VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Oheň v lese je všude na světě negativním jevem. Páchá škody na majetku a zabíjí. Stav v České republice se nedá srovnat s oblastmi, kde hoří porosty na plochách stovek kilometrů čtverečních (Kalifornie, Španělsko, Finsko). Před deseti lety zhltly plameny v národním parku České Švýcarsko přes patnáct hektarů lesa a před pěti lety v okolí Bzence shořelo dvě stě hektarů. Tyto dva případy dokazují, že u nás požáry jsou a měli bychom nad nimi uvažovat i pozitivně.

Lesní požáry jsou zlé a musí se bezpodmínečně hasit. Avšak potenciálem, kde by naopak oheň mohl pomoci ochraně přírody, jsou chráněná území. Vždy je potřeba hledat lokality, kde už historicky hořelo. Navíc oheň je přirozený proces a počítá se s ním jako s disturbancí. Pokud oheň podpoří výskyt vzácných druhů, zlikviduje nálety, potlačí rostlinné invaze nebo restartuje sukcesi, je vhodné požáry ve zvláště chráněných územích tolerovat.

Samozřejmě nejde o to, úmyslně zapalovat les, ale o to, využít možnosti již hořícího lesa. Pro takový experiment musí existovat jasný postup. Oheň je potřeba uzavřít a soustředit se na ochranu okolních lesních porostů, nikoliv hasit hořící les, protože stejně už toho moc nezachráníme. Lepší je nechat vyhořet menší část porostu a zajistit okolí, které lze ještě zachránit.

Kdysi byl oheň využíván například pro žďáření. Úvaha o obnově využití kontrolovaného ohně v lese je teprve v počátcích. Je možná čas začít vést diskusi i o účincích ohně v lese jako o managementu v chráněných územích.

Vilém Jurek