VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Převážně faunistické poznámky z péra pamětníka Kadlička, néhodněšiho chlapca z Mokrý Hory (1927-1933), pak študenta Kódla Hudcovýho vod řidicovéch z hóvoza na Mokecu (1941-1946), posléze RNSt. (1946-1948), RNC. (1948-1950), RNDr. (1951) Karla HUDCE, pak CSc. (1959), pak DrSc. (1990), dosud (= 12. 2. 1995) tichého spolumajitele zahrady v ulici Pod stráňó (= Brigádnická), odkud je rozhled na celé podmětné zájmové území. Podobný rozhled jsem měl i z rodného domu čp. 85, nyní B. Antonínové 13. Zmíněné znalosti vyplývají tedy z nesoustavných, leč trvalých a mnohdy každodenních výzkumů provozovaných zejména v letech 1927-1933, 1941-dosud. Přesná data jednotlivých nálezů neuvádím, nejsou vzhledem k účelu elaborátu nezbytná a musel bych je pracně vyhledávat v terénních poznámkových denících.

Celkový stav luk

Až do šedesátých let byla rozloha a vzhled luk celkem neměnné: Na pravém břehu Ponávky začínaly někde proti lomu ulice Úhledné (výše byly trvale dělány pokusy o rozorání nebo byly již rozorány - to nevím), směrem k západu byly ohraničeny původním náspem železniční trati. Na levém břehu Ponávky zabíraly celou plochu od zahrad domů v ulici B. Antonínové, na východní straně po cestu Pod zahradami, na jihu byly ohraničeny potokem Rakovcem tekoucím kolem ulice Jandáskovy.

Jižně ulice Jandáskovy pokračovaly louky za pozemkem zahradnictví V. a J. Šimeckých až k cestičce vedoucí od bývalého fotbalového hřiště SK Řečkovice směrem k rybníčkům pod Soběšicemi. Malé luční enklávy navazovaly na tyto louky i v okolí Ivanovického potoka. Tyto další luční plochy nejsou nadále brány v úvahu.

Do padesátých let louky patřily řečkovským sedlákům, byly to normální kosné louky, dvakrát sečené a hlídané hutařem proti sešlapávání. Levobřežní část byla velice vlhká až skoro trvale podmáčená, při vyšším stavu vody v Ponávce zasahovala voda až na cestu Pod zahradami, případně až do zahrad k ní přiléhajících. Pro odvodňování této části byl vytvořen v loukách systém stružek většinou zaplněných vodou a mám dojem, že louky byly kdysi i drenážovány, ale asi bez úspěchu. Zjara zpravidla na této části vznikaly louže. Pravá část byla vždy sušší.

Ponávka byla upravována vždy po několika letech ručním vyrytím dna a hozením bahna kolem břehů. Přitom byly likvidovány všechny náletové dřeviny, a tak několik vrbových keřů bylo zachováno pouze u mostku Jandáskovy silnice (na soutoku Rakovce a Ponávky) a v úzkém přerušovaném lemu kolem Ivanovického potoka.

Floristicky to byly vlhké květnaté louky, snad dělala rozbor dr. Balátová. Kolem odvodňovacích stružek kvetly zjara početně blatouchy, jinak typickými rostlinami byly kakosty, smolničky, kohoutek luční ap. Na pravém břehu bylo několik solitérních vrbových keřů, snad Salix repens (znal je doc. Šmarda).

Změny luk během doby

Po roce 1945 byla zabrána malá plocha v rohu cesty Pod zahradami a zahradami domů ulice B. Antonínové. Mělo to být původně hřiště, byly tam vysázeny smuteční vrby, avšak během doby posloužil pozemek pro výstavbu garáží. Postupně i malé plochy přiléhající k některé ze zahrad na ul. B. Antonínové byly využívány jako pokračování zahrady. Nezájem o ekonomické využívání luk vedl k podmáčení a změně lučních společenstev (to jsem přesně nesledoval). Větší devastace následovala po výstavbě elektrovodu, kde kolem základů sloupů byly dlouho tůňky. Mám také dojem, že byl celým údolím veden nějaký -vod (plyno-?). Přesto byly louky ponechány víceméně přírodnímu vývoji.

Teprve zjara 1964 byly louky poprvé rozorány a od té doby nastal trvalý boj člověka s přírodou. Celá plocha byla totiž trvale podmáčována a zarůstala rákosem. To se nakonec mělo na levém břehu řešit v 80. letech navážkou, její vrstva asi 1 m silná však rozdělila celou plochu na část zarostlou rákosem a část porostlou ruderálními společenstvy. Pokusy o rozorávání pravobřežní části probíhají trvale, v sušších letech úspěšně, ve vlhkých méně úspěšně, neboť rákos vyráží i na rozorávané ploše.

Mezitím probíhaly samozřejmě i změny okolí. Pravobřežní louky byly ohraničeny vysokým náspem nové železniční trati na Tišnov, jehož navážení začalo již za války, a trať byla pak dokončena v 50. letech. Plošně se však tato změna luk nedotkla. Naproti tomu byly zlikvidovány louky v prostoru u býv. hřiště SK Řečkovice výstavbou Lachemy, současně s tím tu byl kanalizován i tok Ponávky, původně - ač již napřímen - s břehovým lemem vysokých olší. Rovněž malé loučky u Ivanovického potoka byly zlikvidovány zejména v souvislosti s výstavbou svitavské výpadovky.

Fauna luk

Fauna těchto luk byla velmi zajímavá. Přehled ptačích druhů zjištěných na loukách u Mokré Hory v letech 1941-1994 jen ve výčtu, s označením druhů přibývajících - p, ubývajících - u a vymizelých - v:

volavka popelavá (Ardea cinerea), čáp bílý (Ciconia ciconia), p-kachna divoká (Anas platyrhynchos), krahujec obecný (Accipiter nisus), káně lesní (Buteo buteo), poštolka obecná (Falco tinnunculus), u-koroptev polní (Perdix perdix), křepelka obecná (Coturnix coturnix), bažant obecný (Phasianus colchicus), v-chřástal polní (Crex crex), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), slučka malá (Lymnocryptes minimus), p-racek chechtavý (Larus ridibundus), holub hřivnáč (Columba palumbus), u-hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), u-hrdlička divoká (Streptopelia turtur), kukačka obecná (Cuculus canorus), v-sýček obecný (Athene noctua), v-kalous ušatý (Asio otus), rorýs obecný (Apus apus), u-dudek chocholatý (Upupa epops), žluna zelená (Picus viridis), strakapoud velký (Dendrocopos maior), strakapoud malý (Dendrocopos minor), v-skřivan lesní (Lullula arborea), skřivan polní (Alauda arvensis), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), jiřička obecná (Delichon urbica), linduška luční (Anthus pratensis), v-konipas luční (Motacilla flava), konipas horský (Motacilla cinerea), konipas bílý (Motacilla alba), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), pěvuška modrá (Prunella modularis), červenka obecná (Erithacus rubecula), slavík modráček (Luscinia svecica), rehek domácí (Phoenicurus phoenicurus), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), kos černý (Turdus merula), p-drozd kvíčala (Turdus pilaris), drozd zpěvný (Turdus philomelos), drozd brávník (Turdus viscivorus), p-cvrčilka zelená (Locustella naevia), p-rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), p-rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), p-rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus), pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis), budníček menší (Phylloscopus collybita), sýkora modřinka (Parus caeruleus), sýkora koňadra (Parus maior), v-ťuhýk obecný (Lanius collurio), u-kavka obecná (Corvus monedula), havran polní (Corvus frugilegus), v-vrána obecná (Corvus corone), u-špaček obecný (Sturnus vulgaris), vrabec domácí (Passer domesticus), vrabec polní (Passer montanus), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), zvonohlík zahradní (Serinus serinus), zvonek zelený (Carduelis chloris), stehlík obecný (Carduelis carduelis), konopka obecná (Carduelis cannabina), čečetka zimní (Carduelis flammea), dlask obecný (Coccothraustes coccothraustes), strnad obecný (Emberiza citrinella), p-strnad rákosní (Emberiza schoeniclus).

Z vymizelých ptáků byl nejvýznačnějším pravidelně hnízdícím druhem chřástal polní, který zmizel koncem padesátých let. Ke zmizelým druhům patří i konipas luční, který však hnízdil i v původním prostředí jen výjimečně. Podobně zmizel ťuhýk obecný, který ale hnízdil hlavně v okrajových křovinách a na louky zalétal jen za potravou. U všech těchto druhů je však vymizení spojeno se snižováním početnosti v celé střední Evropě a nebylo zřejmě závislé na místních podmínkách. Podobné platí i o koroptvi polní a v menší nebo větší míře i o všech dalších ubývajících nebo vymizelých druzích. Samozřejmě místní likvidace luk přispěla k urychlení tohoto obecného procesu.

Zcela nepochybně naopak přispěly místní změny prostředí k osídlení území novými druhy. Především objevení rákosníka zpěvného začíná se zarůstáním neupravovaných břehů Ponávky úzkým rákosovým lemem a vrbovými keři v 70. letech. Avšak teprve vytvoření rozsáhlé trvalé rákosiny umožnilo hnízdění dalším druhům rákosníků (obecný, proužkovaný), cvrčilce zelené a strnadu rákosnímu. Častější výskyt některých nehnízdících druhů (racek chechtavý, drozd kvíčala) souvisí s celkovým zvyšováním početnosti těchto druhů, na druhé straně častější výskyt kachen divokých nepochybně souvisí s přelety kachen odchovávaných od 80. let na rybníku „U mlýna“ (Sajdláku) mysliveckým sdružením.

Patrně lokálními podmínkami jsou dány i některé méně výrazné změny ve výskytu. Např. ruderalizace porostů zřejmě umožnila zimování jedinců střízlíka obecného nebo pěvušky modré, i když tyto druhy se ojediněle vyskytovaly i dříve. Naproti tomu bramborníček černohlavý hnízdil pravidelně v době výstavby nové železniční trati, nepravidelně se však objevil opět až v poslední době. Hnízdící páry čejek se objevovaly nepravidelně nejdříve na loukách, pak však i na rozorávaných částech na pravém břehu Ponávky, kde vždy zůstávala podmáčená místa, jež nebyla dále ošetřována. Zmizení hnízdících párů některých ptáků z celého okolí způsobilo, že za potravou na louky již nezalétají druhy jako sýček obecný, kalous ušatý, mnohem méně častý je špaček, pro jejichž hejna po jarním návratu byly louky hlavním zdrojem potravy atp.

Jako souhrn je možné konstatovat, že trend mizení luk, a tím i lučních druhů ptáků je celoevropský, takže je v zájmu ochrany přírody a biodiverzity vůbec zachovávat, byť i v sebemenší míře luční plochy. Zcela úspěšnou revitalizaci původní fauny na těchto plochách sice vzhledem k obecnému trendu ústupu luční fauny nelze očekávat, naproti tomu mohou tyto plochy invazně osídlit druhy pro území nové.

Poznámky k jiným skupinám fauny

Korýši: V korytě Ponávky byla dříve početná populace raků, využívaných ještě ve 30. letech pro konzumaci. Vzhledem k dosavadní početnosti populace raků v Ponávce nad Vránovým mlýnem a vyčištění Ponávky po vybudování kolektoru lze očekávat, že raci se mohou opět objevit v prostoru luk na Mokré Hoře.

Ryby: Ponávka kdysi byla charakteristická vysokou početností drobných ryb, jejíž hlavní složku tvořila mřenka mramorovaná, hrouzek obecný a střevle potoční. Snad lze očekávat podobný vývoj jako u raků.

Obojživelníci: V nivě Ponávky na loukách nebo i tůňkách (na ruderálních plochách, na vyježděných cestách) se pravidelně rozmnožují, i když ne příliš početně, rosnička zelená (Hyla arborea) a ropucha zelená (Bufo viridis), mimo dobu rozmnožování se tam objeví i ropucha obecná (Bufo bufo). V odvodňovacích strouhách na levém břehu byli občas zjištěni v době rozmnožování čolci obecní (Triturus vulgaris). Další druhy obojživelníků mají místa rozmnožování v rybníčcích u Vránova mlýna.

Plazi: Přímo na loukách na toku Ponávky se občas objevovala i užovka obojková (Natrix natrix), na suchá místa proniká ještěrka obecná (Lacerta agilis).

Savci: V letech 1949-1964 jsem se věnoval i výzkumu drobných savců v celé prostoru. V břehových porostech kolem Ponávky pod Jandáskovou ulicí byly běžné druhy rejsek obecný (Sorex araneus), myšice lesní (Apodemus flavicollis), myšice křovinná (Apodemus silvaticus) a norník rudý (Clethrionomys glareolus), v olšinkách na přítocích (Rakovec, Jehnický potok, Soběšický potok) až po ústí do nivy Ponávky se běžně vyskytoval i hrabošík podzemní (Pitymys subterraneus). Na samotných loukách však byl běžný pouze hraboš polní (Microtus arvalis) a krtek obecný (Talpa europaea). Naproti tomu v korytě Ponávky byly pravidelně zjišťováni rejsci, a to jak rejsec vodní (Neomys fodiens), tak rejsec černý (Neomys anomalus), občas se objevila ondatra pižmová (Ondatra zibethica) a kolem celého toku žije početná populace hryzce zemního (Arvicola terrestris). Pravidelně se vyskytují i lasicovité šelmy (kolčava Mustela nivalis, hranostaj Mustela erminea) a v ruderálních porostech v poslední době i liška obecná (Vulpes vulpes). Občas se na loukách objevuje i zajíc polní (Lepus europaeus).

Karel Hudec (napsáno v únoru 1995)