Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Praktické cvičení z krajinného plánování aneb Jak sázet stromky na Hané


Tamara Faberová, č. 1/2010, str. 24-25

Bydlím nedaleko Olomouce v poměrně malé vesnici obklopené poli. Hlušovice vlastně malé bývaly - za posledních 15 let se počet obyvatel zvýšil ze 100 na 710. S trochou nadsázky by se dalo říci, že na 90 % extravilánu vytvářejí krajinu zemědělci. Takovou možnost neměl snad ani slavný Lancelot ‚Capability‘ Brown (1716-1783), známý svými rozlehlými krajinářskými parky (př. Stowe, Chatsworth), jimiž de facto vytvořil kus anglické krajiny. Jistý jeho kritik dokonce doufal, že zemře dřív než Brown, aby mohl spatřit nebe předtím, než ho Brown upraví. Na Hanou se Brown bohužel nedostal. Člověk zde chodí po cestách, které ještě zbyly, a přemýšlí, zda by tomu prostoru nešlo přidat i vertikální rozměr. Po větší část roku se celá krajina ponoří do bláta a není jak se mu vyhnout. Brala jsem proto jako výzvu návrh vedoucího své bakalářské práce, docenta Antonína Bučka, vytvořit projekt interakčního prvku u vesnice, kde žiji, a zrealizovat ho. Je pravda, že kdybych tehdy věděla to, co dnes, byla bych rozvážnější.

Hledá se místo pro stromy

S naivitou studenta jsem se šla zeptat našeho starosty Augustina Gece na nějaké vhodné místo, nejlépe u polní cesty, kde by se dalo zasadit pár stromů. Ing. Gec byl velmi laskavý, ukázal mi územní plán Hlušovic a řekl, že to bude s ohledem na majetkoprávní vztahy trochu složitější. Obec sice vlastní nějaké pozemky v extravilánu, ale zemědělcům vadí stromy zasahující nad pole. Když se ze satelitů měří plocha pole, jsou ochuzeni o část dotace, protože stromy svými korunami zmenší výměru. Starosta nicméně doufal, že se nějaká lokalita najde.

Nejdříve jsme zvažovali výsadbu na louce v majetku obce, avšak projektovat na ploše 19 ha by si mohl dovolit zmíněný Capability Brown, nikoliv studentka 2. ročníku zemědělské univerzity. Nechtěla jsem se pouštět do projektu, který bych bez předchozích zkušeností nezvládla.

Nakonec pan starosta objevil to, co jsme hledali: plocha se nachází na rozhraní katastru Hlušovic a sousední obce Moravské Loděnice a tvoří ji 2 parcely o celkové délce 680 m - první slouží jako polní cesta, druhá patří sousední vesnici a táhne se po kraji bývalého rybníka. První úsek cesty, který protíná pole, byl původně široký 11 metrů, avšak po rozorání okrajů parcely na cestu zbyly pouhé 4 metry. Bylo tedy rozhodnuto, že po obou stranách stávající komunikace bude vhodné vysadit dřeviny, které mj. opticky rozdělí plochu pole. U druhého úseku vedoucího po hrázi bývalého rybníka rostou 4 javory jasanolisté, které ale byly poškozeny nevhodným ořezem.

Najít plochu pro výsadbu trvalo zhruba rok a čtvrt. Výhodou této (pro mě dlouhé) čekací lhůty bylo, že jsem stihla dostudovat dendrologii a zakládání zeleně, což se ukázalo jako docela praktické.

Projekt péče o krajinu

Poté zase šlo všechno až moc rychle, protože uzávěrka žádostí do Programu péče o krajinu na Agentuře ochrany přírody a krajiny (AOPK) se nebezpečně blížila. Obec už jednou dotaci z tohoto zdroje získala, Ing. Gec měl tedy přehled o dokumentech, zajistil potvrzení o vlastnictví parcel, domluvil se se starostou sousední vesnice o výsadbě na jejím pozemku a uvědomil zemědělce o záměru provést výsadbu.

Průvodní a technickou zprávu, výkresovou část, rozpočet a fotodokumentaci jsem vypracovala já. Ing. Gec mě krátce proškolil o náležitostech projektové dokumentace, za což jsem byla velmi vděčná. Naštěstí jsme projekt na výsadbu 85 stromů a 65 keřů odevzdali včas. Dotaci jsme získali - možná i díky tomu, že jsme žádali jen o pokrytí materiálových nákladů, které byly při předběžné kalkulaci vyčísleny na 56 615 Kč.

Podařilo se mi prosadit, aby všechny dřeviny byly domácí (v AOPK by z výsadby akátů nadšení nebyli, ani buky se na větrnou polohu v poli nehodí). Také jsme chtěli vyzkoušet mulčování slámou, které se osvědčilo u výsadeb v blízké Bedihošti, kde Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (Dostálek a kol. 2005: Výsadby dřevin v zemědělské krajině. Případová studie v nivě řeky Valová) testoval různé možnosti zakládání biokoridorů a způsoby jejich údržby. Jako nejvhodnější pro dané podmínky se ukázalo mulčování slámou, při kterém se dosáhlo největšího přírůstu dřevin a nejrychlejší stabilizace porostu ze všech způsobů mulčování. Odpadla nutnost kosit v okolí dřevin, čímž se snižuje i riziko poškození kmínků, dřevina není vystavena konkurenci trav o vodu a živiny.

Celkem mělo přijít 55 stromků a všechny keře k polní cestě dlouhé 260 m a 30 stromů na hráz bývalého rybníka. Veškerou práci měli provést obyvatelé obce a dobrovolníci Hnutí Brontosaurus. Rozhodla jsem se přizvat na výpomoc své kamarády ze základního článku Baobab, jehož jsem členkou, kteří by v případě nezájmu místních stromky vysázeli se mnou. Den předem jsme s kamarádkou a místním údržbářem vytyčili hranice parcely i vlastní výsadbu kůly, popsanými názvy konkrétních dřevin, které měly být na daných místech vysazeny.

Sázet se bude za každého počasí

Byla to první akce tohoto druhu v obci, tudíž jsme netušili, kolik lidí bude mít zájem přijít „sázet za každého počasí“, jak jsme psali v pozvánce v obecním občasníku Co? v Hlušovicích. Lidé měli možnost dopředu si zarezervovat některý z 12 druhů stromků, který si přáli u polní cesty vysadit. Výběr byl poměrně široký: duby, habry, javory, lípy, plané jabloně, hrušně a třešně, vrby, olše, topoly černé (bohužel byly dodány osiky), jilmy, břízy. Největší zájem byl o lípy, kterých však bylo nejméně.

V sobotu 7. listopadu 2009 ráno, kdy se mělo sázet, mrholilo a schylovalo se k dešti. Spolu s asi 10 brontosaury jsme došli na místo srazu, kde už pan starosta z potoka vytahoval vytyčovací kůly, které tam pravděpodobně naházel místní zemědělec (čtyři 13 m široké průjezdy ponechané v aleji speciálně pro traktory mu zřejmě nestačily). Starosta řekl, že si to s ním vyřídí později, teď na to není čas.

Počasí se moc nezlepšilo, a proto jsme byli překvapeni velkou účastí občanů, kterých přišlo zhruba 40, i jejich pracovním nadšením. Část lidí se dostavila dokonce před ofi ciálním začátkem. Ještě ani neskončila ukázka, jak správně sázet, a už se rozprchli hledat „své“ stromy. Nestačila jsem ani varovat, že je nemají nést za kmen, ale za kořenový bal, jinak stromům tíhou balu urvou kořeny. Kvůli rozházené části kůlů nebyly všechny stromy správně rozmístěny, takže osazovací plán uvedený v projektu byl v několika případech pozměněn. Ani tak nevadilo, že na místo hrušky přišla vrba nebo se posunul spon, horší bylo, že zahradnická fi rma nám dodala o 15 ks dřevin méně, než měla. Než jsem na to přišla, prožila jsem pěkně horké chvilky počítání a určování druhů podle pupenů.

Jak to dopadlo

Na některé zájemce bohužel stromy nezbyly (vlastně ani na mě). V krátkém čase 2 až 3 hodin byla většina stromků a keřů vysázena a opatřena pletivem. V současnosti jsou už dřeviny namulčovány a úspěšně proběhla i kontrola z AOPK. Té jsem se kvůli školní výuce neúčastnila. Podle pana starosty kontrola odešla docela spokojena, pouze bylo nutno oplotit všechny keře na ochranu před okusem zvěře. Zásadní je mít vysázen stejný počet dřevin, jaký je uveden v projektu, druhy a rozmístění nejsou tak striktně kontrolovány.

Finální náklady na akci činily 38 966 Kč, do rozpočtu jsme se tedy vešli a celá částka mohla být uhrazena z prostředků od AOPK. Pan starosta v hlušovickém občasníku psal, že mu akce udělala velkou radost, což mě potěšilo. Nezbývá než čekat, jak se nové stromky ujmou a jaký vztah si k nim vytvoří jejich místní patroni, kteří na kůl svého stromu připevnili cedulku se svým jménem. Musíme jen doufat, že stromky nikdo nezaorá do pole. Ministerstvo zemědělství snad také brzy schválí nový standard GAEC, podle kterého by plochy nelesní vegetace byly započítávány do výměr polí, ze kterých se kalkulují dotace.


Tamara Faberová (1987) - studentka 3. ročníku oboru management zahradních a krajinných úprav na Mendelově univerzitě v Brně, xfaberov(zavináč)mendelu.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu