VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Ochrana územního systému ekologické stability (ÚSES) je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ. Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát (§ 4 zákona 114/1992 Sb.). Jaká je ovšem skutečnost? Míst, kde na realizaci ÚSES tak nějak "nezbývá", je drtivá většina. Přesto lze najít i taková, kde se daří v minulosti zpřetrhané nitky "zelené sítě" navazovat.

Za výsadbami v okolí Manerova na Vyškovsku a několika přilehlých obcí navzdory zákonu nestojí vlastníci pozemků, obce ani stát, ale občanské sdružení Manner. Povídali jsme si s jeho jednatelem Jiřím Novotným, redaktorem Vyškovského deníku, věčným studentem etnologie a několika dalších oborů, ale také zastupitelem obce Bohdalice-Pavlovice. Kromě názorů na problematiku ÚSES se nám podařilo zjistit i jeden z tisíce jeho životních snů: sklidit úrodu z oskeruše zasazené vloni ve vlastním sadě a napálit z ní oskerušovicu...

Občanské sdružení Manner má ve svých stanovách pospolu kulturu a ekologii. Kudy vedly vaše kroky a jak jste se vlastně dostali až k realizaci ÚSES?

Jméno Manner nosil šlechtický rod, který sídlil na zámku v Bohdalicích a založil naši rodnou dědinu Manerov. Občanské sdružení jsme založili v roce 2002. Původně jsme se věnovali hlavně kulturním záležitostem, jako jsou krojované hody, ostatky, zájezdy do sklípků nebo opravy rodové hrobky. Postupně jsme naši činnost rozšířili o pěstování vlastních stromků a nenápadné výsadby po mezích. Najednou z toho byly hlavně díky grantům Nadace Partnerství mohutné akce, stovky stromů, kilometry mezí. Takový rozsah prací zákonitě musel být v souladu s představami Pozemkového úřadu a dotčených obcí, a odtud je už jen krůček k ÚSES.

Činnost v občanském sdružení není Vaší jedinou aktivitou, zároveň jste také členem obecního zastupitelstva. Můžete porovnat, kolik výsadeb se vám podařilo realizovat prostřednictvím obce a kolik prostřednictvím občanského sdružení?

Co má osmiletá zastupitelská paměť sahá, naše obec sama nevysadila ani strom, maximálně si nechávala dodavatelsky vysadit nějakou tu "projektovou zeleň" v intravilánu. Jednoduše řečeno, pár cizokrajných sazenic za strašné prachy. Extravilán stál a stále stojí mimo pozornost. Naproti tomu, jako sdružení, jsme se souhlasem obce jen za letošní rok vysadili na katastru Bohdalic, Pavlovic a Kučerova zhruba po stovce stromů. Jednou tolik nás ještě čeká na podzim.

Kde spatřujete hlavní příčinu tohoto stavu na straně obcí?

Můj soukromý dojem je, že vedení většiny obcí je zahleděné do intravilánu s jakousi utkvělou představou, že voliče zajímá hlavně náves a blízké okolí. Mnoho starostů dosud ani nenapadlo, že by přenesli větší důraz na zbytek katastru, přestože i na tomto území se často odehrávají velmi podstatné události. Například záplavy ze svažitých lánů nad obcí, které by se daly zmírnit několika mezemi. Ona si ale příroda tu pozornost vynutí, někde už i vynutila.

Čím to, že v občanském sdružení to jde? Jaká je vaše taktika a co plánujete v nejbližší budoucnosti?

Ani u nás nejde všechno hladce. Zatímco třeba obce Kučerov nebo Rostěnice jsou k našemu sdružení velice vstřícné a samy nám nabízejí pozemky nebo peníze, mateřskou obec Bohdalice jsme museli k pronajmutí pozemků dlouho přemlouvat. A k budoucnosti? Když jsme si po první větší výsadbě poplácali po zádech, tak jsme si pak sedli u piva a realisticky spočítali, co nás ještě čeká. Vyšlo nám, že pokud budeme rychlostí dvou kilometrů obnovených mezí ročně pokračovat, tak se krajina středního Vyškovska, které považujeme za svůj rajón, dostane do stavu před rokem 1950 zhruba za tisíc let. Takže teď hledáme způsob, jak naši práci dvacetinásobně zrychlit, abychom se toho ráje dožili.

Kde vidíte řešení současné situace?

V současné době jsme dosáhli krajní meze našich možností jako dobrovolníků. Došli jsme k nutnosti naši činnost profesionalizovat, o což se pokusíme od poloviny příštího roku. Pak by se měl výrazně zvýšit náš akční rádius i produkce. Obecně se větší změny nepodaří nastartovat bez angažování toho obrovského kvanta drobných vlastníků půdy, kteří dnes většinou ani nemají tušení, kde jejich parcely leží a co se s nimi děje. Abychom tomu napomohli, vydáme ještě letos na podzim propagační brožurku o pozadí problémů s obnovou krajiny. Bude se jmenovat "Po nás... Potopa?", ale vyznění bude optimistické.

A ještě praktická poznámka - urychlení pozitivních změn v krajině, a to nejen v souvislosti s ÚSES, by pomohly jak systémové změny, tak racionalizace využití peněz. Pokud jde o úřednické peníze, obrovský podíl jich končí v podobě projektů, na které padá prach v kancelářích. Nakonec i grantové peníze lze využívat chytře. Příklad? Místo sto tisíc korun na pět set přímo vysazených stromů dát stejné peníze sdružení, které si založí školku a za tři roky bude mít k dispozici deset tisíc stromků. Poměr výhodnosti ať už si každý vydě1í sám.

Věříte, že výsadby v katastru Bohdalic jednou skutečně vytvoří síť?

Na Bohdalicku a Kučerovsku už se nám síť dokonce rýsuje. Postupně se rozšiřuje od našeho "úsesového" biocentra, kterému letos v říjnu padly za oběť první dva hektary zemědělské půdy. Otázka je, jak se nám bude dařit na mnohem víc odlesněných katastrech Litenčické pahorkatiny, kde jsou kilometry a kilometry polí bez jediného stromu. Tam naše kroky pod mannerskou zástavou a v záři zapadajícího slunce povedou do skutečné kulturní pouště.

Za rozhovor poděkovala
Mirka Drobílková