Vstup pro předplatitele: |
Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)
Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.
Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.
Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!
Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.
(Jan Zahradníček
Jeřáby, 1933)
Kopeček, Pavel a kol.: Projevy křesťanské liturgie v kulturní krajině. Mendelova univerzita v Brně, 2015. ISBN 978-80-7509-387-5. 164 stran formátu A4.
Pro biologa, požádaného prvním ze spoluautorů o recenzi knihy, velmi zajímavá kniha. Kniha totiž přináší zcela jiný komplexní pohled na krajinu než jako na pouhý soubor ekosystémů. Spoluautoři doc. Ing. arch. Jiří Löw a doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D., jsou známí architekti, ať již v územním plánování, či krajinné architektuře. Naproti tomu hlavní autor ThDr. Ing. Pavel Kopeček, Th.D., je zřejmě především tím, kdo hledá stopy a funkci religiozity v evoluci naší krajiny. Kniha podle anotace je zaměřena na rituály a obřady, které formovaly život obyvatelstva i naši krajinu, ale pouze katolické.
Náplň knihy je však mnohem širší než pouhá svědectví o významu a důsledcích katolických rituálů a případných staveb. O tom svědčí i přehled témat jednotlivých kapitol: 1 - Církev v přírodě a krajině, 2 - Člověk a slavení, 3 - Liturgický rok v krajině, 4 - Sakrální architektura a obřady v krajině, 5 - Duchovní krajina. Zatímco jádro knihy (2-4) je zajímavé spíše etnologicky, pro hlubší zamyšlení nad vztahem člověka a krajiny jsou významné především kapitoly 1 a 5. První z nich lze snad nejlépe charakterizovat názvy čtyř podkapitol: Stav krajiny je odrazem společnosti, Bible a životní prostředí, Chovají se křesťané ekologicky?, Teologie přírody. Ateista a materialista (dokonce materialista vulgární, jak se dřív říkalo) by s různými úvahami nebo formulacemi v této kapitole mohl polemizovat, to však se nezdá být podstatné. Významnější je a k hlubšímu zamyšlení vyzývá kapitola závěrečná - Duchovní krajina. Její náplní jsou totiž reflexe hlavního a minimálně u nás dnes politicky prosazovaného pohledu na krajinu jako na pouhý zdroj pro ekonomiku. Skutečně základ pro pozorné čtení, i když nad některými závěry lze jen útrpně povzdychnout.
Předností knihy je systematický přístup a, jak je u humanitních oborů běžné, rozsáhlý poznámkový aparát pod čarou. K tomu dvanáct stran přehledu literatury a dalších zdrojů informací. Pokud vidím nedostatky, tak snad hlavně v obtížnosti zakoupení knihy. Dále pak jsou texty formálně psány většinou v první osobě, není proto jasné, jak a na čem se podíleli spoluautoři. Největší nedostatek knihy bych však viděl v tom, že zcela chybí jakýkoliv obrazový doprovod. Ten by se pro tyto často minuciózní krajinné prvky a jejich detaily neobyčejně hodil - nebo spíš pro čtenáře v religiózní tematice nezasvěceného bych ho považoval až za nezbytný. Ostatně to ukazuje krásná fotografie na první straně obalu knihy. O ní coby přímo v krajinné architektuře málo zasvěcený doufám, že reprezentuje (podle klasifikace citované na str. 111) typ 131 - kapličku s vnitřním prostorem. Nicméně text a hluboké zamyšlení nad ním lze nejen katolíkům, ale věřícím i nevěřícím jednoznačně doporučit.
Karel Hudec