Vstup pro předplatitele: |
A víčka se vzněcovala
a slétali se klovající ptáci
Vcházíme bez ustání
do bran a do průsmyků
opouštíme neustále
životy s labyrinty budoucích kroků
A vzněcují
a slétají se
Z listů jsem vydrolil poslední krůpěj
z vlasů jsem sklepnul oblohy
praskaly suché trávy
víčka se vzněcovala
za hudby tuhnoucích skřivanů
(Ludvík Kundera)
Karel Hudec: Ptáci v českém životě a kultuře. Academia, Praha 2017, 452 s.
Na několika málo řádcích nelze představit knihu, na jejíchž stránkách se rozprostírá ptačí téma v šíři přeširoké a hloubce přehluboké. Držím v rukách knižní špalík vážící přes půl kilogramu nabitý nejen erudovanými a zároveň čtivými informacemi, za kterými se skrývají roky bádání a hledání, ale i poezií a humorem, tolik vlastními autorovi. Nechtěla bych čtenářům Veroniky suplovat zevrubnou recenzi z pera povolanějších a mohu slíbit, že ji najdou v prvním čísle příštího roku. Jako ochutnávku předkládám citaci autorových slov z knižní obálky.
Ptáci byli po staletí pro člověka obrazem svobody a volnosti a jakýmsi prostředníkem mezi bohy a lidmi. Kromě duchovní stránky sloužili i jako zdroj potravy a později byli chováni pro okrasu a potěšení. Není proto divu, že zájem o ptactvo prolínal celou historií lidstva.
Chtěla bych jen dodat, že odpradávna provázel člověka úžas z letu ptáků a touha poznat jejich svět i perspektivu. A i o tom je tato kniha. O cestě k naplňování této touhy po poznání.
FaBo