VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Doc. RNDr. Karel Hudec, Dr.Sc., se narodil před neuvěřitelnými devíti desítkami let 18. listopadu 1927 poblíž Brna v Mokré Hoře, tehdy ještě malé vísce, kterou dnes již pohltilo Brno. Po středoškolských studiích absolvoval pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity, obor biologie a zeměpis. Po jejím absolvování v roce 1950 zahájil profesní kariéru jako učitel na základní škole v Bohumíně, kde učil dva roky, a v období 1952-1954 absolvoval povinnou vojenskou službu. V roce 1955 opouští Ostravskou univerzitu, kde krátce působí jako pedagog, a nastupuje jako výzkumný pracovník do Laboratoře pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, která od roku 1964 získává statut samostatného ústavu a vzniká tak Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV. Přestože ústav několikrát změnil název - Ústav pro výzkum obratlovců (1964-1986), Ústav systematické a ekologické biologie (1987-1993), Ústav ekologie krajiny (1993-1998), dnes opětovně Ústav biologie obratlovců AV ČR -, tak u hlavních výzkumných směrů a oborů se podařilo zachovat kontinuitu. V dlouhé, téměř půl století trvající vědecké kariéře lze vystřídat mnoho výzkumných témat. U doc. Hudce tomu tak není. Bezesporu nosným tématem byli zřejmě vodní ptáci, a to zejména jejich biologie a hnízdní bionomie či problematika botulismu. Biologie husy velké byla potom patrně jedním z nejdůležitějších Hudcových témat. Výzkumem tohoto druhu nashromáždil dostatečný materiál pro studie, které byly podkladem pro obhajobu kandidátské práce (CSc.) v roce 1959 a disertační práce (DrSc.) v roce 1990, o rok později prošel habilitačním řízením a byl jmenován docentem na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracovníci tehdejšího ornitologického oddělení pod jeho vedením měli zásadní podíl na vydání třídílného (4 svazky) díla Ptáci (Ptáci 1, Ptáci 2, Ptáci 3/I a Ptáci3/II) v edici Fauna ČSSR (vyšlo v období 1972-1983) a později v několika reedicích.

Doc. Hudec v průběhu svého působení na ústavu vytvořil i početnou síť spolupracovníků z řad amatérských ornitologů, kteří svými poznatky a pozorováními přispěli k poznání rozšíření a hnízdní biologie našich druhů ptáků. Tyto údaje byly zapracovány mj. do již zmíněné Fauny. Kromě tohoto asi nejznámějšího publikačního počinu je doc. Hudec autorem či spoluautorem více než stovky vědeckých prací, několika set popularizačních článků a téměř třech desítek knih (viz http://biblioteka.cz/Pages/Biblioteky/Citace_Autor.aspx).

Mimo vlastní odbornou práci byl doc. Hudec dlouholetým vedoucím ornitologického oddělení, výkonným redaktorem časopisu Zoologické listy (Folia Zoologica) a členem výboru mnoha vědeckých společností. V letech 1964-1988 byl delegátem „International Waterfowl and Wetlands Research Bureau“.

Ohlédnu-li se zpátky do blízké a z mého pohledu dávné historie, zmínil bych první, byť svým způsobem nepřímé setkání s osobou doc. Hudce. Poměrně živě si pamatuji jedno květnové dopoledne na školním výletě v Opavě v roce 1978, kdy jsem koupil za 80 Kč v antikvariátu Faunu Ptáci 2. Přiznám, že knížka byla pro mne tehdy jistým zklamáním, nutno podotknout, že viděno očima třináctiletého kluka textu jsem příliš nerozuměl, odstavce o rozměrech vajec či rozměrech těl, případně odstavec o parazitech ptáků byly nudné. Tehdy mě zajímaly snad pouze dvě kapitoly - nároky na prostředí a výskyt. O to víc mě tedy v té době zaujala jiná Hudcova publikace - Hudec, Kondělka, Novotný: Ptactvo Slezska. Jsa původem z Jablunkova, podle údajů a dat v knize jsem vyrážel na okolní kopce Slezských Beskyd a pátral po tokaništích tetřevů, netuše, že tokaniště již dávno zmizela.

Tímto intermezzem jsem chtěl naznačit, nakolik jeden či pár knižních titulů může ovlivnit zájem o konkrétní obor, samozřejmě pomíjím nesporný vědecký či informační význam, jak se ostatně od publikací tohoto typu všeobecně očekává. Věřím, že zejména Hudcova Fauna podobně jako mne výrazně ovlivnila celé generace ornitologů, a jsem přesvědčen, že je jedním ze základních pilířů české, ale i slovenské ornitologické literatury.

Další setkání či setkávání probíhalo pracovně na půdě Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV v letech 1989-1991, přestože tehdejší pracovní ovzduší jen stěží snese přívlastek dělné, kolegiální či tvůrčí, doc. Hudec na mě působil jako ochotný a vždy dobře a pozitivně naladěný kolega. K výrazným postavám české ornitologie bezesporu patří stále.

Co napsat závěrem? Docenta Karla Hudce zájem o ptactvo prakticky nikdy neopouští.

Doc. Ing. Marcel Honza, Dr., (1965), ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně, jehož profesním zaměřením je behaviorální ekologie ptáků a zejména jejich hnízdní parazitismus.