Čtení na tyto dny

Strom

na cestě k nebi
potkal jsem hlas větru

našel jsem svou píseň
ale podzim
mi vzal listí

našel jsem svou píseň
ale podzim
mi vzal řeč

(Jan Tluka) 

 

Doporučujeme ke čtení

Spútaná rieka

č. 3/2017, s. 6-9

Přehrady v krajině, přehrady v srdci

David Veselý, č. 3/2017, s. 21-22, pro předplatitele

Ekosystémové služby – znovuobjevená Amerika?

David Pithart, č. 3/2017, s. 23-25, pro předplatitele

Muž, se kterým sázím stromy

Eliška Bartošová, č. 3/2017, s. 38-42, pro předplatitele

Rozdupej a chraň

Jiří Řehounek, č. 2/2017, s. 2-7, pro předplatitele

Jednou plevelem, podruhé na výsluní aneb příběh kokrhele

Jan Mládek, č. 2/2017, s. 23-25, pro předplatitele

Radon – podceňovaný zabiják bez barvy a zápachu

Miroslav Šuta, č. 2/2017, s. 45-46

Přehrady nejsou všelék


Tomáš Havlíček, č. 3/2017, s. 1

V červenci letošního roku vláda schválila a představila Koncepci ochrany před následky sucha. Navazuje tak na dva roky starý obdobný dokument. Dobrá zpráva je, že tato koncepce počítá s celoplošnými opatřeními a (velké) vodní nádrže jsou schovány ve výčtu mnoha dalších potřebných a užitečných návrhů. Špatná zpráva je, že od takovéto koncepce vede ke zdravé krajině ještě hodně dlouhá cesta. Na ní je množství legislativních, administrativních, vlastnických i finančních překážek. Těmi se koncepce tak do hloubky nezabývá. Pokud nebudou odstraněny, stane se koncepce jenom jedním z řady obdobných dokumentů určených na tiskovou konferenci a do šuflete. Potom hrozí, že bude sílit snaha o prosazování velkých nádrží (přehrad). Aby „se udělalo aspoň něco“.

Toto číslo Veroniky chce tedy připomenout, že přehrady nejsou všelék a na některých konkrétních příkladech ukázat, že zdaleka ne vše, co bylo slíbeno, přehrady splnily - a to jak z hlediska funkčního, tak z hlediska slibovaných kompenzací. Nelze se proto ochraně přírody divit, že slibům a proklamacím nedůvěřuje. I zkušenosti nevládních organizací z poslední doby s velmi formálním a nezodpovědným vypořádáním jejich připomínek k návrhům plánů povodí jsou pořád ještě dosti živé. Přitom si troufáme tvrdit, že tyto připomínky byly v mnoha případech velmi kvalifikované a relevantní.

Špičky vodního hospodářství řeší hlavně přehrady (soudě alespoň podle diskusí a závěrů nejvýznamnějších konferencí) a ostatním opatřením nevěnují zdaleka takovou pozornost, jakou by si zasluhovala. Přitom se lze oprávněně domnívat, že vodohospodářské problémy krajiny nemohou vyřešit jen velké přehrady. Naopak při výčtu potřeb a hledání možností, jak tyto potřeby naplnit, musíme dojít k závěru, že přehrady jsou spíše na konci použitelných opatření. Řeší totiž jen některé potřeby jen některých míst, a to ještě s výhradami. Velké přehrady nezajistí zvýšení hladiny ve studních, nezvýší plošnou zásobu půdní vláhy na polích a v lesích, nezajistí vodu v síti drobných vodních toků v plochách povodí, neochrání všechnu zástavbu proti velkým vodám ani nezajistí další potřeby. K tomu slouží jiná opatření: zlepšení stavu půd, revitalizace koryt toků a správné využití niv, budování nebo obnova sítě malých vodních nádrží a mokřadů a další opatření.

Zajímavá může být debata o budování nových nádrží na pitnou vodu. To je jistě politicky citlivé téma. Pořád ale platí, že podzemní vodárenské zásoby jsou méně zranitelné, i když i u některých z nich sledujeme velmi znepokojivé plíživé zhoršování jakosti vody. Stejně tak je v případě velkých nádrží důležitá i diskuse o ostatních funkcích, a to zejména v době zvyšující se rozkolísanosti srážek a průtoků. Z této debaty totiž plyne protichůdnost požadavků: protipovodňová ochrana vyžaduje co nejnižší stav hladiny v nádrži, aby byl co největší retenční prostor na jímání povodňových vln. Ostatní funkce (energetika, rybářství, plavba, rekreace, závlahy, vodárenství, …) potřebují obvykle co nejvyšší stav hladiny. V tomto ohledu nejvyšší nároky na zadržovaný objem vody kladou sliby na povodňování lužních lesů a nadlepšování minimálních průtoků. To jsou proklamované ekologické funkce, ale v mnoha ohledech jsou řešitelné jen velkými přehradami. Dosah funkčnosti je přitom samozřejmě omezen na nějaký úsek toku pod přehradou a pak se jeho vliv vytrácí. Na všechna ostatní vedlejší povodí už nedosáhne vůbec. Pokud tedy nechceme přehrady, měli bychom tato témata řešit. A to jsme ještě nezačali debatu o důvodech, proč se ochrana přírody staví k velkým nádržím mírně řečeno rezervovaně. Některé z těch důvodů najdete v dalších článcích tohoto čísla.

Víte, co má společného Bečva a Váh? Obě řeky jsou štěrkonosné s velmi rozkolísaným průtokem. Vyprávět by o tom mohly přehrady na Váhu. O kousek dál o nich najdete článek. Tedy, ne že by se nevědělo, že jsou zanesené, a jaké jsou s nimi problémy. Ale proč nám tedy vnucují přehradu Skalička na Bečvě?

Poslední důkladnější pokus o řešení požadavků a funkcí na vodní dílo Nové Mlýny a související prostor byl učiněn v roce 1992 v rámci velké studie pro ministerstvo životního prostředí. Moc se toho vyřešit od té doby nepovedlo. O tom se také dočtete. Přitom už na konci 60. let se vedla obdobná debata. Politické zadání a technokratické argumenty tehdy převálcovaly odpůrce a dnes vidíme, že ekologové v mnohém měli pravdu. Dnešní situace kolem Nových Mlýnů je už tak složitá a zabetonovaná (myšleno spíše obrazně), že se už těžko podaří najít nějaké řešení, které by umožnilo (s)plnit aspoň nějakou podstatnější část ekologických funkcí.

Abychom Vás nezaplavili jen přehradami, vrátíme se také k paradoxní ochraně přírody v příspěvku o obnově pastvy v Jeseníkách. Potkáme se s rysem a zajedeme sázet stromy do Španělska. Neunikl nám ani Ropák roku 2016, stejně jako jedno výročí, vzpomínka, dvě recenze a pár slov o jedech, které se mohou skrývat v lacích na nehty.

O špatném stavu půdy se hodně mluví. O tom, že by to měl být hlavní lapač a držák vody také. Tak proč se to nevyužívá? Proč nejsou zemědělské dotace nastaveny tak, aby účinně nutily zemědělce k lepšímu stavu půd? O půdách bude číslo roku 2018 a v tomto čísle nabízíme něco jako půdní aperitiv.

Tomáš Havlíček


Ing. Tomáš Havlíček (1961) vystudoval vodní hospodářství na stavební průmyslovce a Stavební fakultě VUT v Brně. Založil a vede společnost ATELIER FONTES, s.r.o. Má za sebou realizaci přibližně stovky vodohospodářských a krajinářských studií a projektů.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu