což dokládá nový rozvoj stepních prvků. Vznikla tzv. kulturní step, zakládaly se vinice, pole a pastviny na svažitých terénech a silně vzrůstá eroze půdy a krajina Pavlovských vrchů a okolí dostaly prakticky současnou podobu.