VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Starý muž na prahu devadesátky špatně chodí, ale ochotně mě vede do svého ateliéru v zapadlé vsi v kraji Podravina. Nejslavnější malíř v Chorvatsku všem známé školy naivního umění Mijo Kovačič pracuje na monumentálním obraze ukřižovaného Krista, za nímž se to hemží rojem postaviček v krajině. Mezi jeho obrazy opřenými o stěny ale převládají spíše venkované v drávské říční krajině, rybáři, sedláci a řemeslníci získávající své živobytí z darů řeky a jejích luhů. Dřevo, ryby, stelivo, seno i energii v plovoucích dřevěných mlýnech, klesajících a stoupajících s proměnlivou hladinou řeky. Starý pán mluví jen Chorvatsky, a tak mu různými všeslovanskými slovy vysvětluji důvod své mise v kraji Podravina. Jde o kaskádu přehrad s hydroelektrárnami, které mají navždy přetvořit zdejší krajinu. Malíř se zachmuří a smutně pronese: „Šumy poseču…“ (lesy pokácí). Právě ty stromy, které na jeho obrazech nabývají fantastických tvarů a barev, nezaměnitelné křivolaké duby a hlavaté vrby… Skromný malíř, jehož obrazy se prodávají v Německu za závratné sumy, má svou galerii pár kroků od prezidentského paláce v Záhřebu, o pár uliček dále je naivnímu umění věnován celý muzejní palác. A teď to, co je reverzní malbou na sklo vyvedeno až s minuciózní detailností, má zmizet pod betonem.

Mým úkolem je společně s chorvatskou ochranou přírody stanovit hodnotu ekosystémových služeb velkých chorvatských řek a jejich niv. V pozadí je neskrývaný motiv získat další argumenty pro zachování komplexu aluvií (říčních usazenin) Drávy na chorvatsko-maďarském pomezí. I když jeho hodnoty byly rozpoznány na národní i mezinárodní úrovni (Natura 2000, regionální park, MAB Unesco biosférická rezervace, ramsarské lokality), přesto to zjevně neznamená trvalé zabezpečení před plánem výstavby tří hydroelektráren.

Vody Drávy, sycené z alpských hřebenů a údolí, kulminují až v létě. Splouváme svižným tempem řeku na gumovém člunu a pod jeho dnem je slyšet nepřetržitý šelest unášeného štěrku. Náhle, naštěstí na druhém břehu, se s rachotem řítí do vody mohutný topol. Ve vzduchu se nepohne ani list, je slunečno a bezvětří; ale voda břeh podemílat nepřestává. Strom později uvízne někde na mělčině a vytvoří za sebou místo chráněné před proudem. V něm se začne na dně ukládat štěrk, později se z vody vynoří štěrková lavice s ladnými tvary a nespočtem kamínků, jejichž barvy zvýrazní šplouchající voda. Mezi nimi se budou šikovně prodírat blešivci, na novém ostrově zahnízdí kulíci nebo vzácný rybák malý. Odbočujeme do mohutného slepého ramena a skrz průzračnou vodu obdivujeme vodní les stolístků, rdestů a stulíků. Povrchy ponořených listů a stébel pokrývá hnědavý povlak rozsivek, krásivek, zelených řas, vířníků a krásnooček. Za ohybem ramene se s neochotným skřekem vznesou volavky. Řeka žije.

Soustava plánovaných přehradních nádrží na řece Drávě - hydroelektrárny Molve 1, Molve 2 a Osijek - by přeměnila 64 říčních kilometrů proudícího toku ve stojatou vodu a zničila by 56 km² jádrových zón aluviálních ekosystémů. S instalovaným výkonem 114 MW a roční produkcí 720 GWh by tato soustava dosahovala poloviční produkce ve srovnání s již existující soustavou hydroelektráren výše proti proudu na chorvatsko-slovinských hranicích. Její realizace by si však vyžádala zábor dvojnásobné plochy aluvií. Důvodem je nižší spád řeky a tedy i méně vhodný profil pro výrobu elektřiny. Obě soustavy - existující i plánovaná - představují nížinný typ přehrad protáhlého tvaru s nízkým rozdílem hladin, bočními hrázemi a vodním tělesem situovaným nad okolním terénem. Tento typ přehrady známe z Dunajského Gabčíkova.

Začínáme společně s pracovníky chorvatské ochrany přírody (Državny Zavod Zaštity Prirody Zagreb) pracovat na studii zacílené na mapování a hodnocení ekosystémových služeb, poskytovaných rozsáhlými nivami Drávy, Sávy a Dunaje. Hodnotíme je podrobněji ve vybrané pilotní oblasti v místě plánované přehradní nádrže Molve 1 a 2. Tři ekosystémové služby - produkci dřeva, protipovodňovou ochranu a podporu biodiverzity - hodnotíme ve třech alternativních scénářích: stávající stav (A), akumulační nádrž (B) a udržitelný rozvoj (C) charakterizovaný rozšířením aktivní nivy a přeměnou orné půdy na pastviny, louky a lužní les. Tedy více prostoru pro řeku, než jí hráze poskytují teď.

Kromě přímého zničení říčních mokřadů se jakožto nejrizikovější dopad výstavby přehrad jeví trvalé narušení transportu splavenin - písku a štěrku, a to zejména v úsecích pod přehradami, kde tento materiál chybí. Následné zahlubování toku a jeho postupná ztráta kontaktu s nivou již byly změřeny v souvislosti s existujícími výše položenými přehradami u hranic se Slovinskem (pokles koryta o 1,7 cm ročně) a zkracováním a napřimováním koryta (od 19. stol.). Akcelerací odtoku se snižuje zvodnělá vrstva nivních sedimentů a klesá hladina podzemní vody - v 90 % chorvatských aluvií jde o dlouhodobý a trvalý trend. Klesající hladina podzemní vody a redukce pravidelných záplav negativně ovlivňují přírůstky dřeva zejména v hospodářsky významných tvrdých luzích.

Retence unášených živin, fosforu a dusíku, které se Dunajem dostanou do Černého moře, probíhá jak v aktivní nivě, tak i v přehradních nádržích. Zatímco v nádržích se tímto procesem napomáhá přemnožení řas, aluviální systém poškozen není. Množství zadržených živin závisí na ploše aktivní nivy; její zmenšení vede rozhodně k redukci této služby.

Hodnotu ekosystémové služby podpory biodiverzity lze ekonomicky vyjádřit pomocí nákladů na restauraci ekosystémů, které by tuto podporu poskytovaly. Za tímto účelem mapujeme biotopy a vytváříme přehled rozlohy jednotlivých typů pro všechny scénáře. Zjišťujeme zejména úbytek ploch tvrdých a měkkých luhů, vlhkých luk a přírodního vodního toku jejich nahrazením vodním tělesem nádrže. Podobně vyčíslujeme i úbytek produkce dřeva, aniž bereme v potaz změny přírůstků v důsledku narušení hydrologického režimu - taková analýza by si vyžádala specializovanou studii a větší součinnost Chorvatských státních lesů. Produkci ryb hodnotíme na základě limitů odchytů ryb sportovními rybáři, odvozených od přirozené produkce říčního a aluviálního ekosystému. Produkce ryb v přehradní nádrži zřejmě převýší produkci přirozeného aluvia. Zmizí ale přirozené trdliště a ryby se budou muset vysazovat. Pro část rybářů ztratí rybolov atraktivitu, když se prostředí přírodního toku změní na betonový břeh. Produkce lovné zvěře přirozeně poklesne s plochami lesů i kvůli nepřekonatelnosti vodní bariéry přehradního jezera, po jehož betonových březích se už kanec zpátky nevyškrábe. Data o úlovcích nám myslivci ochotně poskytují. Poskytování pitné vody odhadujeme na základě kapacity čerpání ze zvodní v pilotním území. Vliv výstavby přehradní nádrže na tuto službu si netroufáme analyzovat. Při splouvání řeky objevujeme zlatokopa rýžujícího zlato. Ukazuje nám denní úlovek, není to špatné, nicméně v celkové analýze se projeví stěží. Objevili jsme ale další ekosystémovou službu!

Rekreace je v pilotním území rozvinuta jen velmi slabě, protože chybí potřebná infrastruktura, včetně cest v nivě řeky, přístavišť pro vodáky, návštěvnických center a ubytovacích kapacit. Odhadujeme její potenciál srovnáním počtu návštěvníků ve stejném typu říční krajiny v Maďarsku, kde je infrastruktura rozvinutější. Největším překvapením je inspirace umění, ekosystémová služba popisovaná v příručkách se zde náhle jeví jako vysoce aktuální. V pilotním území je řada aktivních malířů, s Mijo Kovačičem rozhodně tradice neskončí. Dominantním tématem maleb je tradiční soužití člověka a říční krajiny: plovoucí vodní mlýny, lov, rybolov, těžba dřeva, zemědělství v pravidelně zaplavované nivě. Výstavbou přehrad by došlo k nevyhnutelné destrukci těchto inspirativních krajinných prvků, což ve studii patřičně zdůrazňujeme.

Ve většině hodnocených ekosystémových služeb se výstavba přehrad jeví jako nejméně výhodný scénář. Jejich úbytek je třeba porovnat se zamýšleným ziskem elektrické energie a investiční náročností výstavby přehrad. Pak musí dojít k politickému rozhodnutí. Stakeholdeři, se kterými se setkáváme - a to jsme opravdu nikoho důležitého nevynechali - se k plánu výstavby přehrad staví negativně. Regionální politici nevidí ve stavbách přínos pro dlouhodobý rozvoj regionu. Chorvatské lesy se obávají poklesu přírůstku dřeva v rozsáhlých komplexech dubohabrových lesů. Vodohospodáři si jsou vědomi stávající robustní ochrany před povodněmi, kterou zajišťuje aluviální systém s hrázemi v dostatečném odstupu od aktivního toku. Zastupitelstvo obce Molve v těsném sousedství plánovaných přehrad plánuje zadat stavbu plovoucího mlýna. Zjevně jeho představy o budoucím rozvoji regionu s plánem investora (Hrvatske Elektroprivreda, a.s.) příliš nerezonují. Stále zřetelněji se jeví, že investor prosazuje plán zjevně sám.

„Praga je lepa…“ (Praha je krásná), ujišťuje mě Mijo Kovačič o tom, že krása je to, oč mu jde v první řadě. Už mu nestačím říci, že jeho obrazy možná pomohly zachránit řeku a její dubové lesy. Možné zničení toho, co naivní umělci už sto padesát let zobrazují - pozpátku na skle - by se dotklo srdce nejednoho Chorvata. V dopise od Hrvatske Elektroprivredy, reagujícím na naši studii, která je velmi roztrpčila, jsme žádáni, abychom vyjmenovali ty krajinné rysy, které by jejich dílo zničilo a které jsou zároveň předmětem inspirace naivního umění. Tak tedy vyjmenujeme všechny. Stačí se přece podívat na obrazy naivních umělců. Proč jsme zapomněli, co všechno člověk z přírody využívá, co si odnáší, spotřebovává a dobývá? Čím se v ní osvěžuje, dobíjí a povznáší? Díky patří chorvatským malířům, že nám to ještě stále připomínají. Překvapivě nejen strohá data, ale jednoduché vnímání krásy může ovlivnit rozhodování podstatným a překvapivým způsobem.

RNDr. David Pithart, CSc., (1965) je hydrobiolog, v současné době pracuje v neziskové oragnizaci Beleco, dříve Daphne ČR, předseda Koalice pro řeky.