Vstup pro předplatitele: |
Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst
V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo
Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti
(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991)
Karel Hudec: Ptáci v českém životě a kultuře. Academia, Praha 2017, 452 s.
Na několika málo řádcích nelze představit knihu, na jejíchž stránkách se rozprostírá ptačí téma v šíři přeširoké a hloubce přehluboké. Držím v rukách knižní špalík vážící přes půl kilogramu nabitý nejen erudovanými a zároveň čtivými informacemi, za kterými se skrývají roky bádání a hledání, ale i poezií a humorem, tolik vlastními autorovi. Nechtěla bych čtenářům Veroniky suplovat zevrubnou recenzi z pera povolanějších a mohu slíbit, že ji najdou v prvním čísle příštího roku. Jako ochutnávku předkládám citaci autorových slov z knižní obálky.
Ptáci byli po staletí pro člověka obrazem svobody a volnosti a jakýmsi prostředníkem mezi bohy a lidmi. Kromě duchovní stránky sloužili i jako zdroj potravy a později byli chováni pro okrasu a potěšení. Není proto divu, že zájem o ptactvo prolínal celou historií lidstva.
Chtěla bych jen dodat, že odpradávna provázel člověka úžas z letu ptáků a touha poznat jejich svět i perspektivu. A i o tom je tato kniha. O cestě k naplňování této touhy po poznání.
FaBo