Čtení na tyto dny

Na tom neulpí lež

Do vzduchu cválají
luční konící pod hřívami lipnic

Od sídlištních remízek
poržávají zrána na večer

Chtějí mne nosit
a nést chtějí se kudy jdu

Nemohu se jim vylhat
Dýhové dveře
- denně je odemykám a zamykám -
jsou pro ně pořád zarubaný les

Z pastuších tobolek
rozsutých
podél ulic stromů naproti
podráží tamaryšek

Hryzou rosná zubadélka - koníci

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Mločí katalog


Alena Pončová, č. 6/2006, s. 26

Ani nevím jak jsem k tomu přišla, ale záhadně se u mě, v pozdním věku, vyvinul kladný vztah k obojživelníkům. Pokud to neřeknete žábám, přiznám se, že trochu víc nadržuji obojživelníkům ocasatým.

Z výše uvedeného důvodu jsem si svévolně a dobrovolně vzala pod patronát malý kousek přírody, o který se starám, tak aby se zde obojživelné havěti dařilo co nejlépe. Místo nebylo vybráno náhodou - suťovité svahy, smíšený les (převládá buk), vydatná prameniště s výskytem travertinu a čistou vodou - no prostě mločí ráj. A taky se zde salamandrům očividně daří. Stačí malé úpravy - vytvoření kaskád a tůněk, tak aby nedocházelo ke splavování larev, prohlubování tůněk, aby nedocházelo k zazemňování, a můžete se každý rok radoval z nových přírůstků.

O larvičky je tedy každoročně postaráno, a co dospělci? Že se jim nevěnuji, ale kdepak, rozhodla jsem se, že vytvořím katalog zdejší populace a zahájím dlouhodobé sledování. Abych vás upokojila, povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů mi bylo pro tuto činnost uděleno. Tak tedy, každého nalezeného jedince vyfotografuji, zapíšu si údaje o nálezu a ihned vypouštím na svobodu. Následně přepisuji údaje do evidenční karty. Odchyceni jsou pouze ti jedinci, kteří se mi "chtějí ukázat". V žádném případě nechodím a v lovecké touze, pod heslem: "mlok za každou cenu", neodvaluji kameny, nevyvracím pařezy, neničím nory. S tímto destrukčním chováním skutečně nesouhlasím. Mám tu výhodu, že mám čas, nejsem honěna žádnými termíny, úkoly ani výsledky.

Takže k evidenci: v roce 2005 jsem zaevidovala prvních 23 dospělých jedinců. Prvním zaevidovaným mlokem byla Ledvinka = mlok č. 1. Letos na jaře přibylo dalších 15 jedinců. Evidenci k dnešnímu dni zakončuje mlok č. 40 - Otík. Katalogové číslo 39 obsadili mí kamarádi recesisté, kteří se dožadovali registrace v katalogu.

Samotné sledování probíhá na malém území o rozloze, ani ne 100 x 100 m o volných sobotách a nedělích. Vzhledem k mločí nátuře je ideální počasí za deště nebo po dešti. Výhodnější by byla pochopitelně noc, ale vzhledem k tomu, že jsem strašpytel a rodina mé nadšení nesdílí, není tato doba pro mne ideální.

Jsem na začátku, takže nemohu dělat žádné závěry, mohu jen konstatovat, že variabilita zbarvení je opravdu natolik rozdílná, že není problém s identifikací. Do č. 25 jsem si z hlavy pamatovala číslo, jméno a zbarvení, nyní je to horší. Abych šetřila mozkové závity, vyrobila jsem si malý kapesní katalog a během chvilky vyhodnotím, zda jde o starého známého (stačí pouze zápis o nálezu), nebo se jedná o nového adepta, kterého je nutno řádně zdokumentovat (v případě zájmu mohu katalog zaslat v el. podobě - e-mail: alena.poncova(zavináč)tiscali.cz).

Uvažuji o pořízení malé závěsné váhy a doplnění údajů o váze. Někteří mloci mají šedé bříško bez skvrn, někteří mají bříško flekatější než záda. Dosud nejkurióznější zbarvení má mlok č. 16 zvaný "Káčko". Jedinou stálicí je barva (teď nemám na mysli tu lesklou čerň). Znaky jsou pouze žluté, na oranžově zbarveného jedince jsem doposud nenarazila.

Nejoblíbenějším mlokem je pochopitelně č. 1 - Ledvinka, s tou jsem se opět po roce potkala a doufám, že tomu tak bude i v příštích letech. Mlok č. 20 Punťa je nejfrekventovanější - tři setkání a č. 2 pan Procento je největším cestovatelem.

Nový či starý, radost je pokaždé. Upřímně řečeno, pokud potkám jedince již evidovaného, těší mě to o to víc, protože je to nezvratný důkaz, že žije a že se mu daří dobře. A to je hlavní! Držme tedy mlokům, i těm žijícím u vás, palce.

Alena Pončová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu