Čtení na tyto dny

* * *

nad polem křičí skřivánek
opřený křídlem o vánek
ve mně se dějí zázraky
a za stolem z vrásek
vychází souhvězdí dobrého údělu
pod kterým si dnes ustelu
když hluboká studna nebe
neprozradí ani co by stálo
za tichý neklid

(Michal Stránský) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Obnovení pastvy ovcí v okolí chaty Ovčárna v Hrubém Jeseníku


Marie Štýbnarová, Radek Štencl, č. 3/2017, s. 36-37

Krátce k historii chaty Ovčárna a pastevnímu hospodaření v jejím okolí

Alpínské trávníky Hrubého Jeseníku byly dlouhodobě využívány v rámci zemědělského hospodaření, konkrétně jako pastviny nebo sečené louky. Počátky soustavného hospodaření na hřebenech Hrubého Jeseníku jsou zpravidla datovány do 15. století. Co se týče okolí dnešní Ovčárny (1 300 m n.m.), už název chaty (dříve byla též zvaná Ovčírna, německy Schäferei) napovídá, že její historie spadá do dob, kdy se na vrcholcích jesenických hor pásl skot a ovce. Pastevectví s sebou přinášelo spolu s výstavbou hospodářských objektů pro ustájení dobytka také výstavbu salaší pro ovčáky. První salaš vybudoval řád německých rytířů již v 18. století na bruntálském panství pod Malou holí. Ta však byla nakonec opuštěna. Z pramenů je známa další salaš, zřízená v roce 1820 při cestě z Karlovy Studánky na Vidly na úbočí Lyrového vrchu, později zvaná Stará Ovčárna. Ta však pro svou vzdálenost od hlavního hřebene časem přestala vyhovovat potřebám pastvy, takže také zanikla. Jako nejvhodnější místo bylo nakonec vybráno úbočí pod Petrovými kameny, kde byla v roce 1863 vybudována tzv. Nová Ovčárna, na svou dobu poměrně dobře vybavená salaš. Protože byl objekt umístěn na hranici několika panství, stal se záhy oblíbeným místem setkávání lesníků, profesorů a studentů při přírodovědných vycházkách. Zaměření chaty se začalo s úpadkem rentability pastvy na holích přesouvat stále více z oblasti pastevectví do oblasti pohostinství. Úpadek pastvy ovcí nastal v polovině 19. století a způsobila ho především konkurence levné australské vlny. Koncem 19. století (1889) byla Ovčárna přebudována na turistickou ubytovnu a chov ovcí zde byl ukončen pravděpodobně právě v tomto období.

Dále jsou v pramenech zmínky o pastevectví na hřebenech Jeseníků ještě z 1. poloviny 20. století, kdy po založení Desensko-pradědského pastevního družstva v roce 1921 dosáhla pastva dobytka, především jalovic a býků, velkého rozmachu. Středisko tehdejšího pastevectví bylo poblíž Ovčárny na místě dnešní Kurzovní chaty vybudováno pastevním družstvem právě za účelem sezonní pastvy skotu. Pradědská pastvina byla naposled využívána v roce 1943, neboť v následujícím roce sloužily hřebeny Jeseníků vojenským účelům. Po roce 1945 převzaly Ovčárnu do svého majetku Státní lesy a provoz se na čas dostal do soukromého nájmu. V roce 1949 převzala chatu československá armáda. Armáda České republiky ji vlastní dodnes.

Probíhající změny ve vegetaci po ukončení hospodaření

Obecně se předpokládá, že hospodaření ve vrcholových polohách Jeseníků působilo na les, zejména při jeho horní hranici, a na porosty subalpínských křovin lokálně poměrně destruktivně. V souvislosti s vypalováním a příležitostnou těžbou dřeva vedlo místy ke snížení původní horní hranice lesa a snížení plochy porostů keříčkové vegetace. Na druhou stranu je však velmi pravděpodobné, že pastva a travaření vedly ke zvýšení druhové rozmanitosti holí. Intenzita hospodářského využívání holí byla v různých částech území rozdílná a zcela jistě se také lišila v závislosti na charakteru konkrétních lokalit i přítomných typů vegetace. Dá se předpokládat, že vlivem hospodaření došlo u řady typů vegetace ke změnám jejich druhového složení a že se některé ze stávajících vegetačních typů pod vlivem pastvy a travaření výrazněji rozšířily oproti stávajícímu stavu a naopak.

V dnešní době se vegetace v důsledku společného působení více faktorů opět pozvolna mění, nevrací se však už zřejmě do podoby před zahájením hospodaření. Mezi faktory, které v současných změnách nepochybně hrají významnou roli, patří vedle ukončení tradičního hospodaření zejména nedávné vysoké depozice síry a trvající zvýšený přísun dusíku a nárůst teploty. V území se v současné době intenzivně šíří brusnice borůvka, místy i bika lesní a maliník, rychle ubývá pastvou podmíněných druhově bohatých trávníků a zapojují se porosty s dominantní metličkou křivolakou (Avenella flexuosa) na hřebenech. Zároveň dochází k hromadění velkého množství obtížně se rozkládající stařiny a celkově klesá druhová rozmanitost cévnatých rostlin. Působení všech těchto vlivů vedlo k tomu, že některá stanoviště jsou v současnosti již natolik pozměněná, že dlouhodobé přežívání populací řady druhů rostlin je bez cílených managementových zásahů vážně ohroženo a riziko ztráty genofondu je ve střednědobém časovém horizontu poměrně vysoké.

Návrat k hospodaření

V současné době proto probíhá v malé části subalpínského bezlesí Jeseníků záchranný management s cílem udržet poslední zbytky druhově bohatých trávníků. Na vybraných plochách, v minulosti nepochybně ovlivňovaných hospodařením, bylo obnoveno pravidelné kosení a v okolí chat

Švýcárna a Ovčárna byla pokusně obnovena pastva skotu a ovcí.
Konkrétně v okolí chaty Ovčárna zajišťují od roku 2014 pastvu ovcí pracovníci Vojenské zotavovny Ovčárna a Agrovýzkumu Rapotín ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Pastevní plocha rozdělená do dvou segmentů (celková rozloha 0,85 ha) se nachází na vojenském pozemku, který je vyjmut z NPR Praděd, nicméně je součástí I. zóny CHKO Jeseníky. Pastva probíhá střídavě na obou rozdělených plochách, pastevní období trvá podle klimatických podmínek v daném roce většinou od začátku června do začátku října.

Cílem probíhajícího managementu je zejména zamezit další expanzi borůvky a ostatních nežádoucích dominant do zbývajících fragmentů druhově bohatých trávníků. Je snahou tyto v současné době již jen nevelké plochy rozšířit a tam, kde je to možné, je vzájemně propojit.

Dosavadní poznatky z pastvy

Dlouholetý monitoring jednoznačně prokazuje pozitivní efekt kosení na druhovou rozmanitost cévnatých rostlin. Přestože od znovuzavedení pastvy uplynula teprve poměrně krátká doba a na celkové hodnocení dopadů tohoto opatření je ještě příliš brzy, jsou již dnes patrné některé pozitivní vlivy s pastvou spojené. Na pasených plochách se zejména postupně snižuje množství stařiny, která se zde v minulých desetiletích při absenci hospodaření postupně hromadila, v porostu se objevují mezery a volné plošky umožňující existenci konkurenčně slabších druhů rostlin, včetně druhů vzácných a zákonem zvláště chráněných.


Marie Štýbnarová, Agrovýzkum Rapotín, s.r.o.
Radek Štencl, AOPK ČR - Regionální pracoviště Olomoucko

Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu TAČR č. TH02030144 s názvem Nové postupy zjišťování stavu chráněných území při uplatňované pastvě hospodářských zvířat.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu