Přirozená hnízdní stěna ledňáčka říčního v meandru potoka. Foto P. Čech, 2014

Příprava hnízdní nory ledňáčka říčního pomocí speciálního vrtáku. Foto P. Čech, 2016

 

Doporučujeme ke čtení

Rozdupej a chraň

Jiří Řehounek, č. 2/2017, s. 2-7, pro předplatitele

Jednou plevelem, podruhé na výsluní aneb příběh kokrhele

Jan Mládek, č. 2/2017, s. 23-25, pro předplatitele

Jak jsme si řekli o ticho (příběh písně)

David Veselý, Tomáš Havlíček, č. 2/2017, s. 40

Radon – podceňovaný zabiják bez barvy a zápachu

Miroslav Šuta, č. 2/2017, s. 45-46

Velcí kopytníci a péče o krajinu

Dalibor Dostál, Miloslav Jirků, č. 1/2017, s. 2-6, pro předplatitele

Doprava a ochrana velkých savců

Václav Hlaváč, č. 1/2017, s. 12-14, pro předplatitele

Od Altamiry po Franze Marca a Josefa Čapka. (Sudokopytníci ve výtvarném umění)

Jan Lacina, č. 1/2017, s. 34-35, pro předplatitele

Ledňáček říční v národním programu Ochrana biodiverzity


Pavel Čech, č. 2/2017, s. 31-34
Ledňáček říční před hnízdem s potravou pro mláďata.
Ledňáček říční před hnízdem s potravou pro mláďata. Foto P. Čech, 2008

Ledňáček říční (Alcedo atthis) je bezesporu jednou z ozdob našich vodních ekosystémů. Nejlépe mu vyhovují toky s čistou vodou, kde nachází dostatek potravy, lemované přirozeným vegetačním krytem, s původními břehy, v jejichž svislých stěnách si buduje své hnízdní nory. Takovéto charakteristiky mají člověkem nenarušené vodní ekosystémy, proto bývá ledňáček říční často považován za symbol nepoškozené, zdravé krajiny. Podobných přírodních celků pomalu ubývá, takže to nemá s uhájením své existence ledňáček v mnoha případech lehké. V naší republice je podle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 395/92 Sb. ledňáček říční zařazen mezi silně ohrožené druhy a podle Směrnice Rady EU o ochraně volně žijících ptáků (79/409/EHS) patří do přílohy I, tedy mezi druhy, pro které členské státy EU musí realizovat zvláštní opatření týkající se ochrany jejich stanovišť s cílem zajistit přežití a rozmnožování druhu.

Vedle negativních přírodních jevů, ke kterým patří především dlouhé kruté zimy, komplikuje ledňáčkům říčním život také člověk svou různorodou aktivitou, kterou mu často ničí vhodné pobytové zázemí. Spolu se záměrem co nejlépe poznat životní styl ledňáčka říčního i důvody jeho ohrožení v současných podmínkách ČR a s cílem vytvořit metodiku, jak mu pomoci, vznikl v roce 1994 v rámci národního programu Ochrana biodiverzity speciální obor. Do plnění jeho cílů se zapojili ochránci přírody, ornitologové a neorganizovaná veřejnost se zájmem o tento nevšední ptačí druh. Jejich aktivita při řešení projektů regionálně a odborně specifických trvala v mnoha případech řadu let. V roce vzniku specializovaného oboru v rámci ochrany ptáků v programu Ochrana biodiverzity se také uskutečnila první mezinárodní výměna zkušeností a následná spolupráce.

Shrneme-li všechny aktivity v rámci oboru, jde o tři vzájemně provázané a doplňující se činnosti - výzkum, praktická ochrana druhu, ekologická výchova a vzdělávání.

Oblast výzkumu

Velká pozornost řešitelů jednotlivých projektů byla věnována hnízdní biologii ledňáčka říčního. Byl sledován výběr terénního prvku důležitého k jejich zahnízdění. Sumarizace výsledků ukázala, že si ledňáček říční vybírá jako své hnízdiště především kolmé břehové nátrže nebo stěny břehů vodou vymílané v meandrech (přes 83 % všech záznamů). Trvale je ledňáček obývá, pokud jsou ze stabilních materiálů nebo periodicky zkolmované boční erozí toků. Tyto břehové partie toků jsou však většinou vytipovány jako první při plánování regulačních zásahů do břehů, aby byly ochráněny pobřežní pozemky, případně komunikace nebo stavby.

Celoročním sledováním ledňáčka říčního a kontrolou na jeho stálých hnízdištích bylo zjištěno, že jeho hnízdní sezona (páření a začátek kladení vajec) za běžných klimatických podmínek začíná v podmínkách ČR v polovině března a končí dokrmováním mláďat v září. Z těchto poznatků také vycházejí doporučení správním orgánům, vlastníkům pobřežních lokalit, správcům toků a firmám praktikujícím zásahy v blízkosti potvrzeného hnízdiště ledňáčků, kdy mohou bez porušení zákona tyto aktivity provádět. Řešitelé projektů potvrdili, že v našich podmínkách nejčastěji ledňáček říční hnízdí dvakrát, často však i třikrát do roka. Několikrát bylo prokázáno čtyřnásobné hnízdění v jednom roce. V těchto případech se jednotlivá hnízdění páru prolínají a péče o potomstvo končí až poslední dny září.

Většina projektů se zabývala také problematikou hustoty hnízdících párů na sledovaném území. V pěti případech šlo o spoluúčast na monitoringu prováděného v rámci programu Natura 2000 - monitoring druhů přílohy I v ptačích oblastech a tzv. oblastech jádrových. Podle zachovalosti přirozeného prostředí toků, doprovodných stojatých vod a průběhu klimatických podmínek se hnízdní hustota ledňáčka pohybovala od 0,4 po 9,3 páru na 10 km (šetření v roce 2007 a 2010).

Opakovanou kontrolou na hnízdištích bylo potvrzeno, že většina hnízdících ledňáčků není starší než dva roky. Jen výjimečně se na hnízdištích vyskytovali ptáci starší - maximálně pětiletí. Výsledky tak potvrzují vysokou mezisezonní úmrtnost ledňáčka říčního, která může po krutých zimách přesáhnout až 90 % původní hnízdící populace, a také jeho krátkověkost. Totéž dokládají data projektu Kroužkovací stanice NM Praha (Retraping Adults for Survival - Opakovaný odchyt dospělců pro určení míry přežívání), který u ledňáčka říčního řeší členové ZO ČSOP Alcedo a Aron. Kroužkováním a kontrolními odchyty ledňáčků na hnízdištích bylo potvrzeno, že jen výjimečně zůstávají hnízdící páry v následující sezoně sestaveny ze stejných jedinců. Střídání partnerů probíhá i během jedné hnízdní sezony. Jednotlivci se ve stejném roce mohou k dalšímu hnízdění přesunout na nové hnízdiště vzdálené více než 10 km. Sledováním kroužky označených ledňáčků na hnízdištích byla prokázána polygamie ve formě polygynie (sameček má více partnerek) i polyandrie (samička má více partnerů). Odchytem hnízdících jedinců bylo doloženo, že vazba ledňáčka říčního na hnízdiště (fidelita) je silná a vazba na rodiště (filopatrie) středně silná.

Další problém, málo zmiňovaný v odborné literatuře a související s praktickou ochranou nebo stanovením hustoty regionální populace ledňáčka říčního, je velikost jeho teritoria. Terénní průzkum spojený s kroužkováním a následným odchytem označených jedinců došel k těmto poznatkům: Velikost teritoria ledňáčka je ovlivněna potravní nabídkou, množstvím hnízdních příležitostí a hustotou dospělých jedinců obou pohlaví na konkrétním území. Hnízdní teritorium může být velké jen několik desítek metrů v okolí hnízda, ale také v rozsahu několika kilometrů. Hnízdícími ptáky je důsledně hájeno zaháněním vetřelců, které může přerůst až v nelítostné souboje. O obsazení stálých hnízdišť a jejich teritorií se pokoušejí v průběhu hnízdní sezony i dospívající mláďata. Tito tohoroční dorostenci mohou pomáhat hnízdícímu páru v péči o mláďata. Po ukončení hnízdění se mnozí dospělí ledňáčci z hnízdišť přesouvají na zarybněná loviště, často i několik kilometrů vzdálená od hnízdiště. Tažní jedinci již v průběhu srpna obsazovali zimoviště v celé oblasti Středozemního moře.

Řešitelé některých projektů se také zaměřili na sběr parametrů vybraných tělesných partií odchycených ledňáčků (délka zobáku, křídla, ocasu, běháku a hmotnost). Naměřené hodnoty byly v rámci mezinárodního výzkumu ledňáčka říčního následně porovnány s parametry zjištěnými u populace ledňáčků hnízdících na severu Polska (vzdálenost mezi kontrolovanými populacemi je cca 500 km, prověřeno 166 exemplářů z ČR a 148 z Polska). Srovnání parametrů obou populací dokázalo, že jejich tělesné rozměry jsou velmi blízké. Většina průměrných hodnot se neliší více než o 2-3 %. Údaje získané na početné skupině ptáků v ČR a Polsku zvětšují rozsah parametrů prozatím udávaných odbornou literaturou. Zjištěný soubor dat tak dává plnější obraz variability rozměrů tělesných partií evropské populace ledňáčka říčního. Při proměřování kontrolovaných ledňáčků byla také věnována pozornost stavu jejich opeření, sledován byl průběh přepeřování a výskyt ektoparazitů. V trávicím traktu kontrolovaného vzorku mláďat byl objeven, na základě rozboru DNA, nový druh rodu Enterococcus - Enterococcus alcedinis.

Limitujícím faktorem pro trvalý výskyt ledňáčka říčního v krajině je přítomnost vhodné potravní nabídky. Problematika jeho potravní biologie byla řešena na základě přímého pozorování lovících jedinců a sledováním množství a druhového složení potravy donášené rodiči mláďatům. Konkrétní data o množství přijaté potravy, druhovém složení a parametrech lovené kořisti přinesly především rozbory kostěných zbytků potravy ve vývržcích. Zde držíme s největší pravděpodobností světový primát, když z třiceti prošetřených vzorků kostěných sedimentů odebraných z hnízd ledňáčka říčního na různých typech vod bylo analyzováno téměř 17 000 kusů ulovené kořisti. Především tento rozbor vývržků ledňáčka říčního pomohl stanovit potravní specializaci, úroveň jeho predačního tlaku na biotu vod a celkové působení na ichtyofaunu teritoria. Na základě poznání lovecké strategie, kvantitativního a kvalitativního potravního spektra ledňáčků jsme mohli navrhnout řešení, jak úspěšně zabránit škodám, které mohou napáchat na rybách vysazených do volných vod, v odchovných zařízeních nebo v rybích farmách, a přitom respektovat ochranu druhu (viz např. časopisy Živa, Rybářství).

Při kontrolách stavu hnízdních nor ledňáčků a při jejich případném čistění před hnízdní sezonou bylo zjištěno, že mohou být obývány i jinými živočichy. V úplných norách nebo v jejich pozůstatcích (erozí obnažených hnízdních komůrkách) bylo při řešení projektů pozorováno úspěšné hnízdění několika druhů ptáků. Úplné nory k hnízdění využívaly sýkory a vrabci polní, ve vstupu do chodby nor si stavěl hnízda střízlík obecný, polodutiny vzniklé z pozůstatků hnízdních komůrek ledňáčků využíval k hnízdění konipas horský, červenka obecná a skorec vodní. Noru ledňáčků si vybrali k hibernaci netopýři a pro úspěšné přezimování a ukládání zásob oba druhy našich myšic. Zázemí pro rozmnožování si v ledňáččích norách vybral také čmelák zemní.

Oblast praktické ochrany druhu

Prioritním úkolem činností v této oblasti je mapování a ochrana stálých hnízdišť. Tato hnízdiště ledňáčci využívají i desítky let. V některých obdobích na nich hnízdí až 100 % regionální populace. Stálá hnízdiště jsou svými kvalitami tak výjimečná, že na nich opakovaně hnízdí stejní jedinci a v případě jejich vymizení je pravidelně obsazují noví ptáci. Takováto hnízdiště jsou řešiteli projektů kvalitativně popsána, proměřena, fotograficky zdokumentována, zanesena do Nálezové databáze ochrany přírody (NDOP) a celá jejich charakteristika je předána regionálním odborům životního prostředí a správcům toků. Stav těchto hnízdišť je během roku několikrát kontrolován a v případě nutnosti je zjednána náprava nedostatků. Při zjištění úmyslného poškození hnízdišť je tato záležitost projednávána za účasti zástupců České inspekce životního prostředí. Mnozí řešitelé projektů se účastnili správních řízení, která se týkala problematiky negativních zásahů do životního prostředí ledňáčka říčního - hlavně při plánování regulací břehů nebo budování protipovodňových bariér v místech jeho hnízdišť.

Další možností praktické pomoci ledňáčkům, a tedy ochrany životaschopné regionální populace, je budování nových hnízdních příležitostí. Především tam, kde ledňáčci nacházejí dostatek potravy, mají klidová zázemí, a kde vhodné podmínky k hnízdění chybějí nebo dochází k jejich pravidelnému zániku (především díky sesuvům nestabilních břehů). V tomto případě řešitelé projektů ledňáčkům předvrtávali nory ve stabilních svislých břehových stěnách, zabudovávali umělé hnízdní nory nebo vytvářeli umělé hnízdní stěny. Zvláště při vytváření nových hnízdních stěn se osvědčila spolupráce s majiteli pobřežních pozemků, se správci toků (např. Správa povodí, Lesy ČR) a firmami provádějícími zásahy do vodotečí - revitalizace, protipovodňové úpravy. V umělých stavbách ledňáčci našli také bezpečné zázemí v místech, kde jejich přirozené nory s osazenstvem pravidelně ničili predátoři - norek americký, liška obecná, psík mývalovitý a další.

Praktická ochrana ledňáčků říčních se týkala také řešení případného poškození jejich zdraví - zranění při nárazu do prosklených ploch (protihlukové bariéry, výkladní skříně, okna budov), zranění vzniklá při srážkách s motorovými vozidly nebo při lovu. V zimních podmínkách to byla pomoc vysíleným jedincům. Tyto případy, spolu s výchovou opuštěných mláďat a jejich repatriací, byly řešeny prostřednictvím regionálních středisek Národní sítě stanic pro handicapované živočichy. V některých případech se podařilo zimní přikrmování ledňáčků malými rybkami v blízkosti jejich odpočinkových nebo loveckých stanovišť. Na základě mediální propagace ochrany ledňáčka říčního v programu Ochrana biodiverzity našli v nepříznivých měsících zimující ledňáčci také potravní zázemí na zahradních jezírkách s nezamrzající vodou (uměle čeřenou), se společenstvím malých ryb a vodního hmyzu. Přítomnost ledňáčků, sledování jejich aktivit, oživení umělého biotopu v zimě, to vše vyrovnalo majitelům jezírka případné ztráty na chovaných rybách.

Oblast ekologické výchovy a vzdělávání

Neoddělitelnou součástí každého projektu, který se ledňáčkem říčním zabýval v programu Ochrana biodiverzity, byla různorodá činnost výchovná a vzdělávací. Formou přednášek u nás i v zahraničí (Německo, Nizozemí, Polsko), vycházek do přírody (např. Setkání s přírodou, Vítání ptačího zpěvu, Evropský festival ptactva) a účastí řešitelů na konferencích se výsledky z výzkumu biologie ledňáčka a z forem jeho praktické ochrany dostaly do povědomí široké veřejnosti. Pod patronací ZO ČSOP Alcedo byly uspořádány tři mezinárodní semináře, na nichž byly představeny zkušenosti s výzkumem a ochranou ledňáčka říčního v různých oblastech ČR a také v Polsku nebo na Slovensku. Přednesené referáty pak byly sdruženy do sborníků. Na základě shrnutí výsledků jednotlivých projektů byla vydána Metodika ČSOP č. 34 Ledňáček říční (Alcedo atthis), jeho ochrana a výzkum. Dlouhodobé zkušenosti ze sledování biologie ledňáčka říčního byly také využity v Metodice pro monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí nebo pro aktuální mapování hnízdního rozšíření ptáků v ČR. O existenci a zaměření projektů řešících problémy života ledňáčka říčního byla laická i odborná veřejnost informována pomocí regionálních tiskovin, přírodovědných časopisů u nás i v zahraničí (např. Bird Study, Hydrobiologia, Naše příroda, Ptačí svět, Rybářství, Sylvia, Živa, Veronica) nebo v televizních reportážích. Mezi mládeží byla celá tato problematika předvedena při výuce na školách, na letních táborech mladých ochránců přírody nebo skautů. Zaměření a výsledky projektů specializovaných na ledňáčka říčního v programu Ochrana biodiverzity se staly motivačním prvkem pro sepsání magisterských nebo disertačních prací absolventů vysokých škol. Tak byl díky rozsáhlé propagační kampani a výchovně-vzdělávací práci všech, kteří se do programu Ochrana biodiverzity s tematikou ledňáčka říčního přihlásili, zvýšen zájem o jeho život, o ochranu pro něj vhodných biotopů a tím také o ochranu životního prostředí řady jiných živočichů a rostlin vázaných na nenarušené typy vodních ekosystémů.

Pavel Čech


Mgr. Pavel Čech, garant oboru ledňáček říční v programu ČSOP Ochrana biodivezity, 02/19 ZO ČSOP Alcedo, Vlašim

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu