Chráněné území přírodní památky Na Plachtě se rozkládá na jihovýchodním okraji města Hradec Králové a je vklíněno mezi vlastní město a velký lesní komplex Novohradeckých lesů. Všechna fota B. Mikátová

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Využití pojezdů vojenské techniky v ochraně přírody – příklad přírodní památky Na Plachtě


Blanka Mikátová, č. 2/2017, s. 16-18

Činnost vojáků, zejména pak pojezdy vojenské techniky, kupříkladu tanků, bývá obvykle považována za činnost destruktivní, tedy neslučitelnou s termínem ochrana přírody. Destrukce půdního pokryvu vojenskými vozidly, budování zákopů, výbuchy munice, případně požáry vyvolávají obrazy zmaru a beznaděje. Tyto aktivity mají pak zdánlivě úděsný a obtížně napravitelný destrukční vliv na jednotlivé prvky přírody a celé její ekosystémy. Je tomu však opravdu tak?

Ochránci přírody postupně zjišťují, že tato destrukce krajiny má z hlediska ochrany přírody a její diverzity velký význam. O využití „vojenského managementu“ jsme se pokusili i v případě přírodní památky Na Plachtě.

Historie lokality

Chráněné území PP Na Plachtě se rozkládá na jihovýchodním okraji města Hradec Králové a je vklíněno mezi vlastní město a velký lesní komplex Novohradeckých lesů. Vytváří tak jakýsi ostrov mezi městem a značně homogenním komplexem vesměs jehličnatých lesů.

Lokalita byla již od dob Rakousko-Uherska vojenským cvičištěm. Povrch půdy byl místy obnažen vojenskou technikou i dalšími vojenskými aktivitami a rozbrázděn cestami, výmoly a zákopy. Formoval se tak dlouhodobě bezlesý prostor s pestrým zastoupením různých biotopů (písčiny, trávníky, vřesoviště, slatinná louka, mokřady). V centrální části cvičiště vznikaly různě velké terénní deprese zaplněné vodou. Tyto vodní plochy pak podléhaly relativně rychlým změnám (vysychání, zazemňování, eutrofizace). Lišily se také hloubkou vody a stupněm jejího prohřátí. Výsledkem působení přírodních a antropogenních vlivů tak vznikla na lokalitě pestrá mozaika odlišných stanovišť na relativně malé ploše. Díky této pestrosti (a především pestrosti vodních ploch) se zde vyskytovalo například 15 druhů obojživelníků a 50 druhů vážek.

S utlumováním vojenské činnosti však lokalita začala postupně zarůstat náletovými dřevinami (břízy, osiky, vrby, borovice) a docházelo k zazemňování tůní. Mnohé zanikly a zůstaly tak pouze nejhlubší tůně v centrální části, a i ty se nacházely v posledních stadiích sukcese. Zbylé tůně se často chovaly jako periodické a v letních měsících některých let zcela vyschly.

S ústupem původní pestrosti stanovišť lokalita získávala stále jednolitější charakter. Tyto změny se odrazily i na druhovém spektru rostlin a živočichů, kdy vymizely druhy vázané vývojem na raná sukcesní stadia biotopů, další druhy významně snížily početnost svých populací. Z těchto důvodů vznikl záměr zkusit zanikající stanoviště obnovit různými způsoby, např. kácením, vypalováním, pastvou… Jeden z opakovaně použitých zásahů je obnova stanovišť pomocí pojezdu vojenské techniky, tedy způsobem, jímž byla lokalita desítky let udržovaná. Armáda však neměla o tuto činnost zájem, proto byly podmínky pojezdu sjednány s Východočeským klubem přátel vojenské techniky.

K velkému zlomu v početnosti populace, u některých druhů spojenému až s úplným vymizením, došlo v devadesátých letech minulého století. V roce 1991 byl podíl bezlesí na lokalitě již jen 55 %. Tůně z velké části zanikly či byly zastíněny náletovými dřevinami, zbývající tůně se pak vesměs nacházely v pozdních sukcesních stadiích. V průběhu devadesátých let a na počátku nového tisíciletí nezarostlých ploch rychle ubývalo. V roce 2005 zůstaly zbytky bezlesých stanovišť na pouhých 20 % plochy této přírodní památky. Uvedené změny vedly k závažnému snížení biodiverzity. K radikálním změnám druhového spektra došlo například u obojživelníků, kdy zmenšený podíl vodních ploch na lokalitě, nemožnost výběru mezi jejich sukcesními stadii a zmenšený podíl vhodných suchozemských stanovišť zapříčinily úbytek druhů.

Zásahy, které by zastavily či zbrzdily sukcesi, byly velmi malé. V letech 1990-2005 se jednalo o pravidelné kosení malé plochy travních porostů a zásahy ve formě brigád, jichž se účastnila dvakrát ročně široká veřejnost. Tato činnost však nemohla na rozsáhlejším prostoru udržet větší podíl bezlesí, a tak byl v roce 2005 rozsah ploch bez vzrostlého náletu pouhých 20 %.

Změny v podílu bezlesí ukazuje následující tabulka:

RokBezlesí (%)Les (%)
1937 100 0
1955 100 0
1977 78 22
1991 55 45
2005 20 80
2015 50 50


Vojenský management

Pojezd ploch vojenskou technikou (tanky, pásovými transportéry, nákladními vozy a menšími terénními vozy) má za cíl obnovit stanoviště pro zvláště chráněné a vzácné druhy živočichů i rostlin vázaných na stanoviště raných sukcesních stadií. Pojezdem je možné málo pestré území rozčlenit a vytvořit na lokalitě jemnozrnnou mozaiku biotopů. V případě PP Na Plachtě je kromě rozrušení části povrchu půdy důležité odstranění náletových dřevin, obnova nezarostlých vodních ploch a suchých i vlhkých písčitých stanovišť. Pomocí tanků a dalších vojenských vozidel tak může dojít k prohloubení části stávajících tůní a k vytvoření dalších tůní, především mělkých prohlubní periodického charakteru.

Obvykle platí, že jakýkoliv zásah na lokalitě by neměl být celoplošný. Velkoplošné (nebo celoplošné) zásahy vedou pouze k jinému typu stejnorodosti stanovišť. Vojenská technika by tedy neměla jezdit po celé ploše. Je důležité, aby část území zůstala netknutá pro srovnání efektu pojezdu i pro případ, že by zásah nebyl vhodným typem managementu. Rozčleněním území na místa s různě odstupňovaným ovlivněním je možné stanovištně málo pestré území diferencovat a vytvořit na lokalitě jemnozrnnou mozaiku biotopů. Na lokalitě se také mohou vyskytovat fenomény, kterým pojezd nesvědčí, případně mohou být malé populace nenávratně poškozeny. V PP Na Plachtě se v současnosti vyhýbáme pojezdu lučních stanovišť s výskytem myrmekofilních (závislých na soužití s mravenci) modrásků rodu Phengaris a dále pojezdu písčin, o nichž víme, že zde hnízdí malá populace kutilky dlouhoretky obecné (Bembix rostrata).

Opatrně je důležité jednat především na lokalitách menšího rozsahu (řádově desítky hektarů), na rozsáhlejších lokalitách bývalých vojenských prostorů (stovky hektarů) není obvykle již tak nezbytné pečlivě vybírat bezzásahová místa. Vždy je však důležité posoudit, které fenomény pojezdem posílíme, které potlačíme či dokonce poškodíme.

Nevýhodou tohoto typu ochrany biodiverzity je obtížné vnímání zjevně drastických zásahů v chráněném území. Čerstvě rozryté plochy vypadají velmi hrozivě a neesteticky, někdy je také rozryta část běžně používaných cest. Silně negativně je také v souvislosti s tanky vnímáno kácení náletových dřevin. Dochází tak k jednorázové, výrazné změně na lokalitě, kde jsou lidé zvyklí na jiný vzhled daného místa.

Častou námitkou je také možné usmrcení živočichů vojenskou technikou. Vliv pojezdu na jednotlivé exempláře je nezjistitelný, je však pravděpodobné, že k usmrcení některých jedinců dochází. Při pojezdu, stejně jako např. při kosení, dochází ke ztrátám jednotlivců, avšak výsledný efekt, kdy je zajištěna existence stanoviště, je z hlediska populace výrazně významnější.

Výsledky využití vojenského managementu

V důsledku zmíněných zásahů se v lokalitě Na Plachtě objevily již „oplakané“ druhy živočichů a rostlin. Po 17 letech se např. znovu objevila ropucha krátkonohá (Epidalea calamita), která je v posledních pěti letech pravidelně pozorována. Obnovila se také populace ropuchy zelené (Bufotes viridis) a významně se navýšila početnost čolka velkého (Triturus cristatus). Pozitivní efekt měl vznik drobných disturbancí i na populace korýšů periodických vod - žábronožky letní (Branchipus schaefferi) a listonoha letního (Triops cancriformis).

Na disturbovaných plochách se znovu začaly objevovat konkurenčně méně zdatné druhy rostlin. Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) se na Plachtě vyskytovala masově v období vojenských cvičení. Následně se ocitla na pokraji vyhynutí. Po pojezdech vojenské techniky se znovu objevily plošky s výskytem tohoto druhu.

V roce 2012 byl opět zjištěn výskyt stozrníku lnovitého (Radiola linoides). Předchozí výskyt byl naposledy zaznamenán v roce 1968. V roce 2015 byl znovu zjištěn výskyt plavuňky zaplavované (Lycopodiella inundata), která byla naposledy zaznamenána v roce 1981. Na intenzivně poježděných plochách byl naopak zaznamenán pozitivní ústup invazní třtiny křovištní. Nevýhodou jsou výrazné disturbance v místech s navážkami či na jinak živinami obohacených - eutrofizovaných stanovištích nebo v blízkosti nevyužitých pozemků - brownfieldů. Na čerstvě rozrušených plochách se na takových místech snadno mohou šířit invazní a ruderální druhy rostlin, např. celík kanadský (Solidago canadensis), turanka kanadská (Conyza canadensis) nebo vratič obecný (Tanacetum vulgare).

Pomocí pojezdů vojenské techniky, tedy vlivem různě intenzivní disturbance, vzniklo široké spektrum suchozemských i vodních stanovišť. V důsledku vzniku pestré mozaiky biotopů byly na lokalitě znovu zjištěny druhy rostlin i živočichů považované dlouhodobě za vymizelé. Zároveň došlo k rozvoji populací druhů, které se dlouhodobě krčily na hranici existence.

Vliv pojezdu vojenské techniky

Výhody:

  •  v současné době asi nejlevnější management pro bezlesá stanoviště
  •  návrat již „oplakaných“ druhů
  •  prokazatelně pozitivní vliv na populace obojživelníků
  •  úspěšné potlačení až likvidace třtiny křovištní
  •  vznik širokého spektra suchozemských i vodních stanovišť

Nevýhody:

  •  v místech s navážkami či jinak eutrofizovanými stanovišti se mohou šířit invazní druhy rostlin
  •  smrt jednotlivců
  •  estetika prostředí

 


Obojživelníci

Na lokalitě se původně vyskytovaly tři druhy čolků, tj. čolek obecný (Lissotriton vulgaris), čolek velký (Triturus cristatus) a čolek horský (Ichthyosaura alpestris), všechny druhy našich skokanů a ropuch, rosnička zelená (Hyla arborea), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) a kuňka ohnivá (Bombina bombina). V roce 2009 bylo podrobnou studií zaměřenou na obojživelníky (Rozinek, Francek 2009) zaznamenáno pouze 8 druhů obojživelníků - dva druhy čolků a šest druhů žab. Z dříve nalézaných čolků studie neprokázala výskyt čolka horského (Ichthyosaura alpestris). Z lokality dále vymizela kuňka ohnivá (Bombina bombina), ropucha krátkonohá (Epidalea calamita) a skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae). Za vymizelou bylo možno považovat i ropuchu zelenou (Pseudepidalea viridis), která zde byla v letech 1991-2009 odchycena pouze jednou při celoročním rozsáhlém odchytu do padacích pastí. Ostatní druhy obojživelníků výrazně snížily svoji početnost. Na hranici zjistitelnosti se dostala i populace skokana ostronosého (Rana arvalis).


RNDr. Blanka Mikátová se profesionálně zabývá ochranou přírody. Jako zooložka zejména ochranou živočichů. Zastává názor, že kontakt se živou přírodou by neměl být luxusem, ale měl by být dostupný i obyvatelům velkých měst. Zasazuje se proto o ochranu mnohdy unikátních přírodních lokalit v Hradci Králové a jeho nejbližším okolí.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu