Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Šumava pod zákonem


Mojmír Vlašín, č. 2/2017, s. 40

Parlament dle očekávání přehlasoval prezidentské veto k zákonu o ochraně přírody. Nejde o nějaké vítězství ochránců přírody nad developery. Náš zákon na ochranu přírody, který byl v roce 1992 opravdu vzorem celému světu, se několika novelizacemi a přirozeným stárnutím už posunul spíš k průměru. Současnou platnou novelou se sice nedostal na přední příčky světové ochrany přírody, ale zůstal aspoň v hlavním proudu.

Národní parky (pokud jsou to skutečné národní parky) se všude na světě vyznačují tím, že se v nich ponechává veliký prostor přirozenému vývoji. Přitom je samozřejmě dost velká část věnována i rekreaci, sportu a poučení veřejnosti. Tyto plochy mohou být i docela velké, ale neměly by přesahovat 20 % rozlohy parku. Většina území (typicky 75 % rozlohy parku nebo i více) by měla být bezzásahová. Místo, kde probíhají přírodní procesy bez lidských zásahů. Současná verze zákona takovou šanci dává. Ačkoliv se novela týká všech národních parků, hrálo se především o Šumavu.

Na Šumavě totiž vůbec nejde o kůrovce a o smrk. Jde o to, jestli člověk ve své neskonalé pýše dovolí, aby se tam děly věci, které nemůže (a ani nechce) ovlivnit. K tomu byl zřízen národní park. Jenže velmi brzy se tam začalo ukazovat, že stromy rostou i bez lesníka. Od posledního provozního technika až po profesora se lesníci semkli a začali bojovat proti kůrovci v národním parku, stejně jako církev bojovala proti kacířům. Jak marně likvidovala vědecké poznatky včetně jejich nositelů. Stejně tak marně se snaží zabránit zjevným faktům lesnická obec (čest nemnohým výjimkám), protože na bavorské straně Šumavy, a dokonce na četných místech na naší straně, už je zjevné, že je to jinak. Lesy odumírají, zmlazují se a dorůstají. Bez člověka, bez lesníka.

Na Šumavě skutečně nejde o smrk ani o kůrovce. Jde o dřevo. O miliony kubíků dřeva! Proto tam také všechny střety jsou tak vyhrocené, proto tam také muselo dojít k blokádám kácení. Zdá se, že přijetím kompromisního návrhu zákona získala Šumava konečně čas, aby se ochrana přírodních procesů, která je dána národním parkům do vínku, dostala do praxe.

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu