VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Oblast mezi řekami Dunajem a Nerou v dnešním Rumunsku připadla po ukončení rakousko-turecké války v roce 1718 Rakousku a stala se pohraničím. Nížiny současného rumunského Banátu byly již během 18. století dosídlovány německým obyvatelstvem, zato hornaté zalesněné oblasti přiléhající k Dunaji byly kolonizovány českými rodinami až počátkem 19. století. V oblasti byli tou dobou potřeba především dělníci na těžbu dřeva a lidé se sem nechali nalákat díky příslibu přidělení půdy, osvobození od vojenské služby i od roboty. Území tzv. českého Banátu není zajímavé jen svým obyvatelstvem, které dosud mluví česky, ale osloví i svým přírodním bohatstvím. O tom věděl své i maďarský botanik Johann Heuffel, který oblasti Banátu zasvětil většinu svého plodného vědeckého života právě v období příchodu českých osadníků. Následující řádky stručně shrnují, v čem tkví botanické kouzlo tohoto kraje.

Z fyzicko-geografického pohledu sousedí oblast českého Banátu s Transylvánskou pánví na severu, Panonskou pánví na západě, Balkánskou oblastí na jihu a Dunajskou nížinou na jihovýchodě. Jedná se o přechod mezi jižním pohořím západních Karpat (Munti Locvei) a Dunajskou nížinou. Zároveň se jedná o jižní výběžek nejrozsáhlejší Rumunské krasové oblasti tvořené jurskými a křídovými vápenci a dolomity. Krasová oblast je ohraničena krystalickými a na jihovýchodě částečně vyvřelými horninami. V nižších polohách, především kolem toku Dunaje se objevují panonské sedimenty.

Vzhledem k charakteru horninového podloží převládají jen slabě vyvinuté mělké a kamenité půdy, rendziny, případně kambizoly. Reakce půd je obvykle neutrální až slabě zásaditá.

Území spadá do submediteránní klimatické zóny s roční průměrnou teplotou 9 až 10 °C. Na jižních svazích v okolí Dunaje až 11 °C. Nejchladnějším měsícem je leden (-1 až 2 °C) a nejteplejším červenec (20 až 21 °C). Lokální teplota je přitom výrazně ovlivňována mikroreliéfem i expozicí terénu a může se výrazně od uvedených průměrů lišit. Průměrné srážky dosahují okolo 600 mm.

Biodiverzita je ovlivněna výjimečnou polohou této oblasti, o jejímž komplikovaném fytogeografickém zařazení svědčí nejednotnost různých autorů. Z fytogeografického hlediska leží toto území na hranici tří oblastí: mediteránní, temperátně-evropské a zasahuje sem i nejsevernější část ponticko-jihosibriřské oblasti. Podle aktuální klasifikace (Natura 2000) tento region v širším pojetí hraničí s Panonskou a Alpínskou oblastí. Navíc zmíněná kontinentální oblast přechází na východě do východoevropských stepí. Počet bylinných a dřevinných druhů, který dosahuje kolem 800 (v Rumunsku celkem 3 350), proto není překvapivým číslem.

Zdejší vegetaci lze rozčlenit do mnoha lesních a nelesních i antropogenních vegetačních typů, z nichž druhově nejzajímavější jsou biotopy skal, doubrav a trávníky pastvin.

Typickým představitelem skalních biotopů jsou vápencové skály údolí Dunaje, případně krasový kaňon řeky Nery. Strmé a často nepřístupné svahy znesnadňují růst dřevin a dominuje zde bylinná vegetace s charakteristickými nebo nápadnými druhy, jako je tařinka (Alyssum murale), písečnice velkokvětá (Arenaria grandiflora), chrpa (Centaurea calocephala), pěchava (Sesleria filifolia), ožanka horská (Teucrium montanum), česnek žlutý (Allium flavum) nebo kapradina kyvor lékařský (Ceterah officinarum). Přesto lze na méně extrémních místech objevit keře, např. ruj vlasatou (Cotinus coggygria), řešetlák skalní (Rhamnus saxatilis), tavolník prostřední (Spiraea media), šeřík obecný (Syringa vulgaris).

Lesní biotopy jsou v oblasti českého Banátu charakteristické jak přítomností karpatských, tak také četných submediteránních druhů, které se vyskytují ve stromovém i bylinném patře. Většina současných lesních biotopů se nachází na strmých svazích, které se nehodily k jinému hospodářskému využívání. Charakter lesních porostů se liší se vzdáleností od lidských sídel. Porosty, které jsou blíže obcím, jsou více poznamenány vlivem člověka v podobě pařezení, pastvy nebo vypalování. Středoevropana jistě zaujmou doubravy s dominancí dubu ceru (Quercus cerris), který dále mohou doplňovat další dřevinné druhy jako habr obecný (Carpinus betulus), jasan zimnář (Fraxinus ornus) nebo pro nás exotičtější dub balkánský (Q. frainetto) či habr východní (C. orientalis). V keřovém patře lze nalézt růže (Rosa arvensis, R. canina), hlohy (Crataegus macrocarpa, C. monogyna), dřín (Cornus mas) nebo již zmíněný šeřík (Syringa vulgaris). V bylinném podrostu dominují teplomilné bazifilní druhy známé od nás spíše z nelesních xerotermních společenstev, např. zběhovec lesní (Ajuga genevensis), řepíček řepíkovitý (Aremonia agrimonoides), ostřice jarní (Carex caryophyllea), o. Micheliova (C. michelii), kostřava žlábkovitá (Festuca rupicola), k. walliská (F. valesiaca), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), mochna malokvětá (Potentilla micrantha) či jetel alpínský (Trifolium alpestre).

Submediteránní lesy na mělkých půdách nedosahují velké výšky a jejich stromové patro často tvoří habr východní (Carpinus orientalis) v kombinaci s druhy dřevin, kterými mohou být pro nás exotické duby (Quercus cerris, Q. frainetto, Q. dalechampii, Q. virgiliana), jabloň lesní (Malus sylvestris), hrušeň polnička (Pyrus pyraster) a další již výše uvedené. Dřeviny často slouží jako opora pro růže, plamének (Clematis vitalba), břečťan nebo Tamus communis. Bylinné patro je druhově poměrně bohaté a k důležitým zástupcům jistě patří ostřice (Carex brevicollis, C. depressa subsp. transsilvanica), kakost lesklý (Geranium lucidum), bažanka vejčitá (Mercurialis ovata), rýženka zelenavá (Oryzopsis virescens), drnavec lékařský (Parietaria officinalis) nebo listnatec ostnitý (Ruscus aculeatus).

Mezi místní člověkem ovlivněné biotopy patří sady, kde je vysazena celá řada druhů různých odrůd. Převládají slivoně, jabloně, hrušně, kdoule, moruše a vlašské ořechy, jejichž hlubší zkoumání přináší řadu zajímavých pomologických nálezů. V bylinném podrostu extenzivních sadů jsou obvykle přítomny druhy připomínající biotopy subxerofilních nebo mezofilních trávníků a pastvin. Jejich management, tj. pastva nebo kosení nejméně jednou v roce, zvyšuje obrat živin a přispívá k poměrně vysoké druhové diverzitě.

Trávníky luk a pastvin vytvářejí mozaiku, která je závislá na intenzitě a způsobu využití konkrétních pozemků. Subxerotermní trávníky se často využívaly střídavě, jeden rok jako pastviny a druhý jako sečené louky. Díky tomuto managementu patří k nejbohatším společenstvům tohoto území. Na sečených i pasených plochách se opět často můžeme setkat s kostřavou walliskou, ostřicí jarní, lipnicí úzkolistou, svízelem syřišťovým a řadou dalších druhů svazu Bromion erecti.

Pod vlivem lidského hospodaření se utvářela i plevelná vegetace s druhy, které u nás již dávno nejsou běžné, jako je hlaváček letní (Adonis aestivalis), dejvorec velkoplodý (Caucalis platycarpos), černucha rolní (Nigella arvensis) nebo pryskyřník rolní (Ranunculus arvensis).

Právě antropogenně podmíněné biotopy doznávají v celém Rumunsku v posledních dekádách řady významných změn, které souvisí se změnou managementu. Nám známé přístupy k využívání zemědělské půdy se postupně dostávají i do oblasti s tradičním způsobem hospodaření, jako je oblast českého Banátu. Věkový průměr nadpoloviční většiny vlastníků půdy se pohybuje nad 60 let a mnoho z nich žije ve městech a o své pozemky se pravděpodobně už vůbec nestará. Situace v českém Banátu je jen trochu odlišná, protože zde ke kolektivizaci nedošlo, do jisté míry také v důsledku členitého terénu. Oblast je navíc geograficky a kulturně (etnicky a nábožensky) izolovaná. Současná krajina má proto stále charakter mozaiky, jejíž části mají různorodé funkce a využití (land-use). Přesto nelze do budoucna očekávat, že se tomuto území vyhnou současné socioekonomické změny. Se vstupem Rumunska do EU (2007) souvisí i řada dotačních programů, které změny hospodářských přístupů podporují. Změny již dnes lze pozorovat v detailech, jako je oblékání, zemědělská technika, architektura či infrastruktura. Doufejme, že se dopady změn projeví na vegetaci tohoto zajímavého koutu Rumunska co nejpozději nebo se najde vhodná forma kompromisu dříve, než se jeho genius loci vytratí.

Seznam literatury
Anastasiu P., Negrean G. (2005): Alien plants in Romania. Analele ştiinţifice ale Universităţii “Al. I. Cuza” Iaşi Tomul LI, s. II a. Biologie vegetală: 87-96.
Arsene G.G., Imbrea I.M., Nicolin A.L., Neacșu A.G. (2015): Flora and vegetation of Romanian Banat: an overview. Research Journal of Agricultural Science, 47 (3): 3-14.
Buček A. (2015): Banátské pařeziny. Veronica 29(4): 7.
Klvač P., Buček A., Lacina J. (eds.): Příroda a krajina v okolí Svaté Heleny.
Svoboda J., Dokoupil I. a další (2002): Turistický a vlastivědný průvodce českým Banátem.
Maděra P. et al. (2014): Czech villages in Romanian Banat: landscape, nature, and culture. Mendel University, Brno, 348 s.
Úradníček L. (2015): Dřeviny v okolí českých vesnic v Banátu. Veronica 29(4): 11.

RNDr. Miroslav Zeidler, Ph.D. - odborný asistent, Přírodovědecká fakulta UP v Olomouci, katedra ekologie a životního prostředí