Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Možnosti obnovy a udržení vátých písků


Ivana Jongepierová, č. 2/2017, s. 8-9

Váté písky patří mezi nejohroženější společenstva nejen v naší republice, ale i v dalších zemích Evropy, a proto jsou chráněny v rámci soustavy Natura 2000. Na tento ojedinělý biotop jsou vázány mnohé vzácné a ohrožené druhy rostlin jako ostřice úzkolistá, šater latnatý, smil písečný nebo kavyl písečný, lišejníky z rodu dutohlávka i mnozí pískomilní živočichové od pakudlanky jižní po několik druhů mravkolvů, chroustů nebo střevlíčků. Jedná se o společenstva řídkých porostů - raných sukcesních stadií, proto je velmi důležité blokování sukcese nebo její vracení do časnějších stadií. Otevřené plochy jsou nutné pro klíčení jednoletých rostlin nebo kladení vajec některých druhů živočichů, např. kriticky ohrožené saranče písečné, dlouhoretky obecné a dalších blanokřídlých.

Historie

Významná oblast vátých písků se nachází podél dolního toku řeky Moravy od Moravského Písku po Hodonín a pokračuje dál Záhorskou nížinou až po Malacky. Tato tzv. Moravská Sahara vznikala od pozdní doby ledové (18 ± 2 tisíce let), kdy docházelo k vyvátí písku z jezerních sedimentů. Po tisíce let vítr určoval dynamiku tohoto biotopu. Stejně jako na pobřežních dunách byla holá písčitá místa kolonizována prvními rostlinami, například paličkovcem šedavým, který písek stabilizoval a umožňoval tak uchycování dalších druhů. Další rozvoj vegetace pak znemožnila převanutí novou vrstvou písku.

Během mladších čtvrtohor se zde vyvinuly doubravy, zřejmě s borovicí lesní. Ve středověku však byly vykáceny, k jejich zničení přispěla i intenzivní pastva, takže se písky opět uvolnily a dokonce vznikaly i písečné bouře. V 19. století začala být celá oblast cíleně zalesňována a otevřené písčiny se dodnes zachovaly jen na několika maloplošných lokalitách. Jednou z nich je bezlesý protipožární pás podél železnice z Vídně do Krakova (současná národní přírodní památka [NPP] Váté písky), který byl udržován až do konce provozu parních lokomotiv v 70. letech dvacátého století.

Další bezlesí zůstalo zachováno v místech využívaných armádou jako cvičiště nebo střelnice. Průběžně tam byly odstraňovány náletové dřeviny a neustále narušován vegetační kryt, což umožňovalo trvalou existenci pionýrské vegetace. V současnosti je ochrana těchto území zajištěna v přírodních památkách (PP) Bzenecké cvičiště a Pánov, nově se připravuje k vyhlášení NPP Bzenecká střelnice.

Údržba

Aby se však unikátní pískomilná společenstva zachovala, je třeba stále obnovovat plochy s volným pískem a udržovat různá sukcesní stadia cíleným narušováním. Minulostí jsou vojenské aktivity i časté požáry v souvislosti s provozem železnice, ani nemluvě o době pradávné, kdy pohyby písku přirozeně prováděl vítr. Obnovení vátých písků vlivem větru však nemusí být utopií. K tomu by však bylo třeba obnovit bezlesí na značné rozloze, což zatím u nás není možné. Jinak se na takovou obnovu dívají např. v Nizozemsku, kde se v oblasti Veluwe nacházejí nejrozsáhlejší aktivní váté písky v severozápadní Evropě a kde se volný pohyb písku vlivem větru v některých částech obnovit podařilo. Pro zájemce o tuto problematiku doporučuji publikaci „Inland drift sand landscapes“ (eds. Josef Fanta & Henk Siepel), která vyšla v roce 2010. Seznamuje s výsledky mnoha výzkumů tohoto unikátního biotopu, od vegetace a zoologie až po mikroklima, vývoj půdy a aktivity větru.

Vraťme se však na naše váté písky. Z výše uvedeného vyplývá, že pro udržení raných sukcesních stadií na těchto lokalitách potřebujeme řízené požáry nebo mechanické narušování. Vzhledem k silné eutrofizaci (opad a zbytky borovic, atmosférický spad) se jako nová metoda začalo používat i odstraňování svrchních, živinami bohatých vrstev půdy a jako doplněk i likvidace invazních druhů.

Oheň

NPP Váté písky je jediným územím, kde doposud požáry alespoň maloplošně, i když zcela náhodně, ovlivňují vegetaci. Jsou však nyní méně časté než v minulosti, kdy se šířily z jisker od parních lokomotiv. Jiskry vznikají při brzdění železničních vozidel před návěstidly (světelná, přenosná atd.) i nyní a téměř každoročně hořívají plochy s hustě zapojenou vegetací o výměře 0,5-1 ha.

Při požárech shoří nahromaděná stařina i narůstající dřeviny, což má pozitivní vliv na obnovu raných sukcesních stadií. V případě dlouhodobější absence spontánních požárů by bylo vhodné zahájit na malých plochách řízené vypalování, a to i jako prevenci požárů spontánních, které mohou poškozovat přilehlé bory, což bylo zapracováno do návrhu plánu péče o toto území.

Mechanické narušování

V plánech péče o NPP Váté písky i PP Bzenecké cvičiště je uvedeno, že „plochy se zapojeným travinným porostem budou pomístně mechanicky narušovány (tank, pásový traktor, koně, motocykl) tak, aby se vytvořila mozaika různě starých sukcesních stadií vegetace. Vhodná by byla méně intenzivní, ale kontinuálnější disturbance (např. formou pojezdů - vojenská technika, koně, motocykl, čtyřkolka), která bude pomístně narušovat i lišejníky zapojená místa.“.

Tento požadavek byl realizován na podzim 2016 v NPP Váté písky na několika plochách o celkové výměře 6 ha, a to diskovými bránami, které provedly mělké kypření do hloubky 10-15 cm. Úspěšnost tohoto narušení bude zhodnocena sledováním dalšího vývoje porostu.

Odstranění svrchních vrstev

Tyto zásahy byly doposud aplikovány v NPP Váté písky, PP Bzenecké cvičiště a počítá se s nimi i v PP Pánov.

NPP Váté písky

Koncem 80. a v 90. letech dvacátého století proběhly v NPP Váté písky poměrně razantní sanační zásahy, při kterých byly na řadě míst odstraněny vzrostlé dřeviny, především borovice lesní. Zůstaly však po nich pařezy a místa s třtinou křovištní a místy i invazním zlatobýlem obrovským, především na bývalých ohništích. V menší míře se z okolních porostů šířil trnovník akát.

V letech 2010-2014 byla z 11 ploch o celkové výměře 2,7 ha odvezena svrchní eutrofní vrstva písku, a bylo tak obnoveno iniciální sukcesní stadium. Tento zásah s jeví jako velmi úspěšný, neboť takto obnažené plochy se velmi rychle kolonizovaly pískomilnými druhy rostlin i živočichů. Dokládají to mimo jiné výsledky botanického monitoringu na 15 trvalých plochách. V plánu péče o toto území je počítáno s každoročním odstraňováním eutrofních vrstev o celkové výměře do 1 ha. Odstraněný materiál z této lokality je odvážen do nedaleké pískovny, kde jsou vytěžené plochy v souladu s platným rekultivačním plánem následně zalesněny.

PP Bzenecké cvičiště

K podobným zásahům v posledních letech došlo i v PP Bzenecké cvičiště. Shrnutý eutrofní materiál byl původně ponecháván ve formě valů. Tato metoda se však neosvědčila, protože tato místa zarostla třtinou křovištní a šířil se na ně zlatobýl obrovský. Poněvadž odvoz strženého materiálu z lokality by byl finančně příliš náročný, přistoupilo se v roce 2013 k zahrnování eutrofního písku do vyhrabaných děr a jejich převrstvování oligotrofním pískem.

Likvidace agresivních rostlin

Pro invazní rostliny, jako je zlatobýl obrovský, nebo expanzivní druhy, jako třtina křovištní, se jeví nejúčinněji odvézt svrchní vrstvy písku a v několika dalších letech pravidelně vytrhávat zmlazující jedince. Případný výskyt na tělese dráhy nebo na jiných místech, kde odvoz eutrofních vrstev není možný, je nutné řešit ručním vytrháváním či lokálním chemickým postřikem. K likvidaci invazních dřevin, jako je trnovník akát a javor, je po skácení vzrostlejších jedinců nutné zatření řezné plochy herbicidem, semenáčky je možné vytrhávat ručně.


RNDr. Ivana Jongepierová pracuje na Správě CHKO Bílé Karpaty od roku 1986 a dlouhodobě se věnuje údržbě a obnově travních společenstev.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu