VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Novomlýnské nádrže (VDNM) zůstávají pro ochranu přírody jedním z nejbolavějších míst. Jejich realizace způsobila katastrofální destrukci velmi významných a cenných lužních ekosystémů a v širším kontextu i další škody. V roce 1992 (tedy 2 roky po napuštění poslední, spodní nádrže) byla zpracována rozsáhlá studie „Zhodnocení vybraných variant řešení střetů zájmů v oblasti vodního díla Nové Mlýny“. Měla navrhnout a vyhodnotit, co dál nejen s nádržemi, ale i širším ovlivněným prostorem. Zabývám se zejména její věcnou etapou č. II Prognózy řešení (Jiří Löw a kol.), která definovala mimo jiné jednotlivé funkce, a to i v širších vazbách, jak s ohledem na ovlivnění z výše ležících povodí, tak důsledky pro plochy ležící níže. Po 25 letech od posledního komplexnějšího řešení se lze ohlédnout a udělat alespoň orientační bilanci, tedy jaké funkce byly tehdy deklarovány a uvažovány a jak je to s jejich plněním dnes. Jiří Löw požadované funkce rozdělil na neopominutelné a zlepšující.

Mnohé z diskutovaných funkcí jsou vázány na prostory nádrží, tedy úrovně hladin a jimi dané objemy. Vzájemně se vylučuje funkce zásobní (odběry pro různé účely) a funkce retenční (rezerva na zachycení povodní). Proto se při debatách o funkcích nelze vyhnout úrovni hladiny v nádržích a režimu jejich provozu. Na obrázku je vyznačeno výškové a prostorové schéma všech 3 nádrží.

Původní projekt nádrží počítal s režimem tzv. víceletého vyrovnání hladin, cyklus plnění a prázdnění zásobního prostoru mohl tedy trvat až několik let podle různých hydrologických situací. Tomu mělo být přizpůsobeno i konstrukční řešení. Na dolní nádrži bylo uvažováno kolísání hladin zásobního prostoru s ohledem na odběry v rozsahu 3,15 m. Je podivné, že pozdější posudky vyhodnotily jako rizikové pro stabilitu hrází trvalé snížení hladiny o pouhých 85 cm.

Vyhodnocení funkcí neopominutelných

Zajištění minimálních zůstatkových průtoků

Tyto průtoky byly v tehdejší době stanoveny na 6,5 m³/s. Nižší přítoky měly být nadlepšovány ze zásobního prostoru tak, aby byla minimálně dodržena deklarovaná hodnota. Dnešní minimální hodnota je 8,0 m³/s, její součástí je ale i voda pro potřeby Rakouska (viz níže). Principiálně tento požadavek trvá, to znamená, že trvá i nárok na zásobní prostor. Ve studii navrhovaná revitalizace koryta Dyje pod VDNM nebyla realizována nikde a nijak. Přitom by pomohla snížit nároky na velikost minimálních zůstatkových průtoků.

Povodňování lužních biotopů

Povodňování znamená simulaci skutečného režimu jarních povodní. Ty jsou žádoucí zejména s ohledem na ekosystémy, méně už o ně stojí lesníci. Reálně je možnost povodňování využívána zřídka. Tato funkce má při menších jarních povodních velmi vysoké nároky na velikost zásobního prostoru. Kvůli ní by tedy hladina měla být držena co nejvýše. Přitom lze stanovit jednoduché pravidlo: povodňuje se (odpouští se) tehdy, když je zvýšený přítok, a to až na úroveň, která nezpůsobí povodňové škody v zástavbě. Pokud nejsou jarní povodně na přítoku, nemusí být ani na odtoku. Nebyly by totiž ani v přirozeném stavu bez nádrží. I z tohoto hlediska je žádoucí revitalizace koryta Dyje nebo zřizování nových objektů, které povodňování umožní.

Ochrana sídel před povodněmi

Protipovodňovou ochranu zajišťuje retenční prostor všech 3 nádrží, nejvíce střední a dolní nádrž. Z celkového prostoru všech 3 nádrží bylo na tuto funkci vymezeno necelých 20 %. Tři nejvýznamnější zaznamenané povodně v profilu pod VDNM přišly až po zpracování studie (1997, 2002, 2006). Žádná z nich nepřesáhla hodnotu cca desetiletého průtoku. O vlivu nádrží na transformaci přítoku a ovlivnění odtoku se vedou diskuse. Zmenšení nároku na zásobní prostory může znamenat zvětšení retenčních prostorů, a tedy i míry protipovodňové ochrany sídel.

Uchování minimálního spektra nivních biotopů a jejich vlastností

Požadavek na uchování minimálního reprezentativního spektra nivních biotopů úplné časoprostorové dynamické fluviální sukcesní série a jejich prostorové spojitosti nadregionálním biokoridorem (tedy náhradu zaniklých biotopů alespoň v minimální míře) znamenal potřebu vytvoření jednak pásu spojitého lužního lesního prostředí mezi Křivým jezerem a Vranovickým luhem, jednak vytvoření nového „náhradního“ přirozeně se vyvíjejícího toku a biokoridoru přes střední nádrž. Ten by řešil jak korytotvorné procesy, tak migrační prostupnost pro ryby a ostatní organismy. Nic z toho se nestalo.

Uchování minimální kulturní a krajinářské hodnoty prostoru

Takto byl definován požadavek na dotvoření prostoru zelení a uchování kulturně historických památek. V tomto ohledu se situace radikálně zhoršila zejména v souvislosti s divokou převážně rybářskou „rekreací“ kolem dolní nádrže.

Jakost vody v nádržích

Tato přechodná funkce byla definována jako potřeba zajištění (samo)čisticí schopnosti nádrží do doby, než se zlepší jakost přitékajících vod. Předpokládal se postupný zánik neopominutelnosti této funkce a přesun do kategorie zlepšujících. Lze konstatovat, že k tomuto přesunu s ohledem na redukci znečištění v povodích již došlo a úroveň hladiny v nádržích by na plnění této funkce neměla významný vliv.

Vyhodnocení funkcí zlepšujících

Nadržení vody pro závlahy

Studie předpokládala, že se jedná o velmi neurčitý faktor, což se potvrdilo. Zavlažování zemědělských pozemků byl jeden z hlavních důvodů pro stavbu VDNM. Byla plánována výstavba 45 tis. ha závlah v oblasti kolem Nových Mlýnů, případně až 54 tis. ha závlah při využití dalších plánovaných nádrží, zejména Čučice na Oslavě a Býčí skála na Dyji. K nim nikdy nedošlo. Maximalistické úvahy počítaly až s 64 tis. ha závlah včetně Slovenska. Reálně bylo postaveno kolem 20 tis. ha vázaných zejména na horní a dolní nádrž, což tehdy znamenalo potřebu cca 20 mil. m³ vody/rok, resp. ve špičce téměř 10 m³/s. Z postavených závlah je provozováno odhadem do 5 tis. ha, a to proměnlivě podle aktuální hydrologické situace v daném roce. Toto razantní snížení nároků vytváří prostor k debatám o využití uvolněného zásobního prostoru nebo jeho převedení na prostor retenční. Hlavní roli hraje hlavně ekonomika závlah a přístup státu i s ohledem na klimatickou změnu. Mimochodem, o ní se zmiňovala již studie z roku 1992.

Rozvoj nadmístní rekreace

Studie respektovala plány na hromadnou rekreaci u vody. Uvažovaly se kapacity ve výši 10 000 osob na horní nádrži a 21 000 osob na dolní nádrži.

Rekreace se i dnes ukazuje jako významná funkce. Celkový počet návštěvníků nebo alespoň lidí, kteří o „Mušově“ slyšeli pozitivní informaci, bude poměrně vysoký, nemáme však k dispozici reálná čísla. Musíme rozlišit několik zcela specifických skupin, z nichž každá může mít jiné zájmy.

Jachting se provozuje v menší míře na horní nádrži, hlavně ale na dolní. Zde je vybudováno zázemí pod Pavlovem. Pořádají se zde i závody. Zájmem této skupiny je pochopitelně co nejvyšší a stabilní hladina vody.

Rybolov (s výhradami zvaný sportovní) se provozuje na horní a dolní nádrži. S ohledem na rozlohu, délku břehů i vyhlášenost úlovků jsou pro značnou část rybářské populace revíry velmi atraktivní, a tedy i sledované. Většina rybářů bude požadovat maximální a stabilní hladinu, aniž si uvědomí, že snížení hladiny by znamenalo větší členitost pobřežní linie se zlepšením podmínek pro vytírání ryb.

Pro rekreaci typu koupání, slunění a ostatní vodní aktivity je využívána hlavně horní nádrž. Těžištěm jsou laguny v Pasohlávkách a na ně navázané pláže, ubytovací i stravovací kapacity a zařízení (přístaviště, vodní vlek apod.). Pro rekreaci tohoto typu bude žádoucí vysoká a stabilní hladina v horní nádrži. Její význam ale mírně poklesl po vybudování termálního umělého koupaliště.

Výroba elektrické energie

Na dolní nádrži je postavena vodní elektrárna. Pro její provoz je pochopitelně nejvýhodnější co nejvyšší hladina. Hodnocení této funkce se nemění.

Obnova lužních biotopů

Tato funkce byla definována nad rámec minimálních parametrů (viz neopominutelné funkce). Situace se od doby zpracování studie nijak výrazně nezměnila, to znamená, že zaniklé biotopy nebyly nahrazeny.

Rybářská produkce

Tuto funkci plní střední nádrž, na zbývajících je transformována na sportovní rybářství. Situace se nezměnila. Úvahy o snižování hladiny ve střední a dolní nádrži znamenaly částečné omezení této funkce. Množství rybí obsádky (platí pro všechny nádrže) může znamenat riziko pro jakost vod.

Zemědělská a lesní produkce

Tyto funkce byly uvažovány v souvislosti s obnažováním dna nádrží při významnějším snižování hladin. S ohledem na současný stav jsou úvahy o těchto funkcích irelevantní.

Omezení kalamitního výskytu komárů

Studie přiznávala zvyšující se výskyt některých druhů komárů při obnovování lužních biotopů a počítala s využitím biologických prostředků. Požadavek na funkci zůstává zachován i do budoucna.

Omezení kolmatace stabilizované Dyje a zachování infiltrace do vodních zdrojů

Při nadržení vody v nádržích a omezení korytotvorných procesů pod nimi dochází ke zvýšené kolmataci (ucpávání pórů a snižováni infiltrace vody do okolí). To je nežádoucí zejména s ohledem na využívané zdroje pitné vody. Navrhovaným řešením byly zejména revitalizace koryta Dyje pod VDNM. K tomu nedošlo.

Nadržení vody pro průmyslové potřeby

Uvažovalo se o odběru až 0,356 m³/s, což tedy byly uvažované nároky na zásobní prostor. Dle dřívějších příhraničních dohod jsme měli také pouštět 1 m3/s pro potřeby rakouských odběrů. Tento požadavek tedy opět klade nároky na zásobní prostor v případě nedostatečných přítoků. S těmito potřebami se pracovalo současně s řešením závlahových odběrů a dalších nároků na zásobní prostor.

Závěry

Studie navrhovala jako první krok společný všem variantám trvalé snížení hladiny zásobního prostoru na střední a dolní nádrži o 85 cm. Toto snížení nemělo významný dopad na plnění vodohospodářských funkcí a současně vytvářelo alespoň minimalistické podmínky pro plnění části ekologických funkcí. Ani k tomuto kroku však nikdy nedošlo. Za celou dobu neexistuje reálný tlak ze strany státních orgánů na obnovu nebo náhradu zaniklých typů ekosystémů, tedy plnění některých (zejména ekologických) funkcí, které byly definovány jako neopominutelné. V tomto ohledu nelze dílo dodnes považovat za dokončené.

Nároky na závlahovou vodu předurčovaly rozdělení prostorů nádrží, zásobní prostor byl (a je) dominantní. Snížení potřeb závlahové vody umožňuje diskusi o funkcích nádrží a případném přerozdělení prostorů či změnách hladin. Současně by bylo žádoucí vrátit se k úvahám o vlivu VDNM na okolí a o možnostech alespoň dílčí nápravy napáchaných škod. Je ale otázka, jestli k tomu existuje dostatek vůle na všech stranách a jaké jsou dnešní možnosti dosáhnout reálných změn.

Ing. Tomáš Havlíček (1961) vystudoval vodní hospodářství na stavební průmyslovce a Stavební fakultě VUT v Brně. Založil a vede společnost ATELIER FONTES, s.r.o. Má za sebou realizaci přibližně stovky vodohospodářských a krajinářských studií a projektů.