VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Každá zkušenost je v životě k nezaplacení, a dokud se člověk nepokusí zorganizovat vlastní kampaň, neví, zač je toho loket. Na začátku bylo divadelní představení Příliš velká cena, herecká zkouška trvající dlouho do noci a pokročilé době odpovídající a poněkud unáhlené rozhodnutí vytvořit a umístit za výtěžek představení panely informující o příliš hlučné Velké ceně v Podkomorských lesích, přírodním parku vyhlášeném 1. listopadu 1989, zasahujícím území okresů Brno-město (západní okraj) a Brno-venkov. Abychom si svůj neuvážený záměr snad nemohli rozmyslet, byl pojištěn veřejným slibem divákům po skončení divadelního představení. Zpočátku šlo všechno hladce a nedlouho po představení následovala pochůzka (tedy projížďka na kolech) v terénu. Výběr víkendu po vydatných deštích, kdy úroveň rozbahněnosti cest dosahovala celoročního maxima, nebyl sice nejšťastnější, ale první zkušební měření hluku na úrovni přesahující v hloubi lesa 90 decibelů nás přesvědčilo, že jinak jdeme správnou cestou. Tento hluk totiž nezpůsobil rozverný pokřik cyklistů, ťukání turistických holí, ani příliš veselé dovádění veverek v korunách stromů. Tento hluk sem bezpochyby doléhal ze závodního okruhu. Přes důkladné studium příručky „Konec prokrastinace“ se nám ale nepodařilo propracovat k dokončení projektu dříve než téměř po roce, kdy se blížil termín dalšího divadelního představení, a tedy i termín skládání účtu divákům. Olivy vydávají olejíček, teprve když jsou drceny, a také my jsme v časovém presu postupovali mílovými kroky k cíli. Konečné rozhodnutí bylo umístit na lokalitě blízko Velké ceny informační panel vyzývající návštěvníky k zamyšlení a poskytující návod, jak hluk měřit. A pak panel provázat s nově vytvořenou webovou stránku, na které bude možné naměřené hodnoty sdílet, a založit facebookový profil, na kterém bude možné o problému diskutovat. Ó, jak naivní! Název „Tichá Velká cena“ totiž nepřilákal milovníky ticha, ale spíše milovníky Velké ceny. Okamžitě po zprovoznění facebookového profilu jsme byli častováni jmény z říše zvířat či anatomie lidského těla a oslovení „šašci z neziskovky“ patřilo k těm nejmírnějším. Webová stránka se plnila falešnými zprávami o měření nulové úrovně hluku, jako by snad mohly prokázat neškodnost Velké ceny. A nakonec milovníci motosportu vyplnili své výhrůžky a panel byl brutálně vylomen ze země a zničen. Na lokalitě vydržel asi tak měsíc. Panel zničit lze, s myšlenkou to naštěstí jde hůře. Jako vlaštovka mezi supy se totiž v záplavě vulgárních výpadů objevily také názory lidí, kterým hluk vadí. Pro ty připravujeme odlehčenou verzi informačního panelu. Obyčejnou laminovanou A3 s návodem, jak hluk měřit a jak se o své názory podělit. Tam, kde hluk vadí, si ji každý může umístit a díky téměř nulovým nákladům ji obnovit po každém zničení. Kromě toho vzniká ještě speciální „keška“ pro příznivce geocachingu. Hádejte, kde a o čem! I tichý názor má totiž právo zaznít.

Zpěvačka Zaz zpívá ve své písni „La révolution des colibris“

Nikde není řečeno, že nemůžeme něco změnit.
Jenom kvůli tomu, že jsme docela malí.
Nikde není řečeno, že musíme propást
dvě třetiny života.
My jsme srdce, plíce a trup
Jsme žár a síla a vášeň
Jsme nebezpečí, strach i rozum
My jsme jediná šance, kterou máme.
Hle, my zažíváme
kolibří revoluci.

K písni zpěvačka vypráví starou indiánskou legendu (opět v mém chabém překladu z francouzštiny - D. Veselý): V lese hoří a všichni bědují, jen kolibřík neustále poletuje mezi řekou a ohněm a v zobáku nosí malou kapičku vody. Ostatní se ho ptají: „Proč pořád poletuješ, myslíš, že takovou kapkou oheň uhasíš? A kolibřík odpoví: „Já jen dělám, co můžu“.

Lépe bychom asi svoji zkušenost z organizace kampaně nevyjádřili. Každý může udělat svůj malý krok. A z malých kroků je tvořena i ta nejdelší cesta. Nikde totiž není řečeno, že nemůžeme nic změnit.

Zájemci najdou další informace na http://tichavelkacena.cz/.

David Veselý a Tomáš Havlíček