Čtení na tyto dny

Z plných plic

Na pně kolměji
slunce dopadá

Zvedá ke kamni kámen

Město zajíká se kosy
Nemají na bílou košili
Poskakují v kabátcích klarinetů

Město popadá dech
Koktá tramvajemi a výhybkami

Bojí se prázdna
vzduchu na půl úst

Slova z plných plic
dechem netroufají si plýtvat

Mlčky počítáme
kde strom
byl zaokrouhlen v pařezu

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Karel Hudec, nejen ornitolog


Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23
Budka Tugendhat. Věnováno Ing. Radce Mikšové, 2012. (Upozorňujeme na onyxovou stěnu!)
Budka Tugendhat. Věnováno Ing. Radce Mikšové, 2012. (Upozorňujeme na onyxovou stěnu!) Foto Milan Peňáz

Nejvýznamnější oblast činnosti našeho jubilanta - ornitologie - je hodnocena v jiných příspěvcích, a tak na tomto místě budiž jubilující doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc., představen v několika vzpomínkových střípcích jinak než vědecký pracovník - ornitolog.

Kariéra Karla Hudce jako přírodovědce a multispektrálně nadané osobnosti se začala dle dochovaných dokumentů vytvářet již v dětství a jinošství. Nepochybně významnými etapami jeho života bylo i jeho „umístěnkové“ dvouleté učitelské působení v Bohumíně- Pudlově a pak, rovněž dvouletá, vojenská prezenční služba strávená v Armádním tělovýchovném klubu (ATK), kdy se Karel stal československým reprezentantem v plavání. Měl tak i možnost výjezdu do zahraničí - možnost, o které se tehdy vědeckým pracovníkům jen snívalo. A těchto cest Karel dokázal využít i k navázání známostí s několika předními světovými ornitology - deviza, která mu později napomohla ke správnému nasměrování jeho profesionální dráhy. V době, kdy již přestal závodně plavat, hrál ještě po dlouhou dobu vodní pólo a absolvoval celou řadu zápasů u nás i v zahraničí. Málo se nějak ví i to, že byl Karel členem vítězné polohové štafety na mistrovství světa seniorů v Itálii v roce 1990. Karel tento nesporně velký úspěch skromně zlehčuje tvrzením, že kdo tam skočil po hlavě do vody a doplaval na konec bazénu, tak vyhrál. Nikoliv, Karel je mistr světa! A ještě na okraj, má také kvalifikaci mezinárodního rozhodčího pro plavání, vodní pólo a skoky do vody.

V roce 1955 nastoupil Karel Hudec jako vědecký pracovník do nově vzniklé Laboratoře pro výzkum obratlovců ČSAV, za několik málo let nato jsem na toto pracoviště přišel i já a tak bezmála již šedesát let jsme s Karlem vzájemnými svědky životů našich i našich rodin, se všemi jejich krásnými i smutnými, slavnými i všedními, veselými i vážnými etapami a událostmi, a myslím, že to mohu říct, jsme dobří kamarádi.

Současné generace již (naštěstí) nevědí, co to byly kádrové posudky. Ale kdyby ještě existovaly, tak o Karlovi by tam určitě muselo být napsáno: „v kolektivu je oblíben“. A vůbec by nezáleželo na tom, zda jde o kolektiv sportovní, pracovní, domácí nebo mezinárodní, či jen o skupinu přátel spontánně vzniklou již před mnoha léty. Počet Karlových přátel a kamarádů je vskutku neuvěřitelný. Jdeme-li spolu někdy po městě, s jistotou i během krátké chvíle potkáme vždy několik jeho známých. A někdy je potkáme i na místech odlehlých. Nedávno jsme byli na společné vycházce na Hádech a tu se z hloubi lesa ozval hlas jednoho z jeho kamarádů: Ahoj Kódl, ty taky eště dolezeš na Šumberu? Tento od pánaboha dar navazovat přátelství se Karlovi zúročil i v jeho odborné činnosti. Jeden náš učitel (milovaný i nenáviděný) kdysi řekl, že v pravé vědě je zapotřebí jak kovářů, tak i kováříčků. Karel rozhodně patřil mezi ty kováře. Vždy oplýval nápady, vytvářel koncepční myšlenky, razil nové trendy. Dokázal ale také pro jejich řešení vytvářet přátelské tvůrčí ovzduší a nalézat spolupracovníky - kováře i kováříčky. A tahle skutečnost se netýká jen oblasti základního výzkumu. Podobně tomu bylo i v oblasti popularizace vědy a v ostatních Karlových aktivitách. Ne každý si dokáže představit a ocenit, co za práci a nervové vypětí představovalo třeba vytvořit a pak několik let řídit kolektiv několika desítek autorů a plodit s nimi mnohasvazkové dílo o ptácích v edici Fauna ČR a SR. A co se dnes již ve společnosti bohužel vytrácí, Karel měl a má úctu ke svým předchůdcům - jak ctěným profesorům, tak i prostým pozorovatelům amatérům. Snažil se vždy být při jejich hodnocení spravedlivý a pravdivý a heslem De mortuis nil nisi bene se neřídil. Svým oborovým kolegům věnoval mj. velmi dlouho a pracně sestavené kompendium Ornitologové České republiky.

S Karlem byla a je legrace. Vzpomínám na svého času slavné a v našem ústavu velkoryse koncipované oslavy svátku MDŽ nebo předvánoční jolky, při nichž Karel spolu s kolegy, zejména s Honzou Zejdou a Slávkem Pelikánem, vždy aktivně účinkoval a skvěle doprovázel na kytaru. Anebo jak v období, když byl Karel redaktorem časopisu Folia Zoologica - Zoologické listy, začal vydávat paralelní, recesně až satiricky pojaté Zvířecí listy, kde byl vtipným způsobem parodován styl a některé nešvary vědeckých prací předkládaných do tisku.

Český les - to nejsou jen hraniční hvozdy na západě republiky, ale i lesní komplex na Českomoravské vysočině, zhruba mezi Vojtěchovem a Koníkovem. Je to další celoživotní Karlova láska. Zde pravidelně tráví své dovolené, brouzdá se lesy bohatými nejen na houby, ale také na četné pomníky, pomníčky a smírčí kameny, připomínající nejrůznější události v minulosti. Nijak nepřekvapuje, že se Karel rozhodl počet těchto pomníčků obohatit, a tak v roce 2003 byl jeho zásluhou instalován Památník Starého myslivce a Staré myslivecké u renovovaného Pomníku posledního střeleného vlka. V roce 2004 pak došlo k odhalení tehdy nově upraveného Památníku tří srnců. Následujícího roku byl odhalen Pomník neznámého zajíce. Dodnes mám před očima výkvět brněnských vzdělanců jak „pod taktovkou“ Karla v podřepu poskakují kolem pomníčku za zpěvu písně Zajíček v své jamce sedí sám, ubožáčku, co je ti, že nemůžeš skákati…

Pomníček Broučků, odhalený v roce 2007 nedaleko Karafiátova rodiště, na jednom z nejkrásnějších míst Vysočiny - na vrchu Kamenici u Roženeckých Pasek - měl nepochybně největší úspěch. Ač neuměle a zcela amatérsky postavený Karlem a naším kamarádem Bohumilem Kratinou za jednoho víc než pošmourného listopadového dne, stojí zde již plných deset let. V dalších letech pak byly v blízkosti pomníčku oficiálními institucemi vybudovány dva (!) roubené turistické přístřešky a panel s vyhlídkovým panoramatem. Pomníček Broučků se záhy objevil i na turistických mapách a počali k němu putovat nejen četní turisté, ale i školní zájezdy. Věcovští školáci tu pravidelně na jaře broučky vítají a na podzim je s lucerničkami uspávají. Konají se tu i svatojánské poutě s neotřelým programem, končící zpravidla v penzionu Kukla v Kuklíku.

Na svou realizaci zatím čeká ještě jeden Karlův umělecký projekt, a to jezdecká socha Budulínka. Mistr Jaroslav Róna bude nepochybně blednout závistí, až jej jednou uvidí.

Karlův vnuk David napsal kdysi ve školním slohovém cvičení památnou větu: Můj dědeček je manuálně nezručný… Tento handicap však Karlovi nikdy nebránil v tom, aby vytvářel výtvarná díla na manuální zručnost dost náročná. Vzniklo tak několik krásných ptačích budek ve stylu art nouveau inspirovaných jednak díly světových architektů a výtvarných umělců (např. Ludwiga Miese van der Rohe, Friedricha Hundertwassera, Alfonse Muchy), ale i lidovou architekturou (Slovácká búda). Nutno ale přiznat, že v této umělecké tvorbě Karlovi nezištně pomáhalo několik manuálně taktéž nezručných kamarádů; umělecká idea však vždy byla výlučně Karlova. Těmito budkami byli vždy obdarováváni někteří z nejzasloužilejších Karlových přátel. Ne všichni však dokázali uměleckou hodnotu věnovaného jim daru patřičně ocenit, ba naopak nepatřičně kritizovali jejich nefunkčnost. Nezapomenutelným Karlovým dílem je také mechanický artefakt Boží mlýny vyrobený pro Galerii v kovárně prof. Františka Kubíčka ve Skleném. Při otáčení kličkou defilují v podkrovních oknech Božích mlýnů fotografie nejproslulejších českých padouchů, na které zákonná spravedlnost dosud nedosáhla, aby pak zmizely v útrobách mlýna mezi mlýnskými kameny. Další monumentální plastika Objímání stromů byla za velké peníze vydražena při dobročinné aukci v Divadle na provázku. Na tomhle díle mám určitý osobní podíl. Dovezl jsem totiž Karlovi k jejímu zhotovení nezbytný dendrologický materiál z dalečínských hvozdů, flašku od Becherovky dodal Karel sám.

Velké úspěchy slavil Karel také coby dramatik. Napsal a režijně i herecky spoluvytvořil několik úspěšných her - O vzniku druhů přirozeným výběrem, Tiskovka (Tisková beseda se zástupci Světového střediska pro řízení počasí), Maryša a Vávra (Target oriented family program planing), Lucerna po 120 letech (Restituční mýdlová ekonovela). V těchto hrách nešetřících kritikou vtipně a zasvěceně ztvárnil problémy, příběhy a postavičky z oblasti vědeckých pracovišť, ochrany přírody či veřejného života. Většina těchto her byla vydána v samostatné publikaci pod názvem Hry - Nehry (EkoCentrum Brno, 2008: 56 str.). K realizaci svých dramatických děl založil Karel z neherců Akademický insitní dramatický soubor (A.I.D.S.). Dále Karel spolupracoval a spoluúčinkoval na dalších dramatických výtvorech svých přátel, např. s Radkem Obrtelem napsali hru Hamlet a společně s početnou skupinou dalších spoluautorů (ale pod Karlovou patronací) hru Přístav.

Karel má docela hezký až patriotický vztah k Brnu, k rodné Mokré Hoře, k jižní Moravě a také to se odráží v jeho početných aktivitách. Již ve své disertaci (1951) a pak v mnoha dalších publikacích i monografiích se věnoval ptactvu Brna. Velký počet jeho odborných i populárních publikací a zpráv se vždy přednostně dotýkal nejrůznějších, většinou aktuálních, aspektů a problémů přírody brněnského okolí a jižní Moravy a její ochrany. A vyjádřil se k tomu jednou těmito řádky: „Mně nikdy nepřišlo, že by musel ornitolog jezdit do zahraničí a dodnes si myslím, že by měl pracovat především doma.“ Významný podíl má Karel Hudec na studiích zpracovaných ve spolupráci s Antonínem Bučkem a Janem Lacinou, jež ve správním obvodu města Brna vytipovaly místa vyžadující zvýšenou péči a ochranu a sloužily jako podklad pro územní plánování (studie z roku 1978) a kde je proveden soupis ekologicky významných segmentů v brněnské aglomeraci včetně jejich charakteristiky a hodnocení z hlediska postavení v kostře ekologické stability a funkčního významu v ÚSES (studie z roku 1991). Dále Karel redigoval Průvodce brněnskou přírodou (1994), inicioval a spolupracoval na výstavách a publikaci o Vyhlídkách města Brna (2008).

Jeho Štýřická kronika vyšla vlastním nákladem v roce 2015 a má 95 stran. Kombinace autobiografie, fikce a satiry vychází z nevšedního přátelství Karla se Sonny Halasem, zesměšňuje nejrůznější nešvary a byrokracii provázející nás v každodenním životě, ale svým způsobem je rovněž vyznáním lásky k našemu městu - jak krásné žít Brno! Brnu a jeho okolí je též věnováno několik filmů, na nichž Karel spolupracoval s Petrem Baranem a Růženou Gregorovou: Jizvy země (2000) - o lomech, ve kterých můžeme číst jako v knize neustále se proměňující Země, Černovický hájek - Ráječek (2007) - o kráse zbytků lužního lesa na okraji Brna, Nejstarší příběh města (2003) - filmová esej o geologii města Brna a jeho okolí.

Při jedné příležitosti jsem nazval Karla zakladatelem funerální zoologie. Dlouhodobě, a jako vždy a ve všem systematicky, se totiž věnuje brněnským hřbitovům, zejména pak hřbitovu ústřednímu, a to nejen jako ornitolog, ale jako bystrý pozorovatel všeho živého i neživého. Zinventarizoval například i mramorové holuby a hrdličky na náhrobcích a zhodnotil tato kamenosochařská díla po stránce zoologické i etnologické. Nebo kolik radosti i nám přinesla jeho pozorování hřbitovních veverek a zejména té jedné albinotické (seriál článků o bílé veverce vycházel ve Veronice 2001-2002). A tak není divu, že Karel založil na její počest Řád bílé veverky. Osobně si velmi vážím, že i mně byl tento řád propůjčen.

Jsem si vědom toho, že tento pokus o výčet bohatého spektra Karlových aktivit a zálib je značně neúplný. Snad je ale dostačující k poznání toho, jak je náš jubilant příkladně pilný, jak skvěle si dokázal organizovat svůj čas a život naplněný prací, sportem, hledáním krás a odhalováním tajemství v přírodě člověkem nedotčené i dotčené, úctou k našim předchůdcům, láskou k rodnému kraji. Život, ve kterém ale zbylo dostatek prostoru a času na rodinu, přátele, na zábavu. Život, který je zatím předčasné bilancovat. A tak Ti, milý Karle, děkujeme za vše, čím jsi nás kdy potěšil a obohatil, a do dalších let Ti přejeme pevné zdraví a všestrannou pohodu. A nám - Tvým nespočetným přátelům - přeji ať nás ještě dlouho provází Tvůj životní optimismus, Tvá invence pro ty „krásné blbiny“, ať si ještě mnohokrát společně u cimbálky zapějeme se sklenkou veltlínského zeleného, ať se dál scházíme na svatojánských poutích u pomníku Broučků na Kamenici, a také ať brzy spatříme ten jezdecký pomník Budulínka.

Milan Peňáz


Štýřickou kroniku ve druhém vydání vydal Soliton.cz a objednat ji lze na http://soliton-cz-e-shop.webnode.cz/

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu