Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Vše, co jsem potřeboval vědět o přehradách, jsem se naučil v mateřské školce (z leporela)


David Veselý, č. 3/2017, s. 26-27

V roce 1940 byla pod dívčím jménem Kníničská přehrada postavena vodní nádrž Brno. S touto nádrží začíná období přehradního boomu, kdy po půl století byla téměř každý rok dokončena jedna přehrada. A když se nějaký rok náhodou vynechal, vznikly v dalším roce nádrže dvě nebo tři. Rekordní byl pak rok 1959, kdy bylo v jednom roce dokončeno hned šest nádrží. Toto období symbolicky uzavírá dolní nádrž Nové Mlýny dokončená v roce 1988. Jak ale nejlépe pochopit ducha této budovatelské doby? Nejlépe bude, použít dětské leporelo vydané ve zlaté éře přehradního věku v roce 1962. To, čím byla Přehrada od Marie Majerové pro dospělé, bylo pro malého čtenáře toto leporelo. Nenásilnou a hravou formou se zde připravoval na zářné zítřky, které soudruzi v pětiletých plánech vymezili. Co nám tedy leporelo ukazuje?

Na prvním obrázku vidíme krajinu ještě nedotčenou, hodící se nejspíše tak pro sběr hub a rybaření. Kromě myslivce krajinu střeží také dva pohraničníci se psem. To asi, kdyby nějaký imperialista dostal chuť na naše houby. Nebo kdyby se některý z rekreantů chtěl podívat za kopec, jestli tam není tráva zelenější. V dáli sic vidíme pást se stádečko krav, ale jinak se krajina celkově pro plánovité hospodářství vůbec nehodí. Kde jsou zpevněné břehy napřímených řek? Kde jsou odvodněné močály, na kterých se brzy budou zlatit družstevní lány? To vše můžeme vidět na další obrázku.

Tuto žírnou družstevní krajinu už samozřejmě musí střežit výrazně větší jednotka vojska. Kde kdo by nám totiž mohl naše úspěchy závidět a boj s americkým broukem (pro mladší ročníky mandelinka bramborová) není žádná legrace. Kreativní myšlenka jezu, který vzdouvá vodu pro čistírnu odpadních vod a můžeme ho nalézt v pravém horním rohu, se naštěstí neujala. Celkově je ale v krajině stále co vylepšovat. Další obrázek už ale vše napravuje.

Na stěně kamenolomu se sice ještě bezúčelně poflakují horolezci, ale v údolí již roste monumentální dílo přehradní zdi. Kterýpak přehradní profil nám umělec zobrazil? Ten ostrý zákrut řeky, jako by připomínal Dyji v národním parku Podyjí. Profil Býčí skála ale naštěstí zůstal jen v myšlenkách malířů (a projektantů), a tak zde i dnes můžeme obdivovat evropsky unikátní meandrující a nezatopené říční údolí. Další téměř stovka profilů ale toto štěstí neměla. Následující obrázek měl sice ukazovat průběh povodně, malému čtenáři ale dává tušit, co se děje při napouštění přehrad.

Voda se rozleje a zatopí po generace obývaná stavení. Co půjde, si lidé odnesou, domy však budou zbourány, nebo je navždy pohltí voda. Kdo se bude vzpírat, toho násilím vystěhuje vojsko. Stromy, které nestihnou vykácet, budou jako smutné pahýly čnít nad vodní hladinou. Z proutí hlavatých vrb si už nikdo nevyřeže píšťalku. Do břehu, kam se děti chodily koupat, se zakousnou bagry. V místním nádraží už nikdy nezastaví vlak. Ale nezoufej mladý čtenáři, vždyť zde bude přehradní jezero.

Nikdo ti naštěstí nic nevypráví o tunách sedimentů, které zanáší přehradní nádrž a v toku pod přehradou naopak chybí. Neslyšíš nic o sinicích, které zbarví vodu do zelena tak, že se v ní nedá koupat. Vidíš jen modrou hladinu se zátokami a ostrůvky, tak vhodnou pro vodní sporty. Osvětlené nábřeží je lemováno kavárnami a hlavně je tu plovárna. Není lepší rekreace než na plovárně. Rekreace pracujících je vlastně jedním z důvodů, proč se přehrada postavila. Nějak rychle jsme zapomněli na rybaření v zurčících bystřinách, toulky kolem křišťálových řek a houbaření v okolních lesích. Přitom to byl náš první obrázek.

Ale pokrok nezastavíš. Nedá se vyloučit, že velká část vodohospodářů, kteří navrhovali lokality akumulace povrchových vod (známé LAPV) nebo kteří ještě dnes chtějí přehradami adaptovat krajinu na klimatickou změnu, drželi v dětství v ruce toto leporelo. Takže se vlastně není čemu divit.


Ing. David Veselý (1967) pracuje jako projektový manažer pro Povodí Moravy, s.p., kde se zabývá správou vodních toků a vodních děl. Mimo jiné se zabývá kvalitou vodních útvarů a říční revitalizací. Navrhl a realizoval řadu studií a projekty zaměřené na přírodě blízkou protipovodňovou ochranu, ale také na zachycení vody v krajině pro suchá období. Další studie a projekty jsou zaměřeny na říční revitalizaci a migraci ryb. Od roku 2000 se podílí na přípravě a činnosti Trilaterální Ramsarské platformy - trilaterální iniciativy pro nivu na soutoku Moravy a Dyje. Od roku 2005 je členem expertní skupiny Českého Ramsarského výboru pro mezinárodní ochranu mokřadů.

Obrázky z leporela reprodukovány se svolením Albatros Media a.s.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu