VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V krajině CHKO Orlické hory voda nechybí. Vyskytuje se však skoro výlučně ve formě tekoucí, ať to jsou stružky, potůčky, potoky, řeky. V dřívějších dobách byla rozptýlená zástavba v Orlických horách a především v Zaorlicku (Sudety) podstatně větší. Původní obyvatelé odvodňovali mokré louky a políčka jednoduchým systémem otevřených vodních struh a příkopů či stahováním vody do malých vodních tůní na okrajích obhospodařovaných pozemků. Také u každé chalupy byl malý průtočný rybníček nebo tůň. To vše po válce zpustlo a zaniklo, počet obyvatel drasticky poklesl. Začaly hospodařit zemědělské státní statky. Odvodnění se provádělo systémem náročných podzemních soustav. Jejich životnost byla udávána asi 40 let. V současné době tyto systémy prakticky dosloužily a objevují se podmáčená místa. V devadesátých letech intenzita obdělávání pozemků dále výrazně poklesla. Na základě těchto faktů se Správa CHKO Orlických hor rozhodla postupně vracet alespoň částečně malé vodní nádrže a tůně zpět do krajiny, napomáhat zadržení vody v krajině a tím docílit dalších ochranářských efektů. Aby tůně řádně plnily účel, pro který jsou budovány, je zásadní správný výběr místa s dostatkem vody po většinu roku! V Orlických horách byly k vytváření vodních tůní v krajině použity v devadesátých letech především trhaviny, u větších dobře přístupných pak mechanizace a také ruční práce.

Tvorba tůní pomocí trhavin byla zvolena u vybraných míst na podmáčených loukách a v okrajích lesních pozemků hlavně pro celkovou nedostupnost pro mechanizaci. Trhací práce jsou poměrně náročnou činností podléhající spoustě předpisů a nařízení. Jejich přípravu je potřeba zahájit s dostatečným časovým předstihem, protože získání písemných souhlasů fyzických osob a vyjádření úřadů je časově náročné. Vlastní trhací práce jsou pak zpravidla realizovány za 1 či 2 dny. Orlické hory spadají z hlediska trhacích prací pod správní oblast Obvodního báňského úřadu v Trutnově, kde jsme pro naše záměry našli nevšední pochopení a vstřícnost pro tuto náročnou činnost. První zkušební vystřelení tůní v CHKO Orlické hory bylo realizováno v r. 1995 na lokalitě Zelenka. V podstatě šlo o ověření představy budování tůní v místních podmínkách a prověření administrativního postupu.

Lokalita Zelenka se nachází bezprostředně na hranici s Polskou republikou, kterou tvoří řeka Divoká Orlice. Trhací práce se prováděly ve vzdálenosti 100 m od hranice. Platí zásada, že při trhacích pracích nesmí být jakýmkoli způsobem zasaženo cizí státní území. Proto se odstřel na této lokalitě prováděl s pouhými 5 kg průmyslové trhaviny Permonex V 19 (povolení na odstřel přímo na státní hranici vyžaduje jednání mezistátní komise, která se schází jednou za 2 roky).

Postup při tvorbě vodních tůní pomocí trhaviny je následující:

1. Zajištění firmy či střelmistra (koncesní listina, odpovídající kvalifikace)
2. Vybrání vhodné lokality (zrašelinělé, silně zamokřelé louky nepřístupné mechanizaci)
3. Souhlasy organizací či fyzických osob:

• souhlas vlastníka, správce, obhospodařovatele
• souhlas obce (katastr), pověřeného úřadu
• souhlas dotčených organizací a firem: Východočeská energetika, Vodovody a kanalizace, Povodí, Východočeská plynárenská, Telecom, Dálkové kabely atd.

4. Podání žádosti na trhací práce a na povolení odběru výbušnin

Na základě prověření žádostí a souhlasů zainteresovaných organizací a jedinců vydá Obvodní báňský úřad po terénním šetření povolení k trhacím pracím a k odběru výbušnin. Možnost využití firmy specializované na trhací práce, která je schopna si veškeré souhlasy a administrativu zajistit a celou akci technicky zabezpečit, je lákavá a výrazně celý zásah zjednoduší. Vlastní trhací práce a odběr výbušnin je pak vždy v režii střelmistra.

Výsledky z roku 1995 plně potvrdily teoretické předpoklady výhod tvorby tůní pomocí trhaviny. Proto již na podzim 1996 proběhly managementové práce na tvorbě malých vodních tůní pro podporu rozmnožování obojživelníků a vodního hmyzu v PR Kačerov a v PP Velká louka. Managementové trhací práce na Velké louce byly spojeny se seminářem a praktickou ukázkou odstřelu v terénu pro pracovníky AOPK. Byla použita technická trhavina Permonex V 19 v množství 200 kg pro tvorbu 6 tůní. Na Velké louce pokračovaly ještě tentýž podzim trhací práce dalšími tůněmi o hloubce 1,20 m a šířce 5 m. Dobrý střelmistr je schopen množstvím a rozmístěním náloží vytvarovat profil tůní podle požadavků zadavatele. Charakter jednotlivých nádrží se liší v závislosti na podkladu a zastínění. To se samozřejmě promítá do osazení tůní a podmiňuje rozmanitost druhů. Životnost takto vytvořených tůní v podmínkách Orlických hor přesahuje výrazně i 20 let. Tůně se sice přirozeně pozvolna zazemňují (v horizontu 50 let se dá předpokládat i úplný zánik). Tento problém lze řešit čištěním a prohlubováním nebo tvorbou nových tůní v sousedství těch stávajících. Rozšiřuje se tak škála biotopů a následně druhů, které tyto nové biotopy osídlí.

V následujících letech byly tyto nové tůně sledovány a vyhodnoceny kladně jak z hlediska početnosti, tak i druhové pestrosti obojživelníků, vážek a vodního hmyzu. Pokračoval průzkum a vytypovávání dalších lokalit vhodných pro budování tůní nejenom pomocí výbušnin. V oblasti vznikla řada tůní ručně i pomocí mechanizace.

V roce 1998 bylo managementově vystřeleno 6 tůní v PR Neratovské louky a dalších 6 tůní v PR Trčkovská louka. Obě tyto akce proběhly za vzorné spolupráce s báňským úřadem. Na všech lokalitách vodní hladina v tůních zůstává celý rok, jen v některých částečně kolísá. Obecně lze konstatovat výrazný nárůst biomasy, i druhová pestrost se zvyšovala. Nepřehlédnutelné jsou především vážky (Odonata) a potápníci (Dytiscidae). Již po roce byl zjištěn čáp černý a volavka popelavá při opakované návštěvě nových tůní na lokalitách, takže fungují jako potravinová základna. V letech 1999 a 2000 byly vytvořeny další větší tůně na Zelence při rekonstrukci lokálního biocentra, tentokrát pomocí mechanizace. V období od roku 1996 až 2008 bylo nově vytvořeno více než 90 tůní jak pomocí trhaviny, tak mechanizací a ručně. Zvolené způsoby vzniku nových tůní vycházely z charakteru terénu, dostupnosti, ale i velikosti a druhu organismů, pro které byly především budovány. I do budoucna je nutné počítat především s údržbou stávajících tůní, případně s dalším rozšiřováním vodních nádrží, s obnovou rybníčků a slepých ramen podle podmínek ručně, trhavinou či mechanizací. Výsledky jsou velmi povzbudivé.

Ing. Josef Hájek (1953) - zoolog a učitel, 1992-2010 pracoval na Správě CHKO Orlické hory