Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Má trampské Trojříčí na kahánku?


Karel Altman, č. 3/2017, s. 17-18

Máloco je ve světě natolik proslulé coby vysloveně česká rarita jako trampování, tramping čili trampské hnutí. Tohle vše dohromady tvoří mimořádně pozoruhodnou subkulturu (což rozhodně není despektní označení!), výrazně odlišnou od všech těch dalších subkulturních punkerů, skinheadů, skejťáků, depešáků a jak se všichni jmenovali či dodnes jmenují. Trampská subkultura je sice rovněž zcela nepřehlédnutelná, zato však ryze česká a nadto ve své většině pozitivně naladěná, neprotestní. Její nositele, tedy trampy, netřeba dlouze představovat, snad každý je vnímá, kdekdo se s nimi zná, mnozí z nás je mají v rodině a četní jimi jsme. Ostatně mnohovrstevný fenomén zvaný tramping je i předmětem vědeckých, zejména etnologických studií, jež se zaměřují nejen na historii a současnost tohoto hnutí, ale se stejným zaujetím jej zkoumají jako svérázný jev. Tramping je současně způsobem trávení volného času poměrně vyhraněné a početné skupiny obyvatel i formou jejich relativně neformálního sdružování. A holdují mu nejen mladí bouřliváci, ale i ti starší a pokročilejší, často dokonce i ctihodní kmetové, kteří holt odmítli zestárnout…

Brněnští etnologové působící na Akademii věd i na Masarykově univerzitě našli už v polovině devadesátých let minulého století výjimečně skvělý terén pro svá bádání zacílená na tramping nepříliš daleko od moravské metropole, v prostředí západní Moravy, zvláště pak v takzvaném Trojříčí. To je v současnosti zřejmě nejvíce oblíbenou a nejhojněji vyhledávanou trampskou oblastí na západ od Brna. Své pojmenování dostalo Trojříčí pochopitelně podle údolí tří řek, Jihlavy, Oslavy a Chvojnice, která jsou od sebe nepříliš vzdálena a zahrnují dohromady značně rozsáhlé území. Z hlediska rozvoje trampingu je specifikem tohoto regionu i to, že se zde setkávají trampi přijíždějící nejen z Brna, ale také z Třebíče, městského centra na opačném směru; jejich řady pak vydatně posilují táborníci z měst a městeček v bezprostředním okolí - z Náměště nad Oslavou, Kralic, Vladislavi, Ivančic a také z míst bývalého rosicko-oslavanského revíru.

Trampská historie v této oblasti se začíná zhruba v polovině dvacátých let, kdy hluboké údolí řeky Jihlavy objevili trampové z Třebíče. Ti tady také zakládali první trampské osady (Rio de la Plata, Ohniváci, Fafejta a další) a stavěli i první chaty. Ve své činnosti pokračovali po celou dobu meziválečné republiky, ale také během druhé světové války, kdy se zde už začali setkávat s trampy přijíždějícími i z opačné strany, od Brna. Právě ti však měli - po železnici i po silnici - blíže k dalším zmíněným tokům této oblasti, řece Oslavě a říčce Chvojnici, která se do ní vlévá. Proto také tady se už přinejmenším na začátku třicátých let začali trampové „zabydlovat“, a to nejenom nadivoko na vyhlédnutých tábořištích, ale též výstavbou příbytků, chat a srubů. V dalších letech sem pak směřovaly celé slavné osady, jmenovitě Komáři, Dravci, Kačeři, Pistolníci, Rowers, Vodáci, West Boys, Silver Star, Netopýr a četné další trampské kolektivy. Později k nim přibyli třeba White Bone, Pavouk, Luňák, Mariňáci čili Vyžraný kotel, pozdější Hraďáci. Dodnes pak ožívají ve vzpomínkách skutky slavných trampských osobností, které kdysi mířily právě sem, - legendami opředených mužů, jako byl Petec, Usman, Anýzek, Rolf, Pupál, Pegin, Lucan či jako je dodnes žijící Jura Cancák. Neméně prosluly některé zdejší lokality, které tu zažívaly zlaté časy své slávy, ať už kantýna u Vydrova mlýna a pak celá osada pod Ketkovákem (tedy hradem Levnovem, což byl název kdysi neznámý), Kančí louka, Divoké peřeje a jiné.

Všude v těchto místech tramping zdárně přežil dobu nepřízně, útlaku a potírání, kdy „politická situace byla napjatá a represivní režim postihoval tvrdě vše, co nepovolil; tramping zaváněl západní ideologií, a proto byl nežádoucí“, jak to stroze leč výstižně formuloval pamětník z jedné z nejstarších brněnských osad Old Boys. V šedesátých letech a zvláště pak na jejich konci však dochází i zde k novému rozmachu trampského hnutí v souvislosti s liberalizací společenských poměrů a novou vlnou zájmu o tento specifický způsob života v přírodě, nepochybně povzbuzeného i tehdejší literární a filmovou produkcí. Rozvoji trampingu tu nezabránily ani ztížené podmínky za normalizace, kdy vedle klasického trampování vznikaly i do značné míry kompromisní podoby pobytu v přírodě - od povolování výstavby často rozsáhlých chatových osad na místech tradičního trampingu přes takzvané chalupářství až po rozvíjení aktivit podobných trampingu prostřednictvím oficiálních organizací, například klubů ochránců přírody, specializovaných organizací SSM či Svazarmu a jiných institucí.

Trampská oblast Západomoravského trojříčí však nezažívala jenom bohatýrské časy veselého čundrování, táboření, bivakování i chataření v kouzelném prostředí romantického kraje. Už od přelomu sedmdesátých let minulého století utrpěl tento region krutý zásah v podobě zatopení velké části údolí řeky Jihlavy dvojicí přehradních nádrží, Dalešickou a Mohelnskou. Čímž vzaly za své nejen mnohé přírodní krásy, ale také téměř neuvěřitelné množství trampských osad s jejich tábořišti, chatami, sruby i totemy, po kterých zůstaly jenom nostalgické vzpomínky a bezmocný hněv všech, kteří to v údolí Jihlavy měli tolik rádi, protože tam zažili mnoho krásného a neopakovatelného.

I když trampské Trojříčí utrpělo tuto ránu, ve zbytku regionu trampové dál utěšeně rozvíjeli svou činnost. Po léta se tu konaly četné potlachy, opakovaly se výroční memoriály, hospody a hostince v okolních vesnicích a městečkách byly svědky řady trampských bálů a tancovaček i koncertů trampských kapel. A tak je tomu v mnoha ohledech dodnes, kdy se zde podařilo přežít „dobu největšího temna“, jak počátek divokých devadesátých let charakterizoval trampský kronikář Lucan. Zejména díky konstruktivní činnosti pozitivně zaměřené na trvale udržitelný rozvoj této přírodní oblasti i neúnavnému organizátorskému úsilí ze strany trampů samých jsou v posledních letech překonávány hlavní rozpory s ochránci přírody, jak to mimo jiné dokazuje i populární Rampušák, každoroční trampská akce zaměřená na úklid lesa. Dodejme ještě, že kromě mnoha dalších trampských setkání a různých stylových zábav a festivit, jejichž význam výrazně přesahuje hranice trampského hnutí a přirozeně patří ke koloritu kraje, vykazují tyto končiny i další trampské zásluhy. Právě zdejší osada Zlatá podkova v čele s šerifem Drobkem, mimořádně zdatným trampským žurnalistou i literátem a skutečnou duší mnohých dalších trampířských aktivit, vydává už víc než dvacet let zřejmě nejlepší současný trampský časopis u nás, Oslavské boudy, kam přispívá celá plejáda plodných autorů nejen aktualitami a zprávami, ale také prózou, poezií a dokonce i moderními pohádkami. S regionem je neodmyslitelně spjata i známá kapela Kamelot v čele s charismatickým frontmanem Romanem Horkým, jejíž hudba rozvíjející nejlepší tradice trampské muziky často zní živě právě tady, ve svém přirozeném prostředí.

Zdá se proto skoro neuvěřitelným, že by podobný, ne-li zcela shodný osud jako údolí Jihlavy čekal i na zbytek trampského revíru stále zvaného Západomoravské trojříčí - tedy na oblasti řek Oslavy a Chvojnice, kterým údajně rovněž hrozí takové zatopení. Byl by to neodčinitelný hřích vůči přírodě a hlavně vůči tisícům lidí, nejen těm, co v kraji bydlí a mají tu své kořeny, ale stejně tak těm, kteří sem pravidelně míří s úeskou, teletem, žracákem či jiným vhodným zavazadlem, v němž nesou celou svou výbavu. Doufejme, že v dnešní době, jež skýtá neskonale více možností legálního odporu než éra předchozí, dokážeme účinně zabránit takovému zvěrstvu.


PhDr. Karel Altman, CSc., (1960), český historik a etnolog. Působí jako vědecký pracovník na brněnském pracovišti Etnologického ústavu Akademie věd ČR. Významné jsou zejména jeho práce o brněnských a pražských hostincích a hospodách, různých neformálních sdruženích a spolcích na přelomu 19. a 20. století či právě o trampském hnutí.

Tato stať byla vypracována s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace RVO: 683780761.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu